Poslední dva dny byly ve znamení delty Mekongu. Obrovské území, které se rozkládá na jihu Vietnamu v okolí milionového města Can Tho. Hodně mě překvapilo právě to osídlení celé delty a průmyslová rozvinutost. Například co do rýže se jedná o jednu z oblastí s největší produkcí na světě.

Vyrazili jsme v sobotu ráno do města My Tho. V malém rušném přístavu jsme se nalodili a vyrazili po ostrovech, které v blízkosti jsou. Na každém jsme objevovali nějakou jinou aktivitu. Jak zde chovají včely musím dědovi pak ukázat, protože je to zde dost primitivní. Včely jsou ale narozdíl od těch dědových velmi mírné. Pak jsme se byli podívat jak se dělají sladkosti z kokosu a nakonec jsme se projeli po místním kanálu na malých lodičkách. V pozdním odpoledni jsme se pak vydali do hlavního města provincie, Can Tho, do hotelu.

K večeři na místním trhu jsem si dal takovou směs se zeleninou a krevetami, zapečenou v rýžovém papíru. K tomu limča z cukrové třtiny a smoothie s mangen. Vynikající a ještě k tomu dohromady za krásných 50 korun.

Ráno jsem si ještě před odjezdem na plovoucí trh koupil na rohu vietnamskou bagetu s paštikou. Trh je asi 20 minut po proudu a koupíte na něm hlavně ovoce, zeleninu a jídlo. Čekal jsem popravdě, že bude větší a více rozmanitější, ale možná jsme tam byli už moc pozdě. I tak to ale byl hodně nevšední zážitek.

Lodí jsme pak pokračovali do malé výrobny rýžových nudlí a do malé fabriky na zpracování surové rýže. To bylo celkem zajímavé. I to, když nám průvodce povídal o poměrech ve Vietnamu. Velmi sympatický chlapík. Sice moc nevynikal v angličtině, ale byl velmi milý a snaživý.

S obědem pak naše pouť po deltě Mekongu skončila a vyrazili jsme zpět do Saigonu.

Je čas na večeři a uvidime, zda to bude pes nebo nějaké mořské potvory.

Zítra ráno pak vyrážíme na válečné tunely a pak odpoledne do Kambodži. Trochu mě mrzí, že zde ve Vietnamu tolik tlačí na pilu co do turismu. I tak to ale byly skvěle dva týdny a mnohé věci mi budou v klidné České republice chybět.