2013: Vzestup a pád P.K.

Práce, vyhazov a bezčasí, které přišlo pak.


Můj rok 2013 se z nejvyššího pohledu dělí jednoduše na 2 části: před a po vyhazovu z Le Premier.

Le Premier — konec jedné éry

V LPR jsem pracoval zhruba od března 2012 a byla to moje srdcová záležitost. V září jsem byl odtamtud vyhozen. Naučil jsem se ohromnou spoustu věcí, nabral milion zkušeností, třikrát letěl do Itálie, ale prostě jsem nedokázal růst stejně rychle jako firma. To se stává. Sebralo mě to a ještě jsem se s tím na 100 % nesrovnal, protože pro mě práce hodně znamenala, ale je čas posunout se někam dál.

Rád bych Jakubovi poděkoval, že mi tento růst umožnil. A celý tým LPR zdravím.

Konec podpory od rodičů

Někdy na začátku roku se konečně provalilo, že jsem se vykašlal na školu. Kvůli práci. Studoval jsem obor Mezinárodní obchod na VŠE, ale jakmile došlo na předmět Mezinárodní obchod, zjistil jsem, že to není úplně pro mě. Tak jsem přestal do školy chodit úplně.

Co jsem si ale neuvědomil bylo, že každý čin má své důsledky. A finanční podpora od rodičů je pevně vázaná na moje studium. To mi nikdy nedošlo. Nestuduješ? Nechtěj po nás peníze.

To byla pro mě velká rána, protože jsem tuto část svého příjmu bral jako jistotu.

Všechno zlé je ale pro něco dobré. Naučil jsem se totiž samostatnosti jako nikdy dříve. Už jsem nemohl natahovat ruku a musel vyžít jen s tím, co jsem si vydělal.

Taková horší pointa je, že v současnosti opět peníze dostávám, protože studuju. Ale beru to tak, že se dočasně můžu soustředit na vybudování něčeho svého. Pak už příjem od rodičů potřebovat nebudu.

Společné bydlení

Po celý rok jsem si dokázal udržet přítelkyni, což je moje dosavadní high score. Od září spolu dokonce i bydlíme a zatím vztah drží jako žula. To taky není úplně samozřejmost a jsem za to vděčný. Brzy bychom se navíc měli stěhovat do většího.

Pak svatba, dítě, první dovolená a tak. Vždyť to znáte…

Dovolená na plachetnici

K 20. narozeninám jsem dostal kapitánský průkaz a řekl jsem si, že musím co nejdříve vyjet do Chorvatska na plachetnici. V létě jsem si sen splnil. I když počasí bylo občas nic moc, byl to super týden a zase o trochu větší zodpovědnost, když jsem jako kapitán plavidla musel na vše dávat pozor. Ale nepotopili jsme se a nikde loď ani neškrábli.

Ano, dělali jsme “titanic”.

Naučmese mě naučilo

V prosinci jsem také otevřel a již párkrát uspořádal svůj první kurz na Naučmese. Samozřejmě o oblékání a stylu. Skloubila se v něm má dlouholetá touha lidem pomáhat a učit s mou dosavadní obsesí — klasickým pánským stylem. Dřív jsem si představoval, že tak do padesáti vydělám dostatek peněz a pak půjdu učit někam na gymnázium. O Naučmese se mi v té době ani nezdálo.

Tento kurz mi zatím dal jednu hodně velkou lekci — není potřeba čekat na povolení. Při otevření kurzu se ozvalo pár haterů s komentáři typu “kdo si myslím, že jsem, abych ostatní lidi poučoval?”, nebo “Jak můžu radit druhým, když se sám dokonale neoblékám?”. Dlouho jsem nic netvořil pod svým jménem (ale vždy se zaštiťoval firmou), a tak jsem zapomněl, že hateři existují. A že jejich útoky docela bolí.

Kurz jsem ale spouštěl s tím, že to jen zkusím. Když se přihlásí alespoň 1 člověk a bude to pro něj přínosné, tak to bude úspěch. O ničem jiném to není. Už jsem se sešel asi se 4 lidmi a všichni byli spokojení. Něco jsem je naučil, poskytl jim hodnotu. A všichni vyhrávají.


Co jsem se za rok 2013 naučil?

  • Dospělý život není sranda.
  • Není možné být s každým za dobře.
  • Práce (zaměstnání) není to nejdůležitější.
  • I já můžu selhat a být vyhozen z práce.
  • Přesto ale jde život dál a čeká mě ještě spousta skvělých věcí.

Stalo se toho samozřejmě mnohem více, ale nechtěl jsem vás zatěžovat podrobnostmi. Potkal jsem nové lidi, zažil nové věci a zase se někam dál posunul.

Show your support

Clapping shows how much you appreciated Pavel Králíček’s story.