Konečně jsem se dostal k tomu, abych napsal, co jsem v posledních dnech podnikal. Sedím zrovna na druhém a menším z letišť v Soulu a chystám se na svou poslední destinaci, ostrov Jeju.

Naposledy jsem psal o čtvrtku a tak tedy, co se dělo v pátek… Ráno připravila Giboemova maminka obři snídani. Zde je to celkem tradice, i když tentokrát speciálně byla ještě větší. Pátek byl státní svátek, jelikož se slaví 70 let nezávislosti a ukončení nadvlády Japonska.

Před polednem jsem měl sraz v Gangnamu s naší oblíbenou profesorkou z University of Seoul. Je velmi milé, že mě kontaktovala a chtěla se sejít v Praze. Já ale byl tou dobou někde v Kambodži a tak se sešla s Davidem a Radkem. A my se pak potkali tady v Soulu. Setkání to bylo více než milé a rozhodně jiné než jako profesor-student v Česku. Šli jsme na oběd, probrali jsme poslední 3 roky, co jsme se neviděli, a také naše prázdninové cesty. Dokonce s sebou přinesla dárek v podobě ochuceného Soju, což je teď v Koreji obrovský hit a není jednoduché ho sehnat. Je to ale dárek hlavně pro Radka, který se o něm zmínil v Praze. Korejci jsou na mě hrozně milí a pohostinní. Až mě to někdy štve, protože za mě chtějí platit a je až nemožné dosáhnout toho, abych zaplatil, byť jen polovinu. Tentokrát to nebylo jinak.

Po obědě jsem se přesunul do oblasti, kde sídlí univerzita, na které jsem před 3 roky studoval. V kampusu se toho moc nezměnilo. Bylo ale hezké si ho projít a zavzpomínat trochu. Ve 3 hodiny jsem pak měl schůzku se Sohee Park, která se o nás starala během našeho pobytu tady a která v listopadu přijede k nám do Prahy. Opět další milé setkání. Poté jsem se přesunul jen o pár metrů, abych zašel na zmrzlinu s Yoonseo, Radkovou přítelkyní, a Dahye, která studovala na ČVUT v rámci výměnného pobytu. Kromě zmrzliny jsme stihli i střelnici a procházku ke kopii Notre Damské katedrály. Rád jsem obě viděl a myslím, že jsme si to celkem užili.

Večer mě pak vyzvedl Minan a vydali jsme se k němu domů, kam se postupně sjeli všichni ostatní včetně Gibeoma. Najedli jsme se, zajeli na nákup a večer dali jednoho černého Kozla.

Ráno jsme museli vstát velmi brzo, abychom se vyhli zácpám na cestě. Už v pět hodin jsme seděli v autě směr Sokcho. Populární destinace na východě země. Dorazili jsme okolo osmé a vyrazili k nedalekému nádhernému chrámu. Pak zajeli koupit nějaké lokální jídlo a přihlásit se do hotelu. Po obědě následoval šlofíček a po něm jsme zamířili na pláž. Nejvtipnější je, že hodně korejců neumí plavat. A naprostá většina z nich se koupe v oblečení. Z naší pětičlenné skupiny neuměli plavat 2. Přesto všichni chtěli na banana boat. Nejbláznivějších 10 minut našeho výletu.

Večer jsme pak koupili na trhu sashimi z ryby a olihně a další jídlo. Okolo osmé pak začala hostina a pijatika. Držel jsem se statečně. Padla poslední láhev slivovice, ale prim hrálo pivo a nevyzpytatelné Soju.

Ráno jsme pak vyrazili zpět. Všude zácpy a tak nám to trvalo skoro 7 hodin. Všichni byli velmi unavení a já večer nebyl schopen ani napsat tento příspěvek.

Ráno jsem vstával, abych se rozloučil s Gibeomem, který musel do práce. Já okolo deváté vyrazil do centra za Nari. Dali jsme brunch a já po příjemném setkání vyrazil metrem na letiště.

Na Jeju budu až do čtvrtka a pak mě čeká cesta zpátky přes Soul a Dubaj do Prahy.

Show your support

Clapping shows how much you appreciated Martin Felcman’s story.