2015: Úspěch a samota P.K.

Rok 2015 byl po všech stránkách skvělý. Tedy kromě té asi nejdůležitější — osobní. V říjnu jsme se totiž po třech letech rozešli s Marií, proto možná i toto hodnocení nebude tak veselé, jak by být mohlo.

Práce

Started from the bottom, now we’re here
- Drake

Nejdůležitější věcí, která zaštiťuje veškeré mé pracovní aktivity, je naše partnerství s Honzou Moravčíkem. Fungujeme spolu již druhým rokem, za tu dobu jsme se oťukali natolik, že jsme obě naše firmy a různé podíly sloučili tak, že nyní máme vše 50 na 50. Nezdá se to, ale je to velký krok, protože nyní potřebujeme na všechna zásadní rozhodnutí souhlas obou.

I když od podobného uspořádání většina lidí, kterých jsem se ptal, spíše odrazuje, věřím, že to zvládneme ustát.

Gentleman Store

Sklad po přestěhování. Cca 1/3 současné velikosti.

Z mého malého dítka se za rok stal regulérní byznys. Máme kanceláře, máme zaměstnance na částečný úvazek, máme historii. Obratově se nám povedlo vyrůst 4x — celý rok jsme vše zvládali dobře, jen před Vánoci jsme bohužel několik zákazníků zklamali, protože jsme prostě nestíhali. Ale jak říká Jakub, to je daň za růst.

V dalším roce nás čeká mírné rozšiřování sortimentu a velký krok, který ještě zvažujeme — otevření kamenného obchodu. Máme 3 koncepty, kterými bychom se mohli vydat. Bude to ještě spousta práce rozhodnout a zařídit.

John & Paul

Na košilový projekt jsem neměl příliš času a kvůli problémům s výrobou (velké zpoždění dodávek) trochu stagnoval. I přesto se nám povedlo pár set košil prodat, takže relativní úspěch. I přes nižší obrat dosahovala tato odnož slušného zisku, protože náklady byly minimální.

V příštím roce plánujeme změnit výrobu a díky násobně vyšší flexibilitě i znásobit obrat a rozšířit sortiment. Za rok 2015 vlastně nepřibyl ani jeden nový model košile — i když 5 nových máme jakž takž vyrobených, stále nejsou na webu a dostupné ke koupi. To se určitě změní. Když vše půjde dobře, měli bychom přidat alespoň 10–20 nových modelů.

Muži v Česku

Muži v Česku jsou nový projekt, do kterého se pouštíme s Jakubem Lohniským. Už několik měsíců práce bublá pod povrchem, ale ještě nic není vidět navenek. To by se mělo změnit koncem ledna, kdy spustíme nový vzhled a nový koncept. Tomuto projektu chystám věnovat nejvíce času. Začalo mi totiž trochu chybět i něco tvořit, protože postupem času jsem se posunul spíše do role administrativní/řídící, ale na vyloženě kreativní činnost jako je psaní článků už nezbýval čas.

Osobní život

Cups of the Rosé, bitches in my old phone
I should call one and go home, I’ve been in this club too long
The woman that I would try is happy with a good guy
But I’ve been drinking so much that I’mma call her anyway
- Drake, Marvin's Room

Jednoznačně nejdůležitější událostí letošního roku je rozchod s Marií. V předchozích hodnoceních let 2014 a 2013 jste si mohli přečíst, jak je vše skvělé a růžové; no a najednou to tak přestalo být. Byl to můj první velký rozchod (vůbec první, který jsem neinicioval sám) a vůbec jsem nevěděl, jak se s tím vypořádat. Nyní jsou to 2 měsíce a ještě stále nejsem 100% OK, ale dělám velké pokroky.

Rád se dívám na umění.

Byla to pro mě hodně zajímavá zkušenost hned z několika pohledů:

  1. Měsíc jsem neměl kde bydlet. Tedy bydlel jsem u kamaráda na gauči, ale neměl jsem žádný “domov” a jen pár věcí s sebou. A taky jsem přežil. Beru to jako stoickou lekci — vyzkoušet si občas žít bez věcí, které považujeme za samozřejmé. Často zjistíte, že se dá žít i bez nich a nemusíte se strachovat o jejich ztrátu.
  2. Dozvěděl jsem se hrozně moc o problémech a těžkostech ostatních. Jak jsem se snažil sám vypořádat s rozchodem, pomáhalo mi bavit se o tom s kamarády. Často jsem se od nich dozvěděl příběhy jejich vlastních rozchodů a problémů, o kterých jsem do té doby neměl ani páru. Ty moje často ve srovnání působily naprosto malicherně.
  3. Začal jsem mluvit o svých pocitech. To mi nikdy nešlo, ale začínám na tom pracovat.

V porozchodové krizi mě napadlo chodit k psychologovi. Pomohl by mi s aktuálním problémem, ale kromě toho bychom mohli řešit i ostatní neideální části mého života. Začal jsem hledat přes Znamylekar.cz a projíždět psychology v Praze. Nevěděl jsem, podle jakého kritéria volit, tak jsem se rozhodnul intuitivně podle popisu a vzájemných sympatií. Každý týden teď chodím k Borisovi Štepanovičovi a nemůžu si to vynachválit.

V prvních týdnech jsem měl velkou krizi a žil jsem od středy do středy, kdy jsem vždy měl sezení. Jak postupně krize odeznívala, už jsem se na to neupínal tolik, ale stále cítím, že mi ta hodina týdně hodně dává, takže vřele doporučuji.

Nyní se opět učím žít sám a není to lehké. Vzniklo mi totiž v životě vakuum, které musím zaplnit. Nemyslím nutně jinou ženou, spíš čistě časově. Mám nyní dobrou šanci naplnit si život věcmi, které skutečně chci dělat, ale ta naprostá svoboda paradoxně přináší rozhodovací paralýzu. Uvidíme.

Co jsem zažil?

  • V lednu jsme byli na pár dní v Londýně.
  • Opět jsme byli v létě na týden na plachetnici
  • Na dovolené v Holandsku jsme přes Airbnb bydleli v krásném bytě v Alkmaaru a na záchranném nafukovacím člunu
  • 2x jsme byli na Pitti Uomo
  • Byl jsem naživo na Show Jana Krause.
  • Byl jsem naživo na StarDance.
  • Viděl jsem bolid, který je prý možno vidět jen jednou za život
  • Byl jsem poprvé na filmovém festivalu v Karlových Varech
  • Dostal jsem se na první cover — Trutnovinek
  • Dostal jsem se poměrně ošklivě do bulváru, ale tento naprosto vymyšlený článek beru jako dobrou motivaci
  • Pil jsem s mým hereckým hrdinou z Klicperova divadla, Honzou Sklenářem.