Chytré hodinky jsou konečně hezké, teď už jen přijít na to, k čemu jsou vlastně dobré

Díky T-Mobilu a projektu T-Crowd jsem měl možnost delší dobu testovat už dvoje chytré hodinky. Přes Vánoce a začátkem tohoto roku mi dělaly společnost Samsung Gear S2 s operačním systémem Tizen, teď v dubnu se na moji ruku dostaly Huawei Watch s Android Wear.

Chytré hodinky dnes nejsou žádnou žhavou novinkou. První smartwatch dnešního typu se začaly objevovat před více než 3 lety. Příkladem mohou být Samsung Galaxy Gear či Sony SmartWatch. Na první opravdu hezké chytré hodinky jsme si ale museli počkat až do roku 2014, kdy Motorola, v té době ještě vlastněná Googlem, představila své ikonické Moto 360.

Od tohoto přelomového okamžiku již dokázalo s hezkými kulatými chytrými hodinkami přijít i několik dalších výrobců (LG, Huawei, Fossil či třeba Samsung). U jiných se na adekvátní reakci stále čeká.

Samsung Gear S2 a Huawei Watch mají přinejmenším jednu věc společnou. Rozhodně už nepůsobí jako laciné digitálky z 80. let. Uznávám, že kulatý displej možná není vždy úplně nejpraktičtější, ale u hodinek je důležitější vzhled. Chytré funkce jsou až nějaký ten bonus navíc, které by se mu měly podřídit. Ne každý totiž chce na tak viditelném místě, jakým bezesporu zápěstí ruky je, nosit něco, za co by se musel stydět. A stojím si za tím, že hezké hranaté hodinky prostě udělat nejdou, přestože se o to výrobci pořád marně pokoušejí. Pravděpodobně ale jen proto, aby si usnadnili práci.

Hodinky jsou totiž něco úplně jiného než telefon, tablet nebo počítač. Ty náramkové jsou tu s lidstvem v téměř nezměněné podobě již déle než 100 let, ty kapesní dokonce přes půl tisíciletí. Proč bychom teď měli kvůli několika novým funkcím všechno zahodit? Hlavní funkcí hodinek je přeci pořád zobrazování času a to i na chytrých hodinkách stále nejčastěji prostřednictvím dvou ručiček, které opisují kružnici. Tvar ciferníku tedy má být logicky kulatý a u normálních hodinek se na tím nikdo nepozastavuje. Máme tady sice pokusy dostat kulatý ciferník na hranatý displej, ale jak to vypadá nechť posoudí svým estetickým vnímáním každý sám.

Určité zvyklosti prostě není vhodné ze dne na den shodit ze stolu jen proto, že GUI dnešních operačních systémů je uzpůsobeno obdélníku a přenést ho na hranaté hodinky je zkrátka jednodušší. Někteří tvůrci softwaru to již naštěstí pochopili a svůj systém i aplikace se snaží kulatému displeji co nejlépe přizpůsobit. Třeba Samsungu se to loni poměrně dobře podařilo s Tizenem a je dnes nejdál. Google na tom taktéž očividně pracuje, ale prostředí Android Wear má stále ještě nemalé mezery.

Hezké chytré hodinky bychom tedy na trhu konečně měli, ale dává už smysl si je pořídit a nosit? Jsou jejich přínosy větší než nedostatky?

Současná generace se snaží přijít se zhruba třemi hlavními okruhy funkcí. Prvním okruhem jsou notifikace, druhým aplikace a třetím fitness funkce. Potíž je, že ani jeden z těchto okruhů zatím není zcela dotažený.

Notifikace si sice na hodinkách přečtete, ale pokud je potřeba jakákoli interakce, nastává problém. Existují dva možné způsoby zadávání textu. Jedním z nich je klávesnice, jenže na malém displeji je jakékoli psaní opravdu krkolomné a napsat více než dvě slova téměř nadlidský výkon. Druhým způsobem je diktování, které alespoň na Android Wear funguje relativně dobře, přesně a i v češtině. Jenže zrovna na místech, kde dává využití hodinek smysl (venku, ve veřejné dopravě,…) je přinejmenším podle mě diktování poměrně nevhodný způsob. Alespoň já nestojím o to vytrubovat svoje zprávy na veřejnosti. Přijde mi to nejen divné, ale i neohleduplné vůči okolí.

Co se týče aplikací, tak většina z nich na hodinkách zatím příliš velký smysl také nemá. Už se sice najdou i výjimky, dobrým příkladem pro Pražáky je třeba Metrobot, jenže nejen jeho použitelnost sráží další věc. Hodinkové systémy i aplikace jsou prostě pomalé. Spuštění a načtení obsahu často trvá déle než vyndat mobil z kapsy, odemknout ho a udělat to na něm. Tím vše jaksi postrádá význam.

A ani pokud jste náruživými sportovci nebo jen máte rádi přehled o svém pohybu a spánku, tak vám chytré hodinky příliš dobře neposlouží. Ano, základní věc jako počítání kroků zvládají relativně dobře, ale na pokročilejší funkce jakými jsou například měření spánku a buzení vibracemi ve vhodnější fázi spánku můžete zapomenout. Sice by to po doinstalování nějaké aplikace pravděpodobně zvládly, ale v noci jejich místo není na vaší ruce, ale na nabíječce. V opačném případě riskujete, že před koncem druhého dne zjistíte maximálně čas v úsporném režimu, někdy ani to ne. Chytré náramky třeba od Xiaomi, Misfitu či “chytřejší” hodinky od Withings vám v tomto poslouží zkrátka lépe. Mají více funkcí, jsou levnější, voděodolné a navíc se jejich výdrž nepohybuje v řádu dnů, ale měsíců.

Je rozhodně pozitivní, že chytré hodinky udělaly za posledních pár let velký posun kupředu v oblasti designu, ale nyní čekají výrobce ještě další a mnohem větší výzvy. V oblasti hardwaru je nutné se zaměřit především na výdrž, výkon, odolnost, čitelnost displeje na slunci a trochu zmenšit velikost.

Největší výzvou ale zůstává přijít na to, k čemu by chytré hodinky vlastně měly být vůbec dobré. Umějí toho už sice mnoho, ale téměř nic není dotažené do nějaké použitelné podoby a navíc neřeší žádný existující problém. V dnešní podobě zkrátka mohou zaujmout pouze velmi omezenou skupinu lidí. I když v budoucnost chytrých hodinek věřím, občas se nedokážu zbavit pochyb, zda se vůbec nějaký jejich větší smysl najít podaří a nejedná se jen o další slepou uličku vývoje.