Systémová podjatost na základě rasy
S organizačním a sociologickým fenoménem systémové podjatosti se svět seznámil v širším měřítku hlavně v rámci sociálního a politického hnutí Black Lives Matter po usmrcení Trayvona Martina policií. Tento fenomén je zakořeněn velmi hluboce i v dalších oblastech včetně vědecké komunity, pracovního prostředí, školství nebo medicíny.
Systémová podjatost, dle knihy Thinking, Fast and Slow psychologa Daniela Kahneman, je definována jako zaujatost, instituční předpojatost nebo systematické zkreslení, které podporuje určité/chtěné výsledky v rámci procesu. Jsou zde především spjaté pojmy jako kognitivní zkreslení nebo interpretace osobnosti člověka do vytvářeného systému.
Jednou z viditelných oblastí s určitou mírou kontroverznosti je právě medicína a hodnocení zdraví pacientů. Dle studie publikované v časopisu Science z 28.10.2019 je v amerických nemocnicích přiřazována zdravotní péče na základě algoritmu, díky čemuž jsou schopné ošetřit přibližně dvě stě milionů pacientů, ovšem zároveň diskriminuje afroamerické pacienty.
Používaný algoritmus přiděluje rizikové skóre na základě vynaložených nákladů na zdravotní péči. Pomocí výzkumu vědce Obermeyera a jeho týmu bylo zjištěno, že i při shodném počtu zdravotních onemocnění u pacientů různých etnických skupin je celkově vyloženo o téměř dva tisíce dolarů méně než na pacienty identifikujících se jako běloši. Následnou spoluprací s firmou Optum of Eden Prairie, Minnesota, které algoritmus vytvořila, se snížilo zkreslení výsledků o osmdesát čtyři procent.
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je hloupá.“ Albert Einstein.
Školství zažívá podobné problémy. Ve studii publikované v červenci 2020 ve časopise Educational Researcher byly zkoumány předsudky učitelů v oblasti hodnocení studentů. Odborníci vyhodnocovali výsledky na základě testů IAT (Project Implicit’s white-Black implicit association test) na odkazu níže. Uvedený test zkoumá podjatost na základě asociování pozitivních či negativních postojů k různým etnikům.
Výsledky následně byly porovnány s mírou přerušení studia a vyloučení studenta v rámci testovaných krajů. V rámci oblastí, kde učitelům vyšli průměrné výsledky, byla předpokládaná míra vyloučení afroamerického studenta mezi 13–16 % zatímco u ostatních studentů pouhých 5 %. U krajů s velmi nízkou mírou podjatosti byly předpokládané míry téměř 8 % u afroamerických studentů a pouhé 2–4 % u ostatních etnických skupin.
Určité předsudky se bohužel nevyhnuli ani v rámci výzkumné komunity. Profesor Hans Bauer se společně s jeho týmem zabývali otázkou, v jakém počtu jsou zastoupeni Afroameričané, Afričané nebo ženy jako autoři studií a terénního výzkumu o lvech. Ochrana lvů je většinou zabezpečována rozvojovými organizacemi v rámci integrovaných projektů ochrany a rozvoje. Většina afrických zemí zastává politiku, kde povolení k výzkumu závisí často na výzkumných projektech a účastni v nich. Tyto aspekty mohou podporovat rozmanitost mezi výzkumníky lvů, ovšem nerovnováha sil z důvodu větších privilegií dané zákony či na základě silnějších/uznávanějším akademických titulů vede k dominanci určitého etnika či skupiny, které je dáno například dostupností vzdělání.
Autoři studie využila bibliografické údaje z různých citací jejichž obsahem byl právě Lev africký ať už v názvu, klíčových slovech nebo abstraktu. Následnou selekcí a odstranění duplikátních položek zjistili, že ze 199 autorů pouze 10 bylo Afrického původu. Dále se výzkum zaměřoval na původ autorů výzkumů a došli k závěru že žádný z Afrických či Afroamerických vědců neměl jinou než africkou národnost, tedy žádné zastoupení v rámci Evropy či Ameriky. Diversita se tedy oproti předešlému výsledku příliš nelišila.
Jedním z aktuálně prováděných výzkumů ohledně systémové podjatosti v souvislosti s rasou provádí i Harvard University, která pomocí dotazníku zjišťuje a následně vyhodnocuje do jaké míry se člověk podílí právě na tomto fenoménu (viz. odkaz níže).
Systémová podjatost — lze poznatky použít k nápravě?
Jako jedno z možných řešení by se na úrovni pracovního prostředí a organizace mohla jevit snaha o vytvoření neutrální, nezaujaté organizace. Vše se odvíjí již od stanovení hlavních myšlenek a cílů, způsobu přijímání nových členů, výběru systémů apod. Vzorovým příkladem může být například nábor nových členů do orchestru — pokud jde o schopnost ovládat hudební nástroj, není potřeba žádného dalšího kognitivního faktoru a tedy ani obrazu osoby hrající na nástroj. Vše je hodnoceno dle zkušeností uchazeče a jak je schopen nástroj ovládat. Do jaké míry by se ovšem dala aplikovat podobná metoda na pracovní prostředí? Hodnocení uchazeče pouze dle zkušeností může být kontraproduktivním řešením, jelikož i nezkušený uchazeč může neznalost nahradit svou snahou. Jak tedy docílit nezkresleného výsledku se zhodnocením povahy osobnosti a jeho schopnosti učení včetně shrnutí veškerých zkušeností a potenciálu? Jak již byla uvedena citace výše od Alberta Einsteina, je možné, že ani IQ testy nejsou vhodný přístup k hodnocení inteligence člověka, nehledě na rasu?
