Chytrá karanténa nefunguje — update

TL/DR:

Něco funguje,něco ne

Lidi si děsně vymýšlí historky aby byli zajímaví

Hapruje spolupráce stát / soukromý sektor — neumí se to

Jsou tam strukturální problémy a problémy leadershipu

Stát není startup a to je dobře (většinou)

Minulý týden jsem napsal hejt na fungování hygieny, chytré karantény a státu obecně hodný bulvárního plátku lačnícího po clickbaitu jako je třeba iDnes či Parlamentní listy.

Jako jeden z lidí kolem iniciativy Covid19CZ jsem byl “spravedlivě” rozhořčen tím, jak stát “mrví” práci stovek dobrovolníků a tu skvělou práci, která se odvedla v rekordním čase si nedokáže “ani převzít”. Všude kolem mně se šířila prohlášení kamarádů kamarádů o tom, jak ta práce hygien je fakt špatná:

“Moje dobrá kámoška jela z Brna, přijela do Prahy a odmítli ji vyšetřit o víkendu, pak stála 2.5h ve frontě na odběr a nakonec ji paní z hygieny řekla, že do Brna ji trasovat nebude, že to je jinej kraj”

A tak pořád dokola. Byli jsme poslední týden zasypáni podobnými historkami a požadavky novinářů na reakci:

“Jak se vám jako strůjcům vzpomínkových map líbí jak stát celou Chytrou karanténu mrví?” — no tak, jak asi ?

A tak jsem sedl a napsal draft blog postu plný emocí, hejtů a nespravedlnosti páchané na všech dobrovolnících co na tom strávili jaro.

Jenže, pak jsem se zastavil, uvědomil jsem si, že bulvár nečtu přesně kvůli tomuhle přístupu a řekl si, že bych to měl zvládnout lépe a nejdříve si zkusit ověřit ta “fakta”. Novinářům jsem řekl, že post o fungování hygien napíšu, ale potřebuji si zjistit aktuální stav, protože naše “zásadní” role jako dobrovolníků v tom skončila koncem května a teď jsme úplně mimo a pouze dodáváme IT. Někteří pochopili, že to je dobrý nápad, někteří chtěli pouze senzaci a články si napsali a vydali i bez faktů — stačil jim evidentně jen ten clickbait.

Svůj draft dopisu jsem odeslal na pár lidí, mimo jiné na NAKIT, MZ a četl jej mimo jinými i plk. Šnajdárek. Zajímavá byla reakce. Okamžitě se mi všichni ozvali s tím, že sice chápou mé rozhořčení, nemohou mi bránit v tom to vydat, ale pokud by mě zajímala i fakta než pouze mé pocity z venčí, jsou mi k dispozici a rádi mi ukáží čísla. A tak začal náš “týden koukání do střev” toho co bych směle nazval nejrychlejší digitalizace státního aparátu v historii a na konci jsme vyšli s rozporuplnými pocity.

Ale jak říkám, pokud hledáte bulvární zkratku, tak ani dál nečtěte, tady ji nenajdete. O co se snažím je pohled laika, který se shodou bizarr okolností ocitl uprostřed něčeho na co nejsem absolutně kvalifikovaný a ani jsem v tom nikdy být nechtěl, ale prostě život. Ani tu nehledejte kritiku či obhajování vlády či nějaké politické strany. Neřeším, tady řeším pouze projekt a jeho posun.

Part I — co je ta chytrá karanténa a proč má dvě verze ?

V březnu jsme se všichni společně ocitli v situaci, která byla ojedinělá a doufám, že se již nebude opakovat, i když schopnost jakékoliv organizace zapomínat je mi neustále důvodem k úžasu. Můžeme se bavit o tom zda měl stát být lépe připravený a reagovat již v lednu či zda jsou KHS dlouhodobě podfinancovány. Já nevím a neřeším. My jsme se ocitli ve stavu, kdy to byl průšvih a bylo potřeba pomoci.

S hlavní hygieničkou paní Rážovou se nadefinovaly hlavní potřeby a začalo se pracovat.

