Lukáš Kulda.

Lukáš Kulda — z vesnice do světa — a ještě dál?

Lukáše jsem potkal zhruba před šesti měsíci a bylo to úplnou náhodou. Vlastně jsem mu tak trochu narušil jeho rande. Abych byl upřímný, tak jsem byl jeho velkým obdivovatelem ještě předtím, než jsme se vůbec stihli poznat.

Samotné setkání pro mne bylo jako potkat Leoše Mareše u nás v Doudlebách. Něco neuvěřitelného. Ale ten “Leoš Mareš” mě velmi překvapil svým chováním v dobrém slova smyslu. Lukáš je ohromně skromný vzhledem k tomu, co už dokázal. Popravdě jsem si nejdříve myslel, že ten kluk snad spadnul z Marsu.

Když už mluvím o tom padání, tak to Lukáše provází zhruba už od jeho 13 let, kdy začal s parkourem. Jak on sám říká, tak v té době vlastně ani nikdo nevěděl, co to bylo a že by se za to snad daly vydělávat i peníze. A co se od těch 13 let v Lukášově životě změnilo? To je to o čem chci dneska psát.

Z Kostelce do Prahy, z Prahy do světa.

Pokaždé když vidím Lukáše skákat všechny ty sideflipy, frontflipy, backflipy, no prostě cokoliv co obsahuje “flip”, tak mám pocit, jakoby kdyby se vůbec nebál. Jako kdyby si vůbec neuvědomoval, že jeden špatný skok či dopad a může ho to stát i život. A to je právě ten problém — já a všichni ostatní vidíme jen ten konečný výsledek, a né tu dřinu zatím.

“Jako kdyby si vůbec neuvědomoval, že jeden špatný skok či dopad a může ho to stát i život.”

Všechno to začíná v tělocvičně, kde si nejdříve musíte dát párkrát na “držku” a pak až můžete jít ven a skočit třeba to salto. Co je ale ještě důležitější uvědomit si, tak je to, že celý proces není otázka jednoho týdnu, či dokonce měsíce… Je to otázka roků. Ale není to jen o čase.

Ve skutečnosti je to o podřízení celého vašeho životního stylu dané věci. A to je důvod, proč je Lukáš tak dobrý v tom, co dělá.

Lukáš opravdu začal v jeho rodném malém městečku s pár kamarádama na balících slámy a dotáhnul doslova až do světa. Konkrétně na mistrovství světa v Santo rini. Skoro jak z Amerického filmu, že? Ale za jakou cenu?

Lukáš v Santo rini.

Popravdě. Kolik z nás by bylo ochotno trénovat každý den? Kolik z nás by bylo schopno pokračovat, když by s námi naši kamarádi přestali trénovat? Kolik z nás by tomu bylo schopno podřídit svůj jídelníček? Kolik z nás by tomu bylo schopnot podřídit svůj život? Kolik?

To, že právě vidíte Lukáše cestovat po celém světě s jeho projektem “Jumpntravel”, který slaví úspěch nejen v Čr, není náhoda. Byla to jen otázka času než se něco takového stane. Ale neberte to jako konec, berte to jako začátek. Jak pro vás všechny, co teprve začínají a sní o úspěchu, tak i pro Lukáše.

Aposlední myšlenka. Hledejte si přátele, kteří něco umí a jsou ochotní vám to předat. Já bych například nikdy nebyl schopný vyfotit a upravit špičkovou fotku bez Lukáše a jeho pohledu na věc. Naučil mě vidět ve fotkách a v čemkoliv jiném smysl pro perfekcionismus. Nakonec jsou to naši přátelé, díky kterým si plníme sny.

Konec i začátek zároveň.

Lukáš je skvělým příkladem toho, že vše je možné, pokud v to věříte a jste trpěliví. Jak on sám řekl “Nejtěžší je začít.”. A naopak nejlehčí je nic nedělat. Proto si všímejte více lidí, kteří jsou skromní, pracovití a mají velké cíle. Takoví Lukášové Kuldové. Važme si jich.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.