Jak z kurzu základů UX designu vyždímat maximum?

Několik rad a tipů, jak se v průběhu kurzu vzdělávat aktivně a efektivně

My dvě, tedy Karolína a Petra, učíme základy UX designu už něco přes pět let. Za tu dobu jsme nasbíraly řadu zkušeností, jak efektivně představit nedesignérům designové principy. Máme plno nápadů, tipů, praktických cvičení i celkovou vizi, jak nejlépe předat to nejdůležitější našim studentům, aby byli po našich kurzech schopni dál budovat svoji designérskou kariéru.

Naše snaha a promyšlená strategie předávání znalostí jsou však pouhou polovinou cesty. Tu druhou půlku už musí ujít studenti sami. V praxi se však setkáváme se stále se opakujícími vzorci chování našich budoucích kolegyň a kolegů, které jim cestu za změnou kariéry zbytečně komplikují. Rozhodly jsme se proto sepsat následujících pět rad, jak z kurzu dostat maximum.

1. Ponořte se pod povrch, jděte do hloubky

V dlouhodobých kurzech a bootcampech studenti obvykle pracují na vlastním projektu, který je pro ně pískovištěm, kde průběžně převádí nabyté teoretické znalosti do praxe. V našich kurzech klademe velký důraz především na to, aby designová výzva, kterou budou studenti řešit, nebyla příliš rozsáhlá a spíše se jednalo o menší ucelený problém. Například objednávkový formulář lístků na vlak, rezervační systém kadeřnictví, nebo konfigurátor svatební kytice.

Menší projekt vám pomůže zkoumat problém skutečně do hloubky. S velkou pravděpodobností nebude zároveň tak snadné “zkopírovat” řešení od konkurence a budete jej tak muset opravdu navrhnout vy sami. Díky tomu lépe pochopíte, o čem designérská práce je, a zda by vás vůbec bavila.

Tip: Dalším benefitem pak bude možnost využít zpracovaný projekt jako prvotinu do vašeho nově vznikajícího portfolia. Soustředěná práce na konkrétním jasně vymezeném problému vám umožní na pohovorech lépe představit, jak nad designovou výzvou přemýšlíte — a o tom to celé je.

2. Proces je důležitější než výsledek

Cílem kurzu není odevzdat vašim lektorům precizně vyladěný projekt, ale pochopit jednotlivé fáze designového procesu a osvojit si vhodné metody a nástroje, které budete schopni obratem použít v praxi. Pro vaše vlastní dobro proto co nejdřív opusťte myšlenku, že to, co během kurzu tvoříte, musí být perfektní a bezchybné. Soustřeďte se především na svůj proces učení a zároveň na pochopení feedbacku od vašich lektorů. Když na konci kurzu budete vědět, jak celý postup zopakovat na jiném designovém problému, označily bychom to za ideální stav.

Tip: Zkuste odbourat nutkání porovnávat se s ostatními. Každý student přichází s jinou úrovní vstupních znalostí. Místo užírání se tím, že vaše práce nevypadá tak dobře jako to, co dělá soused v lavici, se s dotyčným raději zkuste seznámit a vytáhnout z něj nějaké zajímavé rady a tipy pro sebe. Přispějete tím k tvorbě komunity, která je založená na vzájemné podpoře namísto zbytečné rivality.

3. Dělejte chyby a dělejte je rádi

Pokud je proces učení to nejdůležitější, na co se během kurzu soustředit, tak z toho logicky plyne, že budete dělat chyby. Při procházení jednotlivými fázemi design procesu můžete snadno udělat chybu hned na začátku a odhalit ji až úplně na konci, kdy budete svůj návrh testovat s uživateli.

Neočekávejte, že vás na všechny chyby upozorní lektor obratem. Jako lektoři často pracujeme s chybou záměrně, protože chybování proces učení značně urychluje. Síla lektora, který vám kryje záda, spočívá spíše v tom, že vám pomůže chybu odhalit v ten správný čas a hlavně ji efektivně zpracovat bez příliš bolestivých následků.

Tip: Využijte chybování ve svůj prospěch podruhé. Jak? Do portfolia nezapomeňte zmínit i ta špatná rozhodnutí, kterých jste se dopustili, a co byste při dalším projektu udělali lépe.