Je třeba si uvědomit, že jsme byli ve stavu krize a hlavní bylo napnout všechny síly na pomoc KHS. Tady sehrálo dobrovolničení myslím skvělou roli. Ano, z našeho pohledu se KHS pohybovaly hrozně pomalu, ale…Představte si, že máte systém, který léta sunete jedním směrem (decentralizace, nic od nás nečekejte, jste v tom sami a ještě vám škrtáme prostředky) a pak ze dne na den chcete aby se změnil, začal spolupracovat a to digitálně, vyřešilo se všechno IT kolem a propojení na systémy, zvládal deseti násobně větší nával než za celou dobu historie a ještě se dobře komunikovalo. To prostě nevyjde. A proto se povolala armáda aby pomohla s kapacitama řízením. To zafungovalo skvěle.

Ustanovil se koncept Chytré karantény a ten říkal, že jsou 4 pilíře (první iterace):

Zajistit plošné testování

Digitalizaci KHS, napojení Vzpomínkových map a postupně eRoušky, etc.

Vybudování celé logistiky kolem toho

Dobrá a rychlá komunikace co se děje, proč se to děje

O tom jak to březen — květen fungovalo a co ne nemá cenu tady psát, to už se probíralo xkrát a rád se k tomu někdy vrátím, ale teď nás to asi netrápí. Přesně proto stát udělal koncept verze II Chytré karantény, která již má zapojit všechny aktéry a být součást standardních systémů.

Otázka dne je : “A co se sakra dělo červen, červenec a proč zase nejsme připraveni? Podpořeno storkama na FB co všichni vidíme”

Part II — co teda nefunguje a proč ?

Jeden z aktérů na straně státu někdy květen/červe řekl vlastně skvělou věc, zhruba takto: “Já vám ta data rád dám, rád je napojím do Daktely, ale nemáme už nouzový stav a já potřebuji vědět co je to teda za systém ? Jak je klasifikován z pohledu bezpečnosti, kdo ho provozuje ? Pořád platí zákony této země a já mám zodpovědnost.”

To je skvělé! Je třeba si připustit, že stát NENÍ a NEMĚL by být startup ve svém denním fungování! Ano, abychom se posunuli, tak i toto se musíme naučit, ale v denním fungování je vlastně stát dobře naolejovaná mašina, která má spoustu “brzdítek”, která slouží k tomu, aby to nešlo jednoduše vytunelovat či změnit na autokracii a to je DOBŘE! Máme tu NKU, máme tu dozor UOOU, máme tu opozici a občanské iniciativy, které dohlíží na to, aby se omezili sviňárny. Buďme za to rádi! Nicméně, výsledek je, že pokud chcete něco převést z módu “krize” či “hackathon” do módu “standardní systém, tak je to spousta “zaklapávání koleček” do sebe o kterých jste pravděpodobně předtím neměli žádné tušení.

Lehká odbočka. Je zajímavé vidět, jak která ministerstva fungují/jsou nastavena a mají vlastně v popisu “práce”. Z venku to totiž není vůbec jasné. Když jsme se k tomu dostali v březnu, tak pro nás bylo ministerstvo jako ministerstvo. MZ jako MV. Ale chyba lávky, některá ministerstva jsou více “provozní” a mohou/umí projektově řídit velké věci a naopak některá byla léta cíleně distribuována a jsou vlastně “metodické orgány.” A přesně takto jsme se dostali k distribuovanosti KHS.

Po skončení nouzového stavu si stát určil, že zdigitalizuje práci hygien a část systémů námi připravených bude i nadále používat v komerčním režimu tak, aby to splňovalo náležitosti “normálního stavu”. Plk Šnajdárek a spol vypracovali plán projektu a začali integrovat, dělat change management a koordinovat. Plán byl to celé v celku odzkoušet a pustit na konci srpna tak, aby Chytrá karanténa verze II byla na 1. září ready a plně funkční. A podle tohoto plánu se postupovalo. Pan plk. mi ukazoval jak skvěle dělají denní briefingy nad daty, rozebírají jednotlivé clustery nákazy a co s tím dále. Musím uznat, že informační hodnotou to předčí mnoho komerčních procesů řízení nad daty.

Z dat, která jsem viděl je v tuto chvíli přes 300 operátorů na denní bázi, kteří volají, sbírají data a vyhodnocují. Minulý týden během okamžiku naškálovali systém o desítku mediků => toto funguje dobře tam, kde to používají. Přesně tam jsme se celou dobu chtěli dostat, aby to flexibilně škálovalo a dodržel se proces.

