Mimo dosah – jak jsem skončil ještě než jsem začal

Long story short — hecnul jsem se a dávám dohromady album a živé vystoupení. V září můžete dorazit na první koncert s klavírem, smyčcovým kvartetem a analogovými synťáky. Rád bych ale začal trochu jiným (ne úplně pozitivním) osobním příběhem, který se moc často na sociálních sítích nesdílí.

Když tě to prostě sejme

Taky máte občas moment, kdy se cítíte na dně? Řešíte věci jako proč tu vlastně jste, něco se vám nedaří nebo vám přestává dávat smysl to, co děláte? Popř. začínáte pochybovat sami o sobě, cítíte se neustále pod (rostoucím) tlakem, slyšíte (od investorů), že nejste dostatečně dobří, řešíte, jak se vůbec můžete dále rozvíjet (třeba v leadership dovednostech)? Tohle je jen pár věcí, které se mi v poslední době honily v hlavě a snažil jsem se na ně najít odpověď.

Každý máme své nejistoty a problémy, se kterými bojujeme a je jen na nás, jak si je dokážeme přiznat sami sobě a okolí, se kterým je většinou nechceme sdílet, abychom neukazovali naše slabiny. Sdílení rozhodně neusnadňují sociální sítě, kde většina lidí sdílí jen highlights ze svých životů a vidíme tak jen tu pozitivní stránku. Stejně jsou na tom i média — o Twistu si přečtete všechny možné úspěchy o velkých investicích, obratech, růstu, ale jaká je realita? Spousta práce, nejistoty a neustálý tlak. Nemyslím si, že všechno v našem životě musí být jenom pozitivní a určitě by to neměl být jen neustálý sousled zmíněných highlightů.

Občas je pro mě náročné vyjádřit jen slovy, jak se aktuálně cítím nebo jaké boje a démony mám zrovna teď v hlavě — a od toho je tu pro mě hudba. Hudba je moje útočiště, dokáže vás dostat do úplně jiného světa, dovede násobit radost, dává nám vzpomínat (doporučuji TED talk dirigenta Benjamina Zandera), sbližuje lidi a vůbec na to všechno nepotřebuje slova. A i když měl skladatel/producent nějakou náladu nebo prožíval určité životní období nebo situaci, tak je absolutně na nás, jak si ten příběh budeme interpretovat, což je pro mě největší krása (vážné) hudby.

Trochu jsem se hecnul

Poslední 2 roky skládám hudbu, primárně pro klavír a smyčce (nebo orchestr a analogové synťáky), občas se mi podaří uletět i do žánrů jako je Drum’n’bass (můžete slyšet třeba tady). Zhruba posledního 3/4 roku jsem měl pocit, že se vůbec ve skládání hudby neposouvám a spíš jenom občas něco náhodně vytvořím podle aktuální nálady nebo příběhu, který chci vyjádřit jinak než slovy (nebo prostě zahraju na klavír něco, co zní “cool”). Chtěl jsem vytvořit něco většího, co bude mít ucelenou koncepci a předá trochu víc než jedna náhodná skladba. Přemýšlel jsem o filmové nebo herní hudbě, která je mi blízko, ale neměl jsem vůbec čas hledat tvůrce filmů nebo her, se kterými bych mohl spolupracovat. A jednoho dne jsem se hecnul a řekl si, hele, co kdybych složil album a udělal k tomu live vystoupení, kde bude živý smyčcový kvartet, analogové synťáky a klavír?

No a tak to celé začalo

Klasická hudba potkává elektroniku. Syntetizéry, smyčcový kvartet (2x housle, viola, violoncello) a piano se potkávají v živém vystoupení. Přijměte pozvánku na tuto intimní událost, zapomeňte na vše a nechte se hodinu unášet pryč. Představte si, že ve svém pokoji zhasnete světla, na zdi si necháte promítat světélka připomínající hvězdy a zaposloucháte se do klidných melodií, které se postupně stupňují a mohou vás překvapit. Po roce stráveném ve studiu vás provedeme albem Mimo dosah (Beyond reach), které kombinuje klasickou hudbu s elektronikou a budeme vám vyprávět příběhy, které za jednotlivými skladbami stojí. Dress code: Žádný (vůbec nám nevadí, když dorazíte v teniskách a tričku).

