Upozornění majitelům datových schránek
Legalizovaná krádež prováděná finančními úřady
Rozhodl jsem se pro napsání tohoto článku proto, abych poukázal na státní šikanu, či lépe řečeno legalizovanou krádež prováděnou státem prostřednictvím finančních úřadu (FÚ), a zároveň upozornil majitele datových schránek, kteří podávají daňové přiznání (DP) samostatně jako OSVČ, firmy nebo zaměstnanci.
Před pár týdny jsem dostal zprávu do své datové schránky. Byl to platební výměr od FÚ na pokutu ve výši 2000 Kč, splatnou do 30ti dnů a bez možnosti se jakkoliv proti pokutě bránit. Pokutu za to, že jsem podal včas a řádně vyplněné DP osobně na přepážce FÚ. Nevznikla žádná škoda, neopomněl jsem nic, ani nezameškal. Pouze místo podání datovou schránkou jsem zvolil osobní podání.
Z odůvodnění platebního výměru: „Dle ust. § 72 odst. 4 daňového řádu má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnou datovou schránku, je povinen podání dle § 72 odst. 1 daňového řádu učinit pouze datovou schránkou.“ Jinými slovy, máš-li datovou schránku, nesmíš podat DP jinak, než jejím prostřednictvím. Pokud podání učiníš jinak, zaplatíš pokutu.
Myslím si, že tady nejde o nic menšího, než o legalizovanou krádež – bezdůvodné obohacení jednoho na úkor druhého posvěcené zákonem.
Rozumím tomu, že neznalost zákona neomlouvá a každý by měl mít ve svém vlastním zájmu přehled o tom, co se v daném státě smí a co ne, jaká má práva a povinnosti. Nicméně zákonodárce by se měl držet jakési elementární logiky, totiž že zakazovat by měl jen to, co může někoho/něco poškodit, omezit, ohrozit apod. Například lze očekávat, že pokud nepodám daňové přiznání, neodvedu daň, nepřihlásím se jako daňový subjekt apod., budu mít asi problém. V tomto případě se však přikazuje a pokutuje něco, co normálně smýšlejícího člověka nemůže nikdy napadnout. Stát bezohledné popírá zásadu právní jistoty, totiž že právo má být předvídatelné, aby ten, kdo se na právo spolehne nebyl zaskočen nečekaným zvratem, změnou práva, nesmyslným nařízením.
Tento příklad přesně vystihuje pozici současného státu vůči občanům – stát, reprezentovaný stranickými zástupci zvolenými podle množství prostředků vynaložených na volební kampaň a jejich úřednickým aparátem, sleduje především své zájmy, tj. udržení pozic a maximalizace objemu stranické kasy, případně svěřeného budgetu daného úřadu, který se pak „vhodně“ přerozdělí. Blaho občanů je až druhořadé.