Kánon klasického liberalizmu 1689–1776. Od Johna Locka po Adama Smitha

Matúš Zemčík
May 7, 2018 · 9 min read

Kto chce vstúpiť do sveta starého liberalizmu, nech začne pri menách a knihách. Klasický liberalizmus, to je množstvo myšlienok v mnohých knihách od niekoľkých autorov.

Klasickým liberalizmom sa myslí predovšetkým anglický (britský), francúzsky, americký a nemecký liberalizmus v období rokov 1690–1870 (alebo 1750–1900). Myšlienky liberalizmu sú staršie než pojem liberalizmus, slová liberál a liberálny sa rozšírili až v 19. storočí.

Evolúciu liberálneho myslenia po roku 1600 (a najmä po roku 1700) je vhodné vidieť v súvislosti s kvitnúcim protestantizmom, republikanizmom, kapitalizmom, kníhtlačiarstvom, vedeckým pokrokom, zámorskými cestami, novými vojenskými technikami, zánikom stredovekých mocenských štruktúr a formovaním moderných centralizovaných štátov.

Klasický liberalizmus 18. storočia v najširšom zmysle zastrešuje ekonomický liberalizmus, liberálny (atlantický) republikanizmus, liberálny konštitucionalizmus, aristokratický liberalizmus a raný libertarianizmus.

Počiatočnej ére liberalizmu dominujú štyri hlavné mená — Locke, Montesquieu, Hume a Smith. To, čomu dnes hovoríme v západnom svete klasický liberalizmus, začína v roku 1689, keď John Locke anonymne vydáva svoje slávne Dve pojednania o vláde. Ak by sme chceli ísť pred Johna Locka, treba spomenúť mená ako Machiavelli (1513), Castellio (1554), Grotius (1625), Milton (1644), Hobbes (1651) , Harrington (1656), Pufendorf (1672) a Spinoza (1677). Tieto osobnosti nám kreslili intelektuálnu krajinu, v ktorej sa neskôr rozvíjalo liberálne politické myslenie.

Prvý diel kánonu klasického liberalizmu uzatváram rokom 1776, ktorý je významný z viacerých dôvodov. V marci 1776 vychádza v Londýne Bohatstvo národov od Adama Smitha, 4. júla sa podpisuje Deklarácia nezávislosti Spojených štátov a v auguste vo veku 65 rokov zomiera v Edinburghu starý mládenec David Hume. Jeho smrťou sa symbolicky uzatvára myšlienkové dobrodružstvo prvých osvietenských liberálov a otvára sa doba revolúcií na oboch stranách Atlantiku.

Kánon som zostavil (a chcem priebežne zostavovať/upravovať) v prvom rade tak, ako vidia panteón klasického liberalizmu samotní klasickí liberáli a libertariáni, napríklad ako to načrtol F. A. Hayek v knihe Constitution of liberty (1960) a hlbšie prepracoval Jacob T. Levy v knihe Rationalism, Pluralism, and Freedom (2015). Panteón liberalizmu som ďalej porovnával s akademickými zdrojmi, za všetky spomeniem práce J. G. A. Pococka, Quentina Skinnera, Michaela P. Zuckerta, Annelien de Dijn, prednášky Johna Rawlsa a monumentálne diela o osvietenstve od Jonathana Israela.

Kánon z rokov 1689–1776 začína Lockovou kritikou monarchie a končí Smithovou obhajobou čerstvo rozkvitnutej tržnej spoločnosti. Ponoriť sa do týchto diel znamená cestovať v čase. Priateľom liberalizmu prajem ničím nerušené čítanie.

Kánon klasického liberalizmu 1689–1776 ( diela sú radené chronologicky, podľa roku prvého vydania)

John Locke - Two Treatises of Government (Dve pojednania o vláde, 1689/1690)

ocke: Aby sme správne porozumeli politickej moci a odvodili ju z jej pôvodu, musíme uvážiť, v akom stave sú všetci ľudia od prirodzenosti. Je to stav dokonalej slobody riadiť svoje konanie a nakladať so svojím majetkom a so sebou samým, ako ľudia považujú za vhodné, v medziach prirodzeného zákona, bez toho aby žiadali povolenie alebo záviseli na vôli kohokoľvek iného.