Pokud to správně chápu, větší část hygien již v systému jede a zbývající se napojují, ale jedou své systémy a data pak replikují. Také cesta, méně efektivní, ale cesta to je.

Kde vidím problém jsou metodici a průběžné zlepšování všech. Prostě normální telco práce. Náslechy, probírání, zlepšování. Ale i tam se minulý týden stala velká věc a společná metodologie je zdá se na světě.

Upřímně, věřím tomu, že pokud přijde “nová vlna” tak jsou na ni hygieny i celý systém připraveni o hodně lépe než v březnu.

Z pohledu občana mi to přijde pomalé a uvítal bych, kdyby to vše ve stálé podobě fungovalo již v červnu, ale jsme tam, kde jsme.

Nebojím se toho, že tato část systému by fatálně selhala. Pokud neselže vedení projektu (plk. Šnajdárek a jeho team je skvělý, otázka je jak to správně předat dále na lidi, kteří to pojedou “na stálo”), tak i věci, které nejsou třeba stále propojeny přes API jako některé výměny dat se dají dočasně suplovat lidmi.

Možné problémy vidím dva.

A. laboratoře a kapacita testů

B. zapojení obvodních doktorů.

Na tom je jistě potřeba pracovat.

Part IV — můj názor

Osobně mi přijde, že je děsná škoda, že MZ špatně komunikuje. Neukazuje průběžně stav projektu, neříká úspěchy, něříká ani jaké řeší problémy. Je reaktivní a to v nás všech po špatných zkušenostech vzbuzuje a priori nedůvěru.

Co bych doporučil já:

• Zveřejňovat průběžně stav lidí visících v systému déle jak 48h. To je děsně důležité, protože je to de facto jediné číslo, které nás jako občany zajímá. Ukazuje totiž, jak rychle systém běží či neběží
• Vzpomenout si, že jsme součástí EU a pokud je nedostatečná kapacita testování v CZ, tak dal poptávku třeba firmám v Německu a nebyl závislý jen na pár soukromých laboratoří v CZ. Jsme přeci součást EU. Či adhoc aplikovat známé metody jako pool testing
• Lépe a průběžně komunikoval stav projektu a věci co se povedly. Protože tam, kde nejsou informace si je lidé vymýšlejí a domýšlejí
• Určitě by bylo skvělé promyslet obecně něco jako projektovou kancelář, nečekaných projektů bude určitě více
• Asi více pracoval s praktiky v rovině leadershipu a nehledal pouze kanály direktivní
• Určitě bych urychlil jednání s pojišťovnami o tierovaném proplácení testů: do 4h XKč, do 12h X-YKč a tak dále. Déle než dva dny ? Nic ? Máte více nedodaných zakázek ? Pozastavujeme kontrakt/měníme objednané množství.
• V performance marketingu platí pravidlo dát si 10–15% rozpočtu na testování. Pro stát bychom měli vymyslet něco podobného mít nějakou část kapacity a procesů, která nejede v rigidním procesu, ale naopak silně agile, může se tam failovat a testují se nové věci a přístupy v zapojení veřejnosti a průmyslu
• Jako občan bych rád měl visibilitu do celého “funnelu” — od nahlášení kontaktu, času do vytrasování, počtu vytrasovaných v návaznosti, otestování, čas oznámení testu — prostě klasický “funnel” — ne adresně, naprosto anonymně
• Z pohledu visibility do systému bych moc rád viděl
• Počet lidí co jsou v systému déle než 48h
• Průměr doby procesu na kraj a den a trend
• Počet volajících v daný den (možná na kraje + medici)
• Počet nových clusterů v daném kraji
• Možná i “přeskrajové hovory” — jeden příběh, který totiž není vidět je to, že si KHS mezi sebou začínají poolovat kapacity a volat. Viz. Severomoravský kraj
• Semafory a hrozící jasná opatření
• Plus krajní hodnoty pro to, co se považuje za super a naopak za průšvih. A určitě benchmarkovat. Třeba i bez udání konkrétních hodnot, jen pozice
• Rozhodně tu chybí něco co jako helpdesk. Kolega Petr Šimeček to krásně shrnul: “Jako každá softwarová firma máme svůj helpdesk, kam lidi hlásí své problémy. Trackujeme jak dlouho trvalo je vyřešit a jak byli spokojeni s řešením. To tady úplně chybí a přitom by to úplně odbouralo ty urban legends.” A je to pravda. Viz. třeba eRouška, která v Google Play má excelentní support dělaný dobrovolníky, ale stát to ani nenapadne
• Přijde mi vlastně trošku divné, že stát si sice od dobrovolníků přebral iniciativu, ale tím také skončila veškerá komunikace a lidé na projektu uvnitř státu žijí ve svém vlastním světe a vůbec nevím nebo nechápou “proč jsou pořád lidi venku nasraní” — jakože zatáhnout občas více do hry tu skupinu x set lidí, kteří na tom nechali celé jaro a určitě k tomu mají validní názory tady prostě chybí — stát neumí pracovat s komunitou a to je škoda. Nestačí jen převzít nástroje, ale je třeba také udržet komunikaci s lidmi, kteří ten mentální rámec tvořili. Je přeci škoda o ty podněty přicházet. Normálně v bizu máme také skupinku jak testerů, tak skupinku velkých/aktivních zákazníků a s nini aktivně komunikujeme, diskutujeme nápady, bavíme se o pilotování nových věcí
• A posledně jako datařům nám fakt teda chybí otevřená data konzumovatelná přes API. Přijde mi naprosto nevhodné, nemorální a nepochopení aby si jeden člověk usurpoval právo “vykládat data”. To fakt ne. Pohádky a vykládání světa mi dělala máma, když jsem byl mimino. Od té doby jsem se učil kritickému myšlení a jsem schopen si utvořit vlastní názor. A když nevím, rád se zeptám. Tuto roli bych na státní straně viděl v tom spravovat data, čistit, předkládat veřejnosti a dávat k tomu svůj výklad s tím, že to je vstup do diskuze se širším občanstvem. Bez otevření dat se nikdy dále nepohneme. Mělo by platit jednoduché pravidlo — vše co není jednoznačně zakázáno je veřejné a proto by mělo být standardně dostupné přes REST API v co největší granularitě !