Tohle byl odstavec, který jsem si napsal úplně na začátku, než jsem se vůbec dotkl klavíru nebo začal přemýšlet nad konkrétními skladbami. Začít na konci, to je něco, co se snažím mít při tvorbě produktu a strategie (v Twistu) vždycky v hlavě. A pomáhá mi napsat si třeba tiskovou zprávu ještě před tím, než začneme na čemkoliv pracovat, protože pak vám to pomáhá se orientovat a neztratit se v průběhu, kde byste se mohli zasekat na detailech (trochu víc “big picture” pohled). Nejdřív jsem začal přemýšlet nad celým konceptem a řekl jsem si, že na to nepůjdu jako vždy (vytvoření náhodné skladby podle nálady a “mlácení” do klavíru), ale že nejprve postavím celý koncept (v businessu strategii a vizi). Dva týdny jsem si vůbec nesednul ke klavíru, protože by to dopadlo jako vždycky — do hry by vstoupila moje svalová paměť a nacvičené vzorce pohybu, které pak určují melodii, rytmus a harmonii — a všechno zní pak tak nějak stejně.

Pro lepší představu si můžete poslechnout první skladbu celého alba v hodně hrubé podobě (zatím rozpracovaný koncept, který má k finální podobě a zmasterovanému mixu nebo živému vystoupení ještě hodně daleko).

Credits: Unsplash

Díky za inspiraci kluci

Musím říct, že mi dost pomohl a probudil mě rozhovor se skladatelem Peterem Gregsonem, který měl v pražském Rudolfinu vystoupení s jeho albem Bach recomposed. Řekl jsem si, že Peterovi zkusím jen tak napsat, jestli by náhodou neměl čas na drink v Praze, že přes den dělám online business a po večerech skládám a kupodivu mi po pár hodinách odepsal, že se rád potká. Z hudebního světa pro mě tohle byly asi ty nejinspirativnější 2 hodiny, které jsem kdy zažil. Hlavně Peterův pohled na hudbu a hudební průmysl — řekl bych velmi businessový pohled, kdy si kolem sebe buduje tým a uvědomuje si, že je důležité ho stavět a nebýt jen jeden umělec, který má mnohem menší šanci na úspěch. Možná by stálo za to, se o tom ještě někdy rozepsat trochu víc do detailu, protože z našeho povídání mám několik stránek poznámek, které mě nasměrovaly jak businessově, tak hudebně (třeba to, že typicky trvá 10–15 let, než se člověk stane dobrým hudebníkem a má šanci uspět — stačí se podívat třeba na Maxe Richtera nebo Armina van Buurena).

A druhý velký hybatel byl můj kamarád Matěj, který pořádá “Secret Live Jazz Concert”. Pokud jste na něm ještě nebyli, rozhodně doporučuji si koupit vstupenky na Airbnb, čeká vás strašně příjemná a milá atmosféra s jazzovou hudbou, ale s tou, co se dá jednoduše poslouchat a nepotřebujete být zarytým milovníkem jazzu a chápat ty nejsložitější harmonie a rytmy. Když jsem ten koncert zažil na vlastní kůži, tak mi to jenom potvrdilo — jo, přesně tuhle atmosféru chci, aby zažil i ten, kdo dorazí na moje vystoupení. Nechci obrovský koncert, ale intimní atmosféru, kde bude maximálně 30 lidí, kterým by se to mohlo líbit a mohli by se do toho zcela ponořit.

Dorazíte?

Pokud by vás zajímalo, co jsem vlastně dal dohromady, tak neváhejte, přihlaste se tady a já vám pošlu pozvánku na vystoupení. Pokud jste odvážní, tak jako správný produkťák budu dělat i uživatelské testování a budu hrozně rád za zpětnou vazbu na betu, kterou udělám v domácím prostředí v menší skupince (přihlaste se na stejném odkazu). Budu nesmírně vděčný za názor a za pomoc s doladěním celého konceptu (kdybyste se chtěli zapojit víc, tak mi klidně pište na me@lukashurych.cz nebo na Messengeru). První veřejné vystoupení bude někdy na konci září.

P.S. zajímalo by vás to, jak jsem celý koncept dával dohromady (krok za krokem), co mě inspirovalo, jaký jsem měl za tím celým proces (od vizuální stránky, po strukturu a samotnou hudbu)? Tak prosím komentujte a já to někdy sepíšu. Do té doby čau a díky moc za přečtení (a sdílení 🤔) celého článku. 🙂