„V dnešní době dává od učitelského povolání spousta lidí ruce pryč. Proto se chci učitelkou stát a něco v tom systému změnit,“ tvrdí Marie Čejnová, vítězka Nejaktivnějšího středoškoláka 2016.

Není divu, že se na příčce soutěže Nejaktivnější středoškolák 2016 dostala na vítěznou jedničku. Kromě toho, že stíhá studovat dvě střední školy — Gymnázium v Plzni a konzervatoř, kde se učí hlavně hře na akordeon, ve svém volném čase dobrovolničí a také je účastníkem prestižní soutěže The Duke of Edinburgh. Stihla nahrát písničky se skupinou Jelen, za chvíli odletí do Číny učit děti anglicky a v srpnu se s dalšími deseti studenty a vozíčkářem vydá do Himalájí. Aby toho nebylo málo, od září začíná na ZUŠ učit děti hře na akordeon.

Marie, jak to všechno vlastně stíháš?

Já nevím. Jsem taková nevytížená (smích). Asi jsem workoholik.

Tak asi tě to baví?

Baví mě to. A hlavně to pro mě má smysl. Třeba ve škole jsem fakt nešťastná, protože mě to tam nebaví. České školství obecně je nešťastné. Třeba minulý pátek mi učitelka řekla, že jsem divná. A řekla mi to před celou třídou. Myslím si, že je to selhání na straně učitele. To, že i přesto, že neví, kolik věcí dělám ve volném čase a neví, proč se chovám tak, jak se chovám, mi řekne, že jsem divná, pokládám za selhání. Taky známky mi přijdou jako strašná věc. Většina studentů se dívá na známky, ale nechápou, že existují mnohem důležitější věci — například dobrovolnictví, dělat něco zadarmo. A přesto se stále setkávám s některými lidmi, kteří se na tuto činnost dívají skrze prsty.

Myslím, že potenciál některých studentů je strašně málo využitý a ve škole se jen zabíjí. Také jsme známkovacím systémem tlačeni se učit předměty, které v životě nevyužijeme.

Zároveň si myslím, že je důležitější diskuze než nesmyslné zapisování si do sešitu. Ano, napišme si krátké výpisky z druhé světové války, ale pojďme si zadiskutovat, proč se to stalo. Ta diskuze je strašně důležitá a to v českém školství prostě chybí.

Přemýšlela jsi někdy o tom, že bys tuto situaci nějak chtěla změnit?

Já strašně ráda pomáhám lidem. Mnoho lidí chce být manažery, doktory, IT techniky atd, ale kdo chce být dnes učitelem? Nikdo. Je to pozice, která je dnes strašně zanedbávaná a většina lidí od toho dává ruce pryč, proto se chci učitelkou stát a něco v tom systému změnit. Já bych strašně ráda načerpala v zahraničí zkušenosti, ale pak se sem chci určitě vrátit a něco změnit.

Podle mě jsou dvě nejdůležitější povolání doktor a učitel. A doktor nechci být, v roli učitelky se cítím jistější a práce s dětmi mě strašně naplňuje. A když vidím ty dnešní učitelky, připadá mi, že neumí zasadit semínko v těch dětech, neumí jim ukázat možnosti, co všechno by mohli dělat.

Co ti pomáhá překonávat překážky?

Mě strašně baví překonávat výzvy. Když jsem se začala učit na dvou školách, tak mi učitelky z gymplu říkaly, že se po dvou měsících psychicky složím, že to nejde. A překonat tu výzvu a ukázat jim, že to jde, je super pocit. A také vybočovat z průměru.

Jsem hodně ctižádostivá a cílevědomá a když si dám nějaký cíl a řeknu si, že toho opravdu chci dosáhnout, tak jdu přes mrtvoly a dosáhnu ho. I když třeba chodím spát ve dvě hodiny ráno a vstávám brzo a že třeba nemám tolik času na jiné aktivity, jako třeba lehnout si odpoledne do postele a spát — což dělám mimochodem strašně ráda (smích) — ale občas to prostě nejde a já pak vím, že přijdou prázdniny a já pojedu do Číny a tam si pojedu odpočinout, pojedu tam dělat něco, co by ostatní ani nenapadlo. Jet sama jako osmnáctiletá holka do Číny, to je pro mě veliká výzva a strašně se na to těším.