Algernon Sidney - Discourses Concerning Government (Rozprava o vláde, 1698)

Sidney: If the liberty of one man cannot be limited or diminished by one, or any number of men, and none can give away the right of another, ’tis plain that the ambition of one man, or of many a faction of citizens, or the mutiny of an army, cannot give a right to any over the liberties of a whole nation. Those who are so set up, have their root in violence or fraud, and are rather to be accounted robbers and pirates, than magistrates.

Lord Shaftesbury (Anthony Ashley Cooper) - Characteristics of Men, Manners, Opinions, Times (1711)

Shaftesbury: There is no real love of virtue without the knowledge of public good. And where absolute power is, there is no public. They who live under tyranny and have learnt to admire its power as sacred and divine are debauched as much in their religion as in their morals. Public good, according to their apprehension, is as little the measure or rule of government in the universe as in the state. They have scarce a notion of what is good or just other than as mere will and power have determined. Omnipotence, they think, would hardly be itself, were it not at liberty to dispense with the laws of equity and change at pleasure the standard of moral rectitude.

Bernard Mandeville - The Fable of The Bees: or, Private Vices, Public Benefits (Bájka o včelách, 1714)

Mandeville: One of the greatest Reasons why so few People understand themselves, is, that most Writers are always teaching Men what they should be, and hardly ever trouble their Heads with telling them what they really are. As for my Part, without any Compliment to the Courteous Reader, or my self, I believe Man to be a compound of various Passions, that all of them, as they are provoked and come uppermost, govern him by turns, whether he will or no.

John Trenchard, Thomas Gordon - Cato's Letters (1720–1723)

Cato: By Liberty, I understand the Power which every Man has over his own Actions, and his Right to enjoy the Fruit of his Labour, Art, and Industry, as far as by it he hurts not the Society, or any Members of it, by taking from any Member, or by hindering him from enjoying what he himself enjoys. The Fruits of a Man’s honest Industry are the just Rewards of it, ascertained to him by natural and eternal Equity, as is his Title to use them in the Manner which he thinks fit: And thus, with the above Limitations, every Man is sole Lord and Arbiter of his own private Actions and Property.

Montesquieu - Lettres persanes (Perzské listy, 1721)

Montesquieu: Dejiny sú plné náboženských vojen. Ale pozor: príčinou vojen nebola mnohosť náboženstiev, ale neznášanlivosť náboženstva, ktoré sa považovalo za vládnuce; je to duch prozelytizmu (získavania nových veriacich), ktorý židia prevzali od Egypťanov a ktorý potom od nich, ako chytľavá ľudová choroba, prešiel k mohamedánom a kresťanom: slovom, je to ošiaľ, ktorý keď sa šíri, treba ho pokladať za úplne zatemnenie rozumu. Ak ma chce niekto pohnúť, aby som zmenil vieru, robí to nepochybne len preto, že sám by vieru nezmenil, aj keby ho k tomu nútili; a pritom sa mu zdá čudné, že nechcem urobiť to, čo on sám by nespravil za celý svet.

David Hume - A Treatise of Human Nature. Book III: Of Morals (Pojednanie o ľudskej prirodzenosti. Kniha III, 1740)

Hume: Since morals, therefore, have an influence on the actions and affections, it follows, that they cannot be derived from reason; and that because reason alone, as we have already proved, can never have any such influence. Morals excite passions, and produce or prevent actions. Reason of itself is utterly impotent in this particular. The rules of morality. therefore, are not conclusions of our reason. As long as it is allowed, that reason has no influence on our passions and action, it is in vain to pretend, that morality is discovered only by a deduction of reason. An active principle can never be founded on an inactive; and if reason be inactive in itself, it must remain so in all its shapes and appearances, whether it exerts itself in natural or moral subjects, whether it considers the powers of external bodies, or the actions of rational beings.

David Hume - Essays, Moral and Political (1741-1742)

Hume: Vláda, která je podle běžných měřítek nazývána svobodnou, je ta vláda, která připouští rozdělení moci mezi několik složek, jejichž spojená moc není o nic menší než moc jakéhokoli monarchy nebo je obvykle dokonce větší, avšak tyto složky při běžném výkonu státní správy musí jednat v souladu s obecně závaznými a spravedlivými zákony, které jsou předem známy všem těmto složkám i všem jejich poddaným.

