Digitální nomádství v Alpách #4 — Sirmione (Lago di Garda)

Ráno jsme se sbalili, rozloučili se s Rosalbou, naší hostitelkou, a vyjeli z Padovy směr Milán. Cestou jsme si naplánovali zastávku v Sirmione, což je městečko na malém poloostrově na jihu jezera Lago di Garda.

V Sirmione jsme zaparkovali na parkovišti, kde hodina stání stála 2 eura. Byli tam sice parkoviště zadarmo, ale museli bychom jít 40 min pěšky daleko.

Vstup do historického středu města začínal hradbami s mostem přes příkop. Město bylo opevněno už v 5. století.

Byla tu spousta turistů a všude drahé restaurace. Malé uličky si i přesto udrželi svoji útulnost.

Vydali jsme se podél jezera obejít ostrov. Skalnatý břeh se skládal z velkých plochých balvanů, jimž sluníčko rozzařovalo jejich světlý povrch.

Došli jsme po břehu až na samotný cíp poloostrova. Na skalnatých plochách se opalovali postarší turisté. Opatrně jsme je obešli a řekli si, že obejdeme poloostrov i po druhé straně. Ono to nakonec stejně jinudy nešlo. Značnou část poloostrova totiž zabírá soukromý pozemek rozlehlé vily.

Druhá strana poloostrova žila trochu více divočejším životem. Museli jsme se prodírat cestičkami mezi rákosím a párkrát jsme si mysleli, že se budeme muset otočit a jít zpátky. Ale nakonec jsme do městečka po druhé straně poloostrova došli.

Ve městě jsme se poohlíželi po nějakém jídle, ale nakonec jsme si dali jen zmrzlinu. Měli tam obrovské kopečky a kornout měl horní stranu namočenou do čokolády s oříšky. Úplná gastronomická slast! Některé turistky se nebály dokonce ani třech kopečků. Nejsem si ale jistý, že je zvládly na posezení sníst.

To my jsme se na oběd stavili v McDonalds cestou do Milána. Chtěli jsme vyzkoušet, zda je stejný jako v Česku. Nebyl. Chickenburger neměl salát a místo něho měl nějakou pesto omáčku. A byl dost suchý. Trochu zklamání. Alespoň hranolky s chedarovou omáčkou chutnaly dobře.


Milán

V pozdním odpoledni jsme přijeli do Milána, ubytovali se v pavlačovém bytě, kde na nás čekal portýr s klíči. Po chvíli odpočinku jsme vyrazili do večerního milánského centra.

Do centra jsme jeli metrem. vystoupili na zastávce s názvem Duomo, který avizoval, že by blízko měla být známá milánská katedrála. A opravdu byla. Byla překrásná! Její bílé kamenné zdi zářily do tmy, svou krásou byla jasnou dominantou náměstí.

O dominanci soupeřila sousedící Galleria Vittorio Emanuele II s předrahými obchody typu Prada a Lous Vuitton. Taková lepší naše Pařížská.

Ještě jsme se prošli kolem fontány před pevností Sforzesco, a pak už jsme jeli odpočívat domů. Město a památky víc prozkoumáme zítra za denního světla.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.