Jaký byl můj rok 2016?

Za poslední dobu mě zaujalo hned několik shrnutí toho, co komu nejen rok 2016 dal a vzal, přinesl a odnesl. Rád bych zmínil článek Tomáše Čupra a jeho rok v Rohlik.cz, Lukáše Lukeše o tom, jak se staví škola, Davida Koutného a jeho vyčerpávající dokument posledních 3 let života a v neposlední řadě také článek Pavla Králíčka, jehož již tradiční shrnutí roku bylo tím rozhodujícím, co mě přimělo něco podobného napsat.

PS: Jeho článek mi byl velkou inspirací (díky, Pavle! Kradu jako umělec, ne asi).

Místo psaní 5 věcí, co mě nejvíce potěšili, 13 věcí, které se mi nejvíce povedli, 67 nejšťastnějších okamžiků a jiných pseudomotivačních sraček jsem se rozhodl položit si jednoduchou otázku — Stál uplynulý rok za to nebo jsem jen ztratil další rok svého života?

Ach to vzdělání..

Nikdy jsem nebyl ani zdaleka ideální student, ale už od střední se držím cesty “co nejmenšího úsilí s co nejvyšším výsledkem”, takže mi je úplně jedno, jaká čísla nebo písmenka budu mít, hlavně že projdu dál.

Světe div se, 20 kreditů potřebných pro postup do dalšího semestru jsem začátkem roku přecijen vykouzlil a první ročník dokončil. Yaaaay!

Už od prvních dní na škole jsem věděl, že tohle není cesta pro mě a každým dnem jsem si víc a víc uvědomoval, že tohle vážně není to, co chci v životě dělat. Vydržel jsem to ještě půlku dalšího semestru, přestěhoval jsem se do Brna (do skvělého bytu na Masaryčce, se super spolubydlícími) a potom jsem se na školu jednoduše vysral.

Rozhodnutí, o kterém jsem přemýšlel víc než rok, a kterého jsem zatím ani na vteřinu nelitoval. Možná budu za 10, 15 let říkat něco jiného, ale dnes mám naprosto jasno.

Nebyl jsem ve škole ani zdaleka každý den a moje studium bylo časově velice velice přívětivé. Ale i tak jsem cítil, že mi to bere sakra hodně času na to, co mi to (ne)přináší. Nemyslím si, že moje škola je špatná, naopak. Jen to prostě není pro mě.

Dělat, co mě baví

Celý rok jsem prožil v UNIFERu (v součtu téměř 3 roky a je úžasné sledovat, jak se neustále mění a vyvíjí). Firma byla a stále je plná skvělých lidí a jsem hrozně rád, že jsem mohl být její součástí a že jsem tenkrát dostal šanci, protože bez té bych ani náhodou nebyl tam, kde jsem teď. Moc moc velké díky všem, se kterými jsem měl to štěstí pracovat! Ale je čas jít dál..

V únoru jsem se rozhodl, že s Jáchymem a partou sakra skvělých lidí (mocdíky!) půjdeme pomáhat firmám nabírat zaměstnance a budovat značku zaměstnavatele. Tak vznikl EmBrand. Ach ti start-upisti..

“Tvař se, že pracuješ..”

Začátky každé firmy jsou sakra těžký. Pochopili jsme, jak moc. Makali jsme na sobě (hlavně Jáchym s Petrem) a za svůj první rok máme na kontě pár fajn klientů, jednoho z nich dokonce z Fortune 500. Not bad.

Koncem roku jsme trochu stáli na místě, ale o to víc jsme makali na tom, aby další rok byl o to větší jízda a dařilo se nám získávat stále zajímavější a zajímavější klienty. Přišli jsme o skvělého analytika firemní kultury a nahradili jej skvělou analytičkou. Smůla i štěstí zároveň.

Koncem léta jsem se připojil ke klukům z J&K Consulting. Posíláme studenty na internátní střední školy do USA a Kanady. Jedná se o nejkvalitnější typ zahraničního studia, co může člověk na střední mít. Školy mají takové zázemí, o jakém se nám v Česku na střední ani nesnilo. Na podzim jsme taky pořádali vzdělávací veletrhy v Praze, Bratislavě a Budapešti.

Kromě toho máme vlastní humanitní gymnázium v Praze a v září otevřeme první americkou střední školu v České republice. Its gonna be huuuuge!

Pražské humanitní gymnázium

Dělat s lidmi z J&K je na jednu stranu hrozně skvělé, na druhou stranu hrozně depresivní - v tom nejlepším slova smyslu. Vizionář s obrovským přehledem a znalostmi (a taky hlavou), nekompromisní génius přes čísla a vyjednávání, kreativní fenomén s explozemi skvělých nápadů a perfekcionista s citem pro detail, který dává věcem systém a řád. To jsou charakteristiky pouze několika z mnoha super lidí, se kterými mám tu čest pracovat. Když je člověk obklopen takovými lidmi, tak být alespoň “dobrý” je zatraceně těžký.

J&K team (chybí Martin a Thomas)

Na podzim jsem měl možnost po druhé dělat na volební kampani. Tentokrát na krajských volbách. Chtěli jsme víc. Chtěli jsme Kraj 2.0. Prázdné fráze jsme vyměnili za konkrétní projekty, které jsme schopni na krajské úrovni zrealizovat. Získali jsme 6,67 %. No.. asi celkem OK.

Vstříc nekonečnům

Myslím si, že jsem měl vážně štěstí. Na všechno. Ale nejvíc na lidi. Ani zdaleka jsem nestihl všechno, co jsem stihnout chtěl. Na druhou stranu mám pořád kam se posouvat a v čem se zlepšovat.

Hodně věcí se mi za ten rok povedlo a taky jsem jich i celkem hodně posral. Důležité je si to přiznat, z každé chyby se poučit a už ji znovu neopakovat. Myslím, že “zkušenosti” se říká právě těmhle fuckupů.

Na rok 2017 mám spoustu velkých i malých plánů. Nejspíš spoustu z nich zase nestihnu, ale i tak se hrozně těším.

Prožil jsem skvělé chvíle se super lidmi (díííííky moc!), uvědomil jsem si, co od života chci nejvíc a na čem mi nejvíc záleží. Myslím, že to na jeden rok asi není úplně nejhorší.

Závěrem trochu sobecky — Nechť mě sílá provází a snad bude i hodně prosecca!

Like what you read? Give Martin Suchomel a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.