Stát je pořád trošku sám pro sebe a chybí dost pochopení, že to není “my a oni”, ale všichni jsme součástí jednoho ekosystému a když spolu nebudeme spolupracovat, tak systém jako celek nebude fungovat.

A jak to dopadlo s kamarádkou kamaráda co jela z Brna ? Hovor byl úplně v pořádku proveden, zaznamenán, trasován. Takže ta historka byla trošku “a mně se to taky stalo, tak se podívejte jak je to hrozné”

Neříkám, že je vše v pořádku. Rozhodně ne a jako občan s rychlostí nejsem spokojen a nechápu. Jen se mi laickým pohledem přes “domovní kukátko” zdá, že uvnitř je sice ještě trošku nepořádek, ale vidím tam partu lidí, kteří fakt makaj na tom a uklízejí ho. Jen si mysleli, že na návštěvu přijdeme až za hodinu a my jsme dorazili dříve.

Pavel

P.S.

Jsem si vědom toho, že mám značně zúžený pohled a zajímá mě “pouze” projekt. Ano, je to tak. Zajímá mě pouze projekt digitalizace KHS a to, jak stát vyvíjí a rozvíjí tento projekt poté co na něm skupina několika set dobrovolníků strávila několik měsiců na začátku. A tím pohledem vidím, že je to vlastně docela daleko a berou to zodpovědně. Jsem si vědom, že nevidím za všechny rohy, ale takový je život.

Také jsem si vědom toho, že mám lehce tunelové vidění. Koneckonců byl jsem u začátku a teď jsem i jako firma jedním z účastníků toho “ostrého” provozu. Ale zase si tady neodpustím jednu poznámku. Když s námi NAKIT připravoval teď smlouvu, dostali jsme kompletně všechny podklady, požadavky. Na jednání přišlo 12, všichni byli perfektně připraveni, měli zodpovědnost rozhodovat a během 1,5h jsme vše vyřešili! Tohle normálně v soukromém sektoru trvá třeba 3–5 iterací a x týdnů!