Montesquieu - De l’esprit des lois (Duch zákonov, 1748)

Montesquieu: Demokratický a aristokratický štát nie sú svojou povahou slobodné štáty. Politická sloboda jestvuje len v štátoch s umiernenou vládou. Sloboda je tam len vtedy, keď sa moc nezneužíva. Odveká skúsenosť ukazuje, že každý človek, ktorý má moc, má sklon zneužiť ju, postupuje až kým nenarazí na určité hranice. Aby nikto nemohol moc zneužívať, treba vytvoriť taký systém, aby sa jedna i druhá moc navzájom obmedzovali. Ústava môže byť taká, že nikto nebude musieť robiť to, k čomu ho zákon nezaväzuje, a nerobiť to, čo mu zákon dovoľuje.

David Hume - An Enquiry Concerning the Principles of Morals ( Skúmanie princípov morálky, 1751)

Hume: I ve společnostech založených na nejnemravnějších zásadách, které nadobro ničí zájmy společnosti v celku, jsou nutná jistá pravidla, k jejichž zachování nutí členy jakási nepravá čest jakož i soukromý zájem. Lupiči a loupežníci mořští nedovedli, jak se často shledalo, uchovati svá zhoubná sdružení, jestli nezavedli mezi sebou novou spravedlnost výkonnou a nevrátili se k těm zákonům práva, které oproti ostatnímu člověčenstvu porušili.

Adam Smith - The Theory of Moral Sentiments (Teória mravných citov, 1759)

Smith: Tak jako člověk, kterého se vážně týká nějaká událost, je potěšen naší sympatií a zraněn její absencí, zdá se, že i my jsme potěšeni, když mu můžeme projevit sympatii, a bolí nás, když to nemůžeme udělat. Nejenže utíkáme poblahopřát úspěšným, ale také projevit soustrast postiženým. A zdá se, že radost, kterou nacházíme v rozhovoru s někým, komu můžeme projevit sympatii v každém hnutí jeho srdce, dokáže více než vyvážit bolestivost starostí, které na nás padnou při pohledu na jeho situaci. Na druhé straně je vždy nepříjemné cítit, že mu nemůžeme projevit sympatii, a místo toho, abychom byli rádi, že jsme byli osvobozeni od bolesti soucitu, zraňuje nás, když zjistíme, že se s ním nemůžeme podělit o jeho tíseň.

Voltaire - Traité sur la tolérance (Pojednanie o tolerancii, 1763)

Voltaire: Čím méně dogmat, tím méně sporů; a čím méně sporů, tím méně nešťastných příhod. Bylo by vrcholem bláznovství chtít přinutit všechny lidi, aby měli shodné mínění o metafysice. Bylo by mnohem snazší podrobit si celý vesmír zbraněmi než podchytit všechny rozumové směry v jediném městě.

Voltaire - Idées républicaines (Republikánske myšlienky ženevského občana, 1765)

Voltaire: Zákon proti přepychu zbavuje lidi, kteří jsou obratní v řemeslech, zisku ze styku s bohatými, zbavuje ty, kteří se domohli majetku, přirozeného práva užívat ho, rdousí veškerý průmysl, trápí současně chudé i bohaté.

Adam Ferguson - An Essay on the History of Civil Society (Esej o histórii občianskej spoločnosti, 1767)

Ferguson: Like the winds that come we know not whence, and blow whithersoever they list, the forms of society are derived from an obscure and distant origin; they arise, long before the date of philosophy, from the instincts, not from the speculations of men. Every step and every movement of the multitude, even in what are termed enlightened ages, are made with equal blindness to the future; and nations stumble upon establishments, which are indeed the result of human action, but not the execution of any human design.

Adam Smith - An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations (Pojednanie o podstate a pôvode bohatstva národov, 1776)

Smith: Dělba práce, z níž vyplývá tolik výhod, nebyla vytvořena lidskou moudrostí, která ono všeobecné bohatství, jež vyrůstá z dělby práce, předvídá a zamýšlí. Je to nezbytný, ač velmi pomalu a postupně se rozvíjející následek jistého sklonu lidské povahy, kteremu vůbec nejde o užitek tak rozsáhly. Je to sklon k obchodování, vyměňování a směňování jedné věci za jinou.

Poznámka: Mnohé z kníh vyšli prvý krát anonymne. Niektorí autori (Locke, Mandeville, Montesquieu, Voltaire, Hume) boli zaradení katolíckou cirkvou na index zakázaných kníh.