Digitální nomádství v Alpách #1

Tak je to tady! Vyrážíme zase digitálně nomádit. Kluci, se kterými jsem procestoval Thajsko a Vietnam, vymysleli další nomádskou destinaci a já mám tu čest se zase účastnit. Tentokrát jsou cílem Alpy. Poněvadž jsem ale na konci září oslavoval svatbu dvou párů z mojí křesťanské kapely Srdcaři, nepřidal jsem se hned na začátku cesty, ale budu se je snažit dohnat, když budou přejíždět z italských Alp na severovýchodě Itálie do Alp kolem Mont Blancu na jihovýchodě Francie.

Na cestě mě bude doprovázet i Káťa, která bude ve svěžím vzduchu vysokých hor čerpat inspiraci pro psaní své diplomové práce.

Jak se ale dostat na sever Itálie ve dvou s těžkými bágly? (Tentokrát bohužel nejedu jenom se třemi tričky a jednou mikinou v 20 litrovém batůžku, ale přibírám zimní bundu, pohory a spacák s karimatkou.) Při zmínce mojí sestry, že by taky strašně ráda jela do Itálie, mi blesklo hlavou, že jí to přání splním! A tak jsme vzali taťky auto, Ondru a 50 l piv (kluci prý jsou už nasuchu) a byli připraveni vyrazit z Prahy do Padovy.

Když si hledáte turistické informace o severní Itálii, Padova je nejlépe hodnocené město. Hledal jsem na mapě, kde vlastně je, a překvapilo mě, kolik je kolem ní známých míst. Lucka ještě zmínila, že musíme vidět Lago di Garda, a tak se nám narýsovala přibližná cesta výletu z Padovy a Benátek přes Lago di Garda do Milána, kde odchytneme kluky jedoucí kolem do Francie. Lucka s Ondrou se pak autem vrátí po vlastní ose domů. Přec je doma už čekají přednášky na ČVUT.


Cesta do Padovy

Z pražského Chodova, kde na nás čekali Lucka s Ondrou, jsme vyrazili před pátečním polednem.

Protože jsme se střídali v řízení, jeli jsme v kuse asi jen se třemi malými zastávkami na čůrání. Cesta nám trvala 9 a půl hodiny a do Padovy jsme přijeli v půl desáté večer. Osobně jsem moc nevěřil časům GPS navigace a myslel jsem si, že tam přijedeme po jedenácté hodině. Po cestě nás ale nečekala žádná dopravní omezení, jako bývají na D1, takže cesta utíkala hodně plynule.

V Padově na nás čekal náš ubytovatel Guido, který nám ukázal sdílený pokoj ve svém domě. Ptal se nás taky, co máme zítra v plánu. Odpověděli jsme mu, že si chceme prohlédnout Benátky a že těch 40 km tam pojedeme autem. On se zděsil, že tam v žádném případě autem jezdit nemáme, protože tam jsou drahé ceny za parkování; a doporučil nám, ať jedeme vlakem, který je levný a cesta trvá pouze 30 min.

Guido nám ještě chvilku povídal o Praze, kterou několikrát v devadesátých letech navštívil, a pak odešel na balkón vychutnat si večerní cigaretu.

My si pak ještě dali na večeři řízky, které jsme dostali na cestu od naší mamky. Udělala nám jich celou plnou mísu!

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.