Rok kohouta

Do nového roku jsem vstoupila s úžasným elánem. Co si budeme povídat, konec minulého roku za moc nestál. Dostala jsem spoustu lekcí, řadu věcí se naučila. Nebylo moc času vše dotáhnout tak, jak bych chtěla. Rozhodla jsem se nebýt dál spasitelem. Moje superhrdinská pláštěnka se dost potrhala… A taky mi konečně došlo, že všechno fakt nespasím…

Pohybovali jsme se v organizaci na hraně toho, co je ještě příjemné a proč tu práci vlastně děláme. Ve zkratce — neměli jsme ke konci roku peníze. Je to delší příběh a někdy ho rozhodně sepíšu. Ale teď sem nepatří. Zůstává vděk. Že jsme to všichni zvládli, ustáli a že mi nikdo z týmu neřekl “tohle se ti fakt nepovedlo, tak čau”.

A pak se překlopil kalendář. Začal rok 2017 a mně se na tváři objevil úsměv od ucha k uchu. Před prvním pracovním dnem jsem dokonce nemohla jít spát, jak jsem se těšila do práce. Na co? Zúročit všechny ty cenné zkušenosti. Na nové příležitosti. Na rok, který prostě bude jinak.

A tak teď svítím a přijímám. Vše, co mi přichází do cesty. Mastermind skupinu s neskutečnou vlnou inspirace. Pozvánku na plavbu v Leadership Academy pro ženy. Náš nový projekt iPatronka.cz v Laboratoři Nadace Vodafone. A především lidi! Nevím, jak se to stalo, ale konec roku mi přinesl a vrátil do života úžasné kolegyně. S elánem a jasnou představou, co chtějí. S respektem k tomu, že neustále melu o jednorožcích a chovám se potrhle. A já si najednou připadám, že mám křídla. Díky za to! Cítím velký vděk.

A proč rok kohouta? Někde jsem si přečetla, že začne za pár dní. Máme se zaměřit na pořádek na svém vlastním smetišti. Jdu do toho! A vy u toho můžete být se mnou… Slibuji, že to bude jízda! (A že stejně na tom smetišti nevydržím a vydám se trošku dál)