„Motivaci nacházím v maličkostech — ať už jde o inspirativní písničku, co mě ráno budí, či dřívější vstávání,“ říká Lukáš Holeczy, zakladatel vzdělávacího projektu Twido.

Dle jeho slov ho nejvíce posunulo alternativní studium — dva roky v Microsoftu či letní škola Code Camp. Programátor, hrdý “flákač” s nespočtem mimoškolních aktivit a také “otec” edukativní platformy Twido, která si klade za cíl ukázat studentům reálný svět profesionálů formou exkurzí ve firmách či stáží. Přinášíme další nesmírně inspirující rozhovor s Lukášem Holeczym.

Popsal bys prosím krátce, co děláš a čím se zabýváš ve volném čase?

Pro mě nejdůležitější částí mého volného času je moje “brigáda”. V 18 jsem si pořídil živnosťák a dělám weby na zakázku. V programování se logicky i hodně vzdělávám. Dělám si online kurzy, čtu články a hlavně jsem celé minulé léto byl v letní škole Code Camp. Pak jsem dva roky byl ve studijní skupině v Microsoftu, párkrát jsem přednášel, provozuji aplikace pro studenty našeho gymplu, čtu knihy pro osobní rozvoj a teď s kamarády rozjíždím projekt, kterým chceme pomoci českým studentům, projekt Twido.

Co je to Twido?

Strojeně řečeno je Twido edukativní platforma. Lidsky řečeno? Myslíme si, že už je dost článků a vzdělávacích webů. Chceme studenty vzít do reálného světa. Na přednášky, debaty, exkurze do firem a později těm odvážnějším i zařizovat stáže ve firmách. Akce se budou dělit podle oboru. Například IT, podnikání, žurnalistika, biologie a chemie a další. První akce již úspěšně proběhly a budou další, tak nás pozorně sledujte! www.facebook.com/twidocz

Jak ses dostal k aktivitám, které teď děláš?

Vlastně ke všemu, co teď dělám, jsem se dostal přes počítače. Když jsem byl malý, tak mi na počítači něco nešlo a táta mi zrovna nemohl pomoci, tak jsem si musel poradit sám. Párkrát jsem něco udělal metodou pokus-omyl, pak mě začaly zajímat webové stránky a už to bylo :). Nejvýrazněji do mého současného myšlení mě ale posunul Microsoft. Dva roky jsem chodil do studijní skupiny, byl jsem týden v Microsoftu na stáži, ale nejvíc důležitá byla školení na prezentační dovednosti, soft skills, time management a další. To mě posunulo od stydlivého ajťáčka tam, kde jsem dnes.

Co považuješ za kameny svého úspěchu? Jaké vlastnosti, životní události ti pomohly se dostat tam, kde nyní jsi?

Je to paradox, ale nejvíc mi pomohlo moje flákačství. Od šesté třídy jsem totiž přešel na osmileté gymnázium, no a kdo by se dokázal osm let v kuse šrotit? Já to vydržel roky čtyři, ale přibližně od prváku mě to přestalo bavit a tím jsem si vytvořil spoustu volného času, který jsem mohl využít efektivněji. Zatímco někteří gympláci se doma učili, já jsem všechny učebnice nechal ve skříňce a domů jsem mohl jít s prázdným batohem a čistou hlavou. No a dál to bylo hlavně štěstí na lidi — pochopení od maminky, která moje flákačství ve škole díky přicházejícím úspěchům přijala a pohodový třídní učitel, který mi nedělal problémy, když jsem kvůli aktivitám chyběl ve škole.

Co ti pomáhá překonávat překážky?

Mě to, co dělám, baví, takže k tomu nějakou extra dávku motivace nepotřebuji a tu zbývající motivaci si vytvářím sám. Nic mi nevydrží dlouho, ale vždy mám něco, co mě na krátkou dobu motivuje. No a takhle ty malé motivační věci střídám. Když vyčerpám jednu, přejdu na další. Třeba nedávno to byla skvělá motivační písnička, která mě každé ráno budila, teď je to dřívější vstávání než jsem normálně zvyklý. Prostě něco co pořád mění můj stereotyp, klidně maličkosti. Už jako malý jsem si v posteli sem tam musel přehodit polštář na druhou stranu :).

