Tato země je naše! Aneb Katalánsko v depresi
Necelý rok od turbulentního podzimu v Katalánsku, kdy člověk byl svědkem nezákonného protlačení referenda v katalánském parlamentu, které se nakonec nepovedlo, jak tehdejší španělské vládě (známé obrázky z policejních zásahů), tak katalánským separatistům (malá volební účast,nelegitimní jednostranné vyhlášení nezávislosti). Celý ten rok od událostí se nese na vlnách podivna, nicméně proč je dnešní situace v tomto španělském regionu nebezpečnější pro Španělsko než před rokem?
Hlavním milníkem dnešní situace v Katalánsku, kdy jeho premiér slibuje “horké léto v Katalánsku” nebylo prvoříjnové referendum 1-O, ale vyhlášení jednostranné nezávislosti. Od tohoto momentu se příznivci republiky myšlenkově odstřihli od zbytku Španělska, jak píše politický komentátor Matthew Bennett: “V hlavách separatistů vznikla katalánská republika, ale reálně se nic nezměnilo, a to ví i politici.” Hlavně to věděl tehdejší premiér Puigdemont, který nařídil svým radním, aby přišli druhý den do práce a vykonávali svůj úřad jako by se nic nestalo, což mnohé šokovalo, jak se uvádí v nové knize “Ztroskotání, rozebrání snu o nezávislosti”. O tom, že uteče do Belgie skoro nikdo nevěděl, jen ti nejbližší. Pro ovládání Katalánska zvolil strategii působení na politiky a přívržence přes sociální sítě a nový premiér Quim Torra je jen jeho zástupce,i když dosti radikálním.

Právě nekonečné tahanice po volbách a názorové rozštěpení hlavních separatistických stran JxC (Puigdemont) a ERC (Junqueras), které se neshodnou na vytvoření reálné republiky nebo prosazení částečných cílů v dohodě s centrální vládou, přispělo v těch nejradikálnějších kruzích k vytvoření tzv. skupiny CDR (Výbor na ochranu republiky). Tato skupina radikálních separatistů např.na ulicích ve veřejném prostoru rozmisťují žluté stužky (symbol nezávislosti a katalánských politiků ve vazbě), žluté kříže na plážích, blokují silnice nebo dálnice. Právě její činnost vede k slovním urážkám obyvatel jak jednoho, tak druhého názorového proudu, někdy i útokům fyzickým. A právě mlčení nebo zlehčování těchto událostí ze strany současného premiéra Katalánska Quima Torry vede ještě k vyhrocenějším situacím. Budiž příkladem událost z konce srpna, kdy útočník napadl ženu (a jejího manžel odešel se zlomeným nosem), která v parku oddělávala žluté stužky. To pobouřilo tábor zastánců jednoty Španělska a opoziční politiky. Právě stužky v těchto dnech ovládají debatu, v níž by se napětí dalo krájet.

Právě dnes má vystoupit premiér Torra, který se nechal slyšet, že bude prosazovat reálný vnik republiky všemi prostředky,třeba i mobilizací obyvatel regionu. Dnešní situace je tak o to nebezpečnější, neboť vládnou skutečný radikálové “procesu” a appeasement španělského premiéra Sáncheze evidentně nefunguje, neboť spíše vede ke střetu obyvatelstva než k uklidnění situace. Právě Sánchez nabídl konání referenda, avšak jeho vláda (závisející na separatistech) nemá ústavní většinu v kongresu k jeho prosazení . Celkově se tak španělská politika dostává do ještě chaotičtějších otáček a zaručeno není nic. Jediná jistota je poměrně dobře fungující soudní moc. Ta včera obvinila několik policistů za nepřiměřený zásah při říjnovém referendu, ale stejně tak například vzala do vazby katalánské politiky za vzpouru na základě jasných důkazů. Její nezávislost je momentálně klíčová v této situaci. Stejně tak úloha krále Filipa, který se možná stane opět tím zásadním hráčem, který dá zásadní impulz k vyřešení krize španělské politiky, nicméně vše záleží na rozhodnutí voličů a jejich náladách.
