Jací jsme?

Jestli mě něco na aktuální situaci děsí, je to zjištění jaký to vlastně doopravdy jsme. Jasně… je paráda, že se lidi spojili, šijou roušky, háčkujou hajzlpapír a dávaj kafe těm nejpotřebnějším v první linii. Ale nejen to.

Celkem aktuální situaci sleduju, takže se snažím taky radovat z toho, že ti ostaní co neřeší kdy jim aktuální situace zlikviduje firmu, mají umytý okna, uklizenej špajz a KONEČNĚ maj čas na knížku (jenže stejně nakonec sjížděj Netflix i pozadu). Ale kromě nejistoty, jestli nebudeme muset za pár měsíců zavřít to, co jsme pracně poslední dva roky budovali, mě stresuje i něco jinýho.

Co mě teda znepokojuje?

V první řadě chci říct, že dodržuju aktuální nařízení. Takže se pohybuju jenom mezi domovem a naším showroomem (kde máme zavřeno), jezdím sám autem a když jdu jednou za 4 dny nakoupit, tak vzorně s rouškou.

Když ale pak na Twitteru nebo Facebooku rozkliknu nějakou diskuzi, uplně mě mrazí v zádech. A ne, neni to účet @PREZIDENTmluvci ani jinej podobnej, ale hrozná hromada normálně vypadajících lidí, kteří volají po lynčování jiných. Třeba za to, že se prostě vrátili z Rakouska. “Vůbec bych je zpátky nepustil — debilové!”, “Konečně maj údaje z karet, tak pochytat a zavřít!”, atp…

A taky se nám tu rozmáhá tzv. sociální kontrola, známá taky pod daleko příjemnějším pojmem — udavačství. Já chápu, že si myslí, jak to dělají ve “jménu dobré věci”, takže mě pak nepřekvapí slova, že nápad kompletního zákazu vycházení je super a mělo se to udělat hned!

Stačily 2 týdny. Za 2 týdny lidi dobrovolně volají po něčem, co naše civilizace mimochodem považuje za nejvyšší trest, po odnětí svobody. S tím, že to má vyhlásit někdo, koho nikdo nevolil na základě dat, která jsou víc než diskutabilní, respektive neexistují. A ten někdo to může vyhlásit z hodiny na hodinu a my mu budeme děkovně mávat z balkónu rouškou ve jménu “zplošťování křivky”.

Takhle může vypadat začátek konce. Vůbec tím neříkám, že to JE začátek konce, protože tahle skupinka se bude spíš handrkovat o tom, kdo bude mít na tiskovce červenej svetr a ač to tak nevypadá, asi dělají co dohromady zvládnou. (A navzdory tomu věřím, že to zvládeme. Byť nejde ani tak o nás, ale i o všechny ostatní státy okolo.)

Ale mě mrazí z toho, že se nikdo třeba neptá. Když se něco takhle drakonickýho z hodiny na hodinu zavede, jaký je kritérium pro ukončení. A co víc, kdyby spousta lidí mohla, začne veřejně lyčovat lidi za něco “co přeci měli vědět!”. Naštěstí, nouzovej stav bude muset odkývat po 30 dnech sněmovna. Ale i tak, měl by někdo koule v takový situaci být proti?

Teď to “dobře” dopadne, co ale kdyby to příště někdo šikovně zneužil a nechal nás doma šít kapesníky, zatímco my se ani nebudeme ptát proč. A naopak začneme pěkně udávat sousedy, že smrkaj do papírovejch? Nebylo to tady už? A budou nám stačit taky dva týdny? Neměli bychom nejdřív myslet hlavou než budeme slepě chodit v roušce i po lese a pak budeme někoho očerňovat na základě našeho vidění nebo spíš nevidění světa?

🤷‍♂️ nevim