Máš další jiné motivace k tomu, co děláš?

Vím, že mi něco bylo dáno, dar shora, a chci, aby toho bylo využito na maximum, nechci promrhat svlj talent, potenciál.

Nakolik jsou podle tebe mimoškolní aktivity důležité?

Myslím, že mimoškolní aktivity jsou velice důležité. Jsou důležité z toho důvodu, že se naučíte organizovat různé akce a s nabytými zkušenostmi na vlastní kůži pocítíte, co všechno ta daná aktivita obnáší a to je důležité. Je také důležité, abyste měli správného mentora, který vám řekne, jak to opravdu funguje a navede vás na správnou cestu.

Mezi mnou a mou sestrou je rozdíl jedenácti let, tudíž když jsem byla malá, často jsem si hrála sama, a strašně mě bavilo představovat si nějaké věci,i teď to dělám. Například soutěž Plzeňský Orfeus, říkala jsem si: “To by bylo fakt super, kdybych jednoho dne měla ty dlouhý šaty a šla bych si pro tu cenu!” a šup, za pět let jsem si šla pro tu cenu. A je toho mnohem víc. Měla jsem třeba sen, že si někam pojedu odpočinout. A šup, v pátek jedu do Číny. Je strašně důležité snít. A sny si plnit.

A tohle je možná ten můj motor. Plnit si ty sny. Já to strašně nerada říkám nahlas, i teď mám různý sny. Když jsem před dvěma měsíci vyplňovala přihlášku na Nejaktivnějšího středoškoláka, tak jsem si říkala: “To by bylo fakt super, kdybych to vyhrála!” A za dva měsíce, šup…

Máš z něčeho strach?

(Ticho.)

Tak aspoň někdy si musíš říkat, co když neuspěju, co když se to nepovede?

(Ticho)….No, mě se to už dlouho nestalo.

Na soutěži jsem vždycky připravena na prohru. Říkám si, že když to nevyjde, tak to nevadí, když se ohlédnu zpátky, tak už jsem za ten krátký čas, co mi byl v životě dán, něčeho dosáhla a jsem na sebe hrdá. Když něco dělám, tak vím, že jsem tomu dala potřebný čas a že jsem pro to udělal tolik, kolik jsem mohla.

Napadají tě nějaké neúspěchy?

Má první akordeonová soutěž. Bylo mi osm, strašně jsem to pokazila, skončila jsem poslední a rozbrečela jsem se. Ale byla to pro mě obrovská motivace. Řekla jsem si, že se už nikdy nechci rozbrečet u toho, co dělám ráda. Rok jsem na sobě pracovala další rok jsem tu soutěž vyhrála.

Přinesla ti soutěž Nejaktivnější středoškolák něco nového (kromě krásného prvního místa)?

Je hodně důležité mít soutěže jako je Nejaktivnější středoškolák a ukázat lidem, co všechno jde dělat. Utvrdila jsem se v tom, že těch lidí, co jsou takto aktivní, je sice málo, ale jsou. Sice rozházení po republice, ale jsou, což je super. A teď to stačí víc zpropagovat, aby si každý řekl, jo, super, ona sice dělá XY aktivit, ale já si vyberu třeba jen Y a začnu tím, že budu dělat alespoň něco. Začít někde, vybrat si malý krůček je důležitým startem, pak se ty krůčky nabalují.

Co bys vzkázala středoškolákům, kdybys měla tu možnost jim něco povědět?

Já bych jim řekla, že to, co dělají, ať nedělají jen pro sebe, ale hlavně pro své okolí, jelikož pro ostatní můžou být motivací. Aktivity, které dělají, nejsou jen pro ně samotné, je tady i okolí, které to vnímá a může se inspirovat.

Děkujeme, Marie za krásný rozhovor! Přejeme mnoho štěstí a úspěchů do budoucnosti! :)