Sedím na hotelovém pokoji, příjemně vychlazeném na 25 stupňů. Za oknem je Shenzhen, jeho speciální ekonomická zóna, 2. nejvyšší budova na světě těsně před dokončením, 14ti proudá dálnice na které je do půlnoci zácpa, nespočet mrakodrapů a 17ti milionové město, na jihu země, která má skoro 20% světové populace — Číny.

Po třech dnech jsem plný dojmů a zároveň kulturního šoku. Je to tu jiné, naprosto jiné, ale úplně jinak, než bych čekal, nebo než jsem měl ve své hlavě nějak zafixováno. Hlavně, jestli jsem někde zažil komunismus a socialismus, tak je to u nás, tady jedou těžkej kapitalismus. Ve velkým.

V pondělí jsem vystoupil z Hong Kongského metra a přede mnou se objevil obří most/tunel, na obou stranách prosklený, široký 50 metrů a vedoucí přes řeku. Na druhé straně Říše středu, která se hned od začátku snaží ukázat, jak jste malí.

Projdu 2x rentgenem, než se dostanu do metra. Všechno vypadá moderně. Jen do automatu na lístky nejde strčit moje 100RMBčková, čerstvá bankovka a následuje první setkání a komunikace s číňanem (tedy kromě strážníka na imigračním, který si mě zálibně prohlížel a asi jsem se mu moc nelíbil..jestli v pasu, nebo v reálu netuším).

Komunikace a moje brilantní angličtina velice brzy naráží na pouhý úsměv na druhé straně. Ale rukama a nohama to zvládneme a za chvilku z automatu dostanu krásnej žeton jak do kasína a jedu. Do vagónu přistupují 4 mladíci, každý se dvěma kufry na kolečkách a hned za tepla si začnou přerozdělovat kontraband, co propašovali/přivezli z Hong Kongu. Po problémech s kvalitou potravin a nedostatkem některého zboží na trhu prý běžná praxe a dá se tím i živit, pokud vás nezavřou.

Vystoupil jsem na druhé zastávce a ocitl se uprostřed New Yorku. Všude samé mrakodrapy. A zároveň čínská čtvrť, protože potkat bělocha se mi povedlo až po pár minutách. Silnice nacpané auty, vedro jak v páře, chodníky rozbité, všude spousta zeleně, než jsem došel do “své” Duty Free Business Building (obchod s alkoholem na patrech kam mám přístup není).

Dále už to vezmu jen v bodech:

• nikdo tu nemluví anglicky. Na ulici vůbec, v kanceláři lehce, kus od kusu.
• nápisy v angličtině? Zapomeňte. Nakupování je takový hádání, co asi z té krabičky dostanu, protože — obsluha nemluví anglicky a nikde není anglicky nic napsáno. Kromě číslic, ale z nich si, jestli kupujete chleba, nebo sušený sloní ucha nepoznáte.
• Číňani na vás koukají a občas se divně uculují. Běloch se tu sice vyskytuje v poměrně hojném počtu, ale pořád má kouzlo exotiky.
• voda, která má na lahvi napsáno minerálka chutná asi jako když se napijete u nás z řeky, chutná to divně, asi vás to nezabije, ale moc si nepochutnáte. Vodovod jsem raději nezkoušel.
• vypadá to tu západně, obléká se to tu západně, ale na záchod se chodí hezky východně do podřepu na turecký záchody.
• vždycky jsem se v Praze smál, když chtěl klient QR kód. Tam to nikdo nepoužívá. Tady si bez toho neškrtnete. Nemáš QR kód na stránce, autě, papírovým ubrousku, nebo vytetovaný na krku? Nemáš šanci!
• objednávání v restauraci, která nemá anglické menu a v lepším případě uvidíte alespoň obrázky. Stejně ale nepoznáte, jestli budete jíst žáby, hady, nebo vnitřnosti. Ale na tom stejně nesejde, protože i když si řeknete o nepálivé (pokud to vysvětlíte rukama správně) bude to pálit nejen večer, ale i ráno na druhé straně a tak je vlastně jedno, co se tráví.
• mentalita..to ani nejde popsat, to je třeba zažít. Třeba už třetí den nemám v kanceláři pořádně fungující internet. Každý den chodím na IT oddělení, bavím se s nima, týpci chodí sem a tam, lomcují rukama, snaží se o fórky a dělat si ze mě kamaráda. Ale POŘÁD mi nejde internet. Tak přijdou zase, mumlají něco o tom, že je to 12. patrem, že kdybych byl v 11. nebo 10., vše je v pohodě. Přinesou krabičku a výmluvu, že je to tím, že mám Macbook a já jim opět trpělivě připomenu, že mi to funguje skvěle až na jejich proxy. Tak volají, přemýšlejí. A zase odejdou a už nepřijdou, i když slíbili, že nám dají aspoň VIP přístup na wi-fi (která zvládne tak dva uživatele). No, nebudu je dál hanit, uvidíme zítra. Před odchodem z kanceláře jsem se zeptal místního kolegy, jak mu jde internet a on řekl, že normálně. Ukázal mi, jak se mu 5 minut načítala jednoduchá stránka a na můj dotaz, jestli to tak je pořád odpověděl že ano. “Děláte s tím něco? Ví o tom někdo a řeší to?”, zeptal jsem se naivně. “Ne, to si zvykneš…”

Takže tak. Dobrou a važte si svých megabitů. Snad se to odešle. A cenzoři, nebuďte na mě zlý, mě se tu vážně líbí, na mou duši na psí uši..snad jsem je neměl k večeři.