Stěhujeme se podruhé — aneb máme vlastní bydlení

A opět je tu stěhování, no možná bych to spíš nazvala přesun.
Musím říct, že se všichni už moc těšíme. Apartmán, ve kterém jsme dosud bydleli, byl sice pěkný, prostorný, ale hrozně temný. Celý orientovaný na sever, takže během dne ani paprsek slunce, což v Californii je pěkně na budku.

V létě to má určitě své výhody, ale ty my ještě nedokážeme ocenit. Takže konec veřejné laundry — prádelny, i když to v podstatě byla celkem pěkná zkušenost, konec vyhřívaného bazénu, to budeme litovat a konec v Mountain View.

Stěhujeme se do Cupertina, města té známé firmy s jablkem. Po všech možných prohlídkách volíme Forge Homestead Apartments, pěkné, útulné, prostorné, slunné místo.

S vlastní sušičkou i pračkou. Uzavřený komplex, ve kterém bydlí poměrně pestrá směsice lidí, což je fajn.

Během našich prohlídek se totiž ukázalo, že některé komplexy jsou poměrně izolované a koncentrují se v nich zástupci většinou jedné menšiny, což nám úplně nevyhovovalo. Pestrost má být všude!

Bydlení je asi 15 minut jízdy autem od práce, což je malá nevýhoda, jelikož já budu bez vozidla, ale na druhou stranu i výhoda, že budu muset chodit pěšky. A to je tu celkem nevšední záležitost. Obzvláště s třemi dětmi a to mnohdy na jednom kočáru. Ale fajn, zjišťujeme, že máme v dosahu dvě moc pěkná hřiště a bude ideální na ně jezdit i na kole, což je určitě běžnější než chůze.

Stěhování nám zabralo jeden celý den. Sbalit těch osm zavazadel byla docela hračka, horší je to vybalit, správně umístit, nakoupit nábytek a složit ho s bandou chaos monkeys, jak je trefně nazval Dan. No to nám pár dní trvalo, ale po dvou týdnech bydlení už zatloukám hřebíky a věším obrázky. Jako doma :).

První týden v novém nás potkává nemilá střevní chřipka. Nevím jestli si ji přinášíme z Ikey, nebo Mc Donaldu, který jsme dětem chtěli poprvé ukázat, aby taky okusili, co to znamená fast food v Americe. Každopádně zasáhla nejvíce Jonáše a Beatu. V těchto dnech jsem sušičku opravdu ocenila, obzvláště proto, že lůžkovin nazbyt nemáme.

Po pár dnech se dáváme trochu dohromady a jdeme se podívat po okolí. Děti ujdou úctyhodných pár kilometrů, najdeme poštu, hřiště, základní obchody, kavárnu, školu a školku, to nám pro začátek stačí.

A jak se nám žije v novém apartmánu?

Zatím skvěle. Bydlíme v podstatě v domě, který má čtyři bytové jednotky. Děti se první dny předvedou solidním řevem, začínají zpracovávat a chápat, co to znamená “ Jedeme do Ameriky na delší dobu “ a nese to i své stinné stránky.

Obzvláště pro našeho juniora, který v Čechách zanechal už opravdu velká přátelství, je to sakra těžké. Jsme mu nápomocni toto období zvládnout a hledáme cesty, jak ze smutku ven. Nápad na dopisování se jeví jako dobrý začátek.

Pár telefonátů přes skype se zdá, že mu taky pomáhá, ale hlavně, láskyplnné objetí a přijmutí smutku je rozhodně klíčové, ke zvládání, řekla bych snad i malé dětské deprese. No první vlna smutku je snad za námi a my jsme se rozhodli ji spláchnout pořádnou dávkou mořského přílivu.

Odjíždíme na víkend k moři. Opět mířímě směr Santa Cruz, tentokrát, ale vybíráme pláž za městem, severně na San Francisco a je to nádhera. Po poměrně příkrém a pro děti zcela nevhodném přístupu se dostáváme do míst, kde všechny chmury rázem mizí.

Dětí volají hurááá jeskyně a letí k moři, že jim sotva stačíme. Pláž je opravdu nádherná, pestrobarevné útesy a rozdrásané obří balvany na pláži, omývané silou tichomořských vln. Je nám tu krásně!

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.