Máš nějaké neúspěchy, které tě pozitivně ovlivnily a posunuly dál?

Samozřejmě! Přihlásil jsem se do jedné soutěže — Junior Internet. Řada úspěchů mi v té době dost zvedla ego. Až někam, kde nemělo být. Takže jsem zaregistroval svůj projekt, napsal k němu průvodní slovo a jen jsem čekal, až mi napíšou, že jsem vyhrál :). Asi za měsíc mi ale přišel email, který začínal nějak takhle “Je nám líto, ale porota tvůj projekt nevybrala…” — docela mi z toho spadl hřebínek. V ten moment mi došlo, že nejsem zas takový king, jak jsem si v poslední době myslel. No, povahou a myšlením jsem se vrátil trochu zpět, krotil nadbytečnou sebedůvěru a dál jsem se učil. Shodou náhod jsem na tu soutěž narazil i další rok. Přihlásil jsem se a vyhrál.

Jaká aktivita tě toho v životě naučila nejvíc?

No, logicky, učení. V životě mě nejvíc posunuly právě alternativní školy. Dva roky v Microsoftu, dva měsíce na Code Campu. Microsoft mě dostal někam, kam bych se v životě nedostal a bůhvíco by se mnou bylo, a Code Camp mě naučil něco, co bych se sám učil několik let :). Navíc jsem v obou školách poznal nespočet skvělých lidí.

Jak velkou důležitost ve tvém vývoji hrála role tvých mimoškolních aktivit?

Obrovskou, protože na mé škole se můj obor v podstatě vůbec nevyučuje. Gympl mi tedy rozšiřoval obecné znalosti a zároveň mi dával dostatek času na to, abych se věnoval tomu, co mě opravdu baví a budu to potřebovat.

Máš nějaké plány do budoucna?

Můj plán do nejbližší budoucnosti je zmíněný projekt Twido. No a pak zase škola, která mi dá doufejme dostatek času na to, abych na ni tak trochu kašlal, bral si z ní jen to podstatné a ve volném čase se posouval sám. No a vzdálenější budoucnost? Kdo ví. :). Určitě bych rád dělal dvě věci. Zaprvé bych rád dál fušoval do vzdělávání, ať už formou Twida nebo nějak jinak. No a dál bych rád přednášel. To mě baví, ale musím se ještě hodně učit, abych měl co přednášet.

Ovlivnila tě nějak soutěž Nejaktivnější středoškolák 2016?

Nejaktivnějšího středoškoláka jsem se účastnil dvakrát. Ročník 2015 mi trochu pozvedl sebevědomí, ale současně ukázal, že dál musím makat, stejně jako předtím Junior Internet. A ročník 2016 mi dal hlavně kontakty. Taky Twido pouštím se dvěma dalšími lidmi a z toho jednoho jsem potkal na Nejaktivnějším středoškolákovi 2016.

Proč by měli středoškoláci vyzkoušet soutěž Nejaktivnější středoškolák?

Tak předně, proč to nezkusit, ne? Já bych do toho určitě šel znovu. Ukáže vám to další směr mimoškolních aktivit, poznáte lidi a méně sebevědomým to může i zvednout ego.

Co bys vzkázal středoškolákům tvého věku?

Nebojte se mít špatné známky — a tím neříkám mějte je — ale pokud máte dostat o stupeň horší známku jen kvůli tomu, že se méně budete učit věci nazpaměť a místo toho si zajedete na přednášku, strávíte odpoledne na stáži ve svém milovaném oboru nebo jen zhlédnete video na Tedovi, tak to za to stojí. Až skončíte střední, tak si nikdo, ani vaše rodiče, nebude pamatovat, že jste ve třetáku dostali čtyřku z analytické geometrie, ale ty zkušenosti, co jste mohli získat, vám chybět budou.