Karle Ove, to byl teda boj. Můj i tvůj

Lógr
Lógr
Aug 25, 2017 · 3 min read

Dáša Beníšková

Když jsem zjistila, že všichni, ale opravdu všichni moji přátelé na Goodreads čtou Knausgårda a jsou z jeho hexalogie naprosto poprděný, nedokázala jsem nepodlehnout. Naposledy jsem takovému davovému šílenství odolala, když mi bylo šestnáct a všichni milovali Snowboarďáky. Ale to byl můj heroický výkon, od té doby jsem ho bohužel zopakovat nezvládla.

Tím, že jsem o Karlovi Ove Knausgårdovi věděla z tohoto zdroje, mi naprosto uniklo to haló, které se o jeho osobě a knížkách šířilo literárními kruhy. Knausgård je totiž vyvrhel, kdybyste to nevěděli. Proti jeho knihám se velmi hlasitě odvolávala jeho vlastní rodina (zejména ex-manželka, ale to už tak ženy s tímto titulem dělají, ne?) a navíc se název celé série až nápadně mnoho podobá titulu jedné knížečky od Adolfa Hitlera. Naštěstí obojího se v průběhu čtení velmi snadno dovtípí i povrchní čtenář. Ono když čtete autobiografický román, kde autor popisuje, jak jeho vlastní babička bydlela v pokoji prochcaném a posraném od podlahy až ke stropu, dojde vám, že příbuzní asi nebyli až po okraj naplněni štěstím, když tyto řádky četli.

Ale vykašleme se na předjímanou kontroverzi (ať už je do jakékoliv míry oprávněná) a pojďme raději k samotnému textu, ať se nám z Lógru nestane bulvárek. Knausgård v prvním dílu, který nazval Smrt v rodině, nastiňuje asi tak milion věcí ze svého života. Jejich ústředním motivem je extrémně komplikovaný vztah s otcem, od kterého se pak odvíjí vše ostatní. Ve vyprávění lze naštěstí najít několik větších tematických celků, kterým se věnuje podrobněji (jako královna jim samozřejmě dominuje otcova smrt a příprava jeho pohřbu), ale vše ostatní jsou spíše jen taková naťuknutí, která předznamenávají směřování dalších knih ze série.

Tady nastává ten problém

Už dlouho jsem neměla tak velkou kolizi ve vnímání formy a obsahu jako právě u této knihy. Její vyprávění trpí ADHD a je všechno, jen ne lineární. Skáče od jedné věci k druhé, v čase dopředu i nazpět. Kdyby chtěl autor říct jednoduchou větu typu „Ema mele maso“, tak vám do ní vpraví nejen vysvětlení toho, kdo je Ema, jak se poznali a jaký má vztah k jeho rodině, ale i jaké maso mele, kde ho koupila a proč se vlastně zabývá aktivitou mletí. Při čtení tak musíte čelit mnoha vsuvkám a odbočkám, vstřebat hromadu detailů a vzpomínek, než se dostanete k něčemu, co vás zase trochu nakopne, abyste vydrželi další vrstvu retardace. Pokud jste nikdy neotevřeli Prousta, napravte to, bude vhodnou průpravou.

Ale čert vem formu i celý příběh, který se autor snaží zachytit. Naprostým pokladem jsou jeho postoje a myšlenky. Knausgård píše takové věci, na které se bojíte i pomyslet. Zejména ve vztahu ke standardizovaným pojmům, jako je rodina, manželství či děti, které by podle společenských regulí měly činit člověka šťastným. Dodává vám tím sílu, že je v pořádku cítit to jinak a že neexistují jen dvě krajní cesty. A to jak uvažuje o smrti, hmmm! „(…) sledoval jsem lidi, kteří se pohybovali dole v hale. Za pětadvacet let bude třetina z nich po smrti, za padesát let dvě třetiny, za sto let všichni. A co po nich potom zbude, jakou hodnotu bude jejich uplynulý život mít? Až budou se zejícími čelistmi a prázdnými očními důlky ležet kdesi v hlubinách země?“ Ale co naplat, tyhle lahůdky si musíte umět vyzobnout z nánosu vypravěčského bordelu.

Jásot davů je zasloužený

I přes nelibost, kterou jsem při čtení zažívala, trvám na tom, že Smrt v rodině je jedna z nejpozoruhodnějších knížek, co loni v Čechách vyšla. Bohužel já jsem na její čtení nebyla vybavena dostatečnou trpělivostí. A tak v závěru za sebe raději nechám mluvit své přátele, které jsem v duchu našich dvojrecenzí poprosila, aby v pár slovech shrnuli své pocity z Knausgårdovy knihy. Jejich nadšení není nikterak vynucené.

„Autor je schopen sebereflexe, kdy popisuje svoje vlastní selhání. Jeho přímočarost a upřímnost vás naprosto pohltí. Po pozvolné první části je druhá část mnohem syrovější a ještě upřímnější. Pro mne aspiruje na nejlepší knížku roku.“

„Karl Ove píše jako bůh!“

„Autor nabídl naprostou otevřenost, se kterou se obvykle setkáváme jen u nejlepších přátel, když mají dobrý den a několik skleniček na baru za sebou.“

hodnocení Lógru: 75 %

Karl Ove Knausgård: Můj boj 1 (Smrt v rodině)

Odeon 2016, 416 stran

)
Lógr

Written by

Lógr

Stostránkový+ časopis, který vám ukáže literaturu, komiks a kulturu z jiné stránky. Čtvrtletník k dostání na webu. www.logrmagazin.cz

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade