Digitální nomádství v Asii #8 — Chiang Mai: Chinatown a noční market
V pondělí večer, po celodenní práci v pohodlí bytu, jsme se rozhodli, že si další den vyrazíme na horu Doi Suthep, na kterou koukáme z balkónu. Nešli bychom pěšky, ale využili bychom půjčení skútrů, které nám nabízela hostitelka.
Bohužel jsme ráno zjistili, že Martin celou noc strávil na záchodě, a proto jsme výlet prozatím zrušili. Tak jsme se vydali pracovat do našeho oblíbeného Moutain Caffe a místo skútrů jsme si vzali kola.
Kola to nebyla nijak extra pohodlná, ale jela. S brzděním to bylo už horší, zadní brzdu jsem neměl vůbec a přední brzdila jenom napolovic.
Cestou do kavárny jsme si nejvíce užívali úzké uličky centra. Možná i proto, že z nich pořízená zrychlená videa vypadala hodně efektně.
V kavárně bez klimatizace bylo při 34°C venku trochu vedro – proto jsem pil svůj oblíbený ledový thajský čaj jako na běžícím páse.
V 5 hodin odpoledne Moutain Caffe zavírala, tak jsme naházeli notebooky do batohů, zaplatili a vyrazili domů. Lukáš ještě navrhl, že nám ukáže noční trh, kde byl včera s klukama. My jsme souhlasili.
Zase jsme kolem brázdili malé uličky a užívali si krásu místní flóry. Třeba takové růžové květy stromů vykouzlí úsměv na tváři snad každému.
Pokračovali jsme dál na východ a vyjeli jsme z čtvercového centra města, které ohraničuje dvouproudá silnice a široký vodní val. Po chvíli jízdy se před námi objevila brána s čínským nápisem. „Jsme v čínské čtvrti!“ zvolal jsem překvapením a uvědomoval jsem si, že tyhle čtvrtě známe jenom z filmů a počítačových her.
„Jo, je to tak. Kouknem do obrovské tržnice,“ potvrdil mi Lukáš a ukazoval cestu do ulice, která bylo úplně ucpaná dopravou. Prodrali jsem se mezi auty a skútry, zaparkovali kola u zábradlí vedle silnice následujíce Lukáše do velké haly. Všude byly stánky, ale zelo to tu prázdnotou. Jenom poslední prodávající přikrývali své prodejní stoly plachtou. „Asi zavírají,“ poznamenali jsme a rychle jsme mizeli pryč, protože jsme z toho místa neměli dobrý pocit a možná i proto jsme se báli cokoliv vyfotit.
Chiang Mai je hodně obchodní město, stánky tu potkáte na každém rohu, a proto asi prodavači využívají každé hodiny ve dne pro nějaký trh. Čínská tržnice v šest hodin zavírala a o dva bloky dál zase noční trh otevíral. A tam jsme se přesunuli i my.
Před nočním trhem jsme ale nejdříve zamávali Baťovi, a pak prošli trhy s jídlem na malém nádvoříčku. Naši pozornost rozhodně na chvíli zaměstnala valentýnská výzdoba a strom plný růžových přáníček lásky.
Noční market byl hned o ulici vedle. Podobně obrovský halový komplex, jako čínský trh, byl o něco prázdnější – viditelně se teprve připravoval na zahájení. Prodavači, vybalující první trička se slony, toho byli známkou. S konkurencí si trhovci nelámali hlavu — jak jinak bychom mohli narazit na patro celé plné pouličních malířů replikujících známe fotky. Ale kreslili krásně, to se musí nechat.
Kluci si začali vybírat pravé nefalšované šortky s ornamenty slonů a já usoudil, že je čas jít domů, ještě chvíli pracovat.
Vyrazil jsem na trh s jídlem, kde jsme měli zaparkovaná kola. Když jsem na něj přišel, vůně jídla všude kolem mě svedla ho i ochutnat. Ukázal jsem na jeden obrázek kuchaři za pultem stánku a on mi už na pánvi smažil kuřecí maso s bambusovými kořínky a křupavými chipsy.
Z horka unavený jsem se vracel při západu slunce domů a popěvoval si místní hudbu, kterou hráli z rádia. Při pomyšlení, že jsme dneska procházeli chinatown, jsem si pomyslel: „To je neuvěřitelné, zase jsem v Chiang Mai viděl něco nového.“