4. (Spolu)práce se sama neudělá

Tahle rada je přímočará a jasná. Na nic nečekejte a průběžně pracujte na svěřených úkolech. Pokud si s něčím nebudete vědět rady (například nechápete přesně zadání, nemáte participanta na výzkum, nevíte jak zpracovat data z testování,…), maximálně využijte sílu skupiny. Vaši spolužáci mají různé backgroundy a ve výsledku budete překvapení, kolik toho dohromady víte a jak moc si můžete vzájemně pomoci.

Nemusíte se striktně držet jen témat výuky a domácích úkolů. Bavte se s lidmi kolem vás, ždímejte lektory, které v rámci kurzů potkáte, neustále vyhledávejte situace, kdy se můžete dozvědět něco navíc, protože to bude pravděpodobně to nejcennější, co si z kurzu odnesete. Znalosti se dají dostudovat, ale vytvořit si podpůrnou komunitu lidí se stejným cílem je značně náročnější.

Tip: Říká se, že společný nepřítel spojuje. Sdílením vlastních neúspěchů a obav si rychleji najdete parťáky, kteří vám mohou zůstat i po kurzu, a co si budeme, mít partu kámošů se stejným zájem se pro další seberozvoj docela hodí.

5. I malý krůček je posun vpřed

Během let jsme se setkaly s řadou problémů, které naši studenti běžně řeší. Nejčastěji je to nepříjemný pocit spojený s komunikací s cizími lidmi, nervozita při prezentaci před širším obecenstvem, souboj s dodržováním termínů, nedostatek sebevědomí, problémy se soustředěním, nebo jiné psychické komplikace. Ano, všichni jsme jen lidi a je to normální.

Nejvíce se nám osvědčily dva přístupy. Za prvé, nebojte se o vašich trápeních mluvit nahlas, pomůže to uvolnit atmosféru, získáte podporu a nejspíš zjistíte, že v tom nejste sami. Za druhé, pokuste se každý den o drobný posun, malou výzvu. Za tři měsíce kurzu se drobnými, ale vytrvalými krůčky můžete posunout opravdu viditelně a my toho byly svědky již několikrát. V opačném případě, tedy když apriori zaujmete postoj, že se ničemu pro vás nepříjemnému nebudete vystavovat a ani se nepokusíte hledat cestu, jak připravené výzvy překonat, budete nakonec akorát otrávení a bohužel se vám možná povede otrávit vzduch i lidem kolem vás.

Tip: Zápasíte s time managementem a nestíháte průběžně pracovat na projektu? Zkuste si změřit, kolik čistého času nad úkoly strávíte. Díky tomu budete příště schopní přesněji odhadnout, za jak dlouho zvládnete zpracovat další zadání a vyhradíte si na něj odpovídající množství času — nebo alespoň přiměřené tomu, co vám další životní okolnosti dovolí.

Poslední bonusový bod je určený především těm, kteří nějaký kurz už absolvovali, nebo se blíží k jeho závěru a mají pocit, že jim to nestačí. Jako lektorky nás moc těší, když se na nás naše studentky a studenti v závěru kurzu obrací s dotazy, zda neuvažujeme o navazujících kurzech pro (mírně) pokročilé, protože by pod naším vedením chtěli své znalosti rozvíjet dál. Pravda je ale obvykle taková, že:

6. Další navazující kurz už nepotřebujete

Pokud je kurz sestaven dobře, projdete během něj celým designovým procesem a osvojíte si vhodně zvolené metody a nástroje, které vám pomohou postupovat od neznámého ke známému. Pravděpodobně tak získáte kvalitní základy, na kterých už můžete stavět sami. Designová práce je o praxi a ta se nedá obejít. Právě po kurzu nastává čas se do toho opřít, makat a samostatně zkoušet vše, co jste se naučili. Jakmile ovládnete základy, můžete začít nabalovat další a další skilly, které už budete cílit podle svých potřeb.

Tip: Hlavně dál pracujte a navrhujte, bez praxe nebudete vědět, co potřebujete zlepšit. Najděte si další projekty, na kterých budete pracovat. Máte oblíbenou nějakou neziskovku? Nabídněte jim své služby. Chcete kamarádům vylepšit web? Po hlavě do toho. Štve vás objednávkový formulář vašeho oblíbeného e-shopu? Vylepšete ho. A když vás zrovna nic nenapadne, zkuste alespoň trénovat na generovaných designových výzvách (třeba tady nebo tady).