Vracím se na volnou nohu

V říjnu jsem ve svém profilu na LinkedIn zveřejnil, že odcházím ze zaměstnání zpátky na volnou nohu. Pokud jste článek nečetli, můžete to napravit.

Zdroj: pixabay.com, volné pro komerční i osobní použití.

Dnešním dnem přestávám být zaměstnancem. Vracím se zpět na volnou nohu. Budu pomáhat živnostníkům, malým a středním firmám s internetovým marketingem. Dělal jsem to čtyři roky a postupně mi vzrostl počet zákazníků ze sedmi na 200. Živnost jsem přerušil po nástupu do marketingu jednoho z největších prodejců elektroniky v ČR. Byla to vynikající zkušenost. Odpovídal jsem za druhý největší rozpočet a vedl tým specialistů.

Práce pro DATART mi dala hodně. Poznal jsem skvělou partu lidí, chodili jsme spolu na pivo a hlavně firma podporovala vyvážený pracovní / osobní život.
Mannequin challenge se stal skutečným fenoménem světových sociálních sítí. Zaměstnanci DATARTu výzvu přijali.

Po odchodu z DATARTu jsem si vyzkoušel práci pro digitální agenturu. Firma se zaměřovala na velké zákazníky a působila na mezinárodních trzích. Za krátkou dobu jsem nasbíral řadu užitečných zkušeností a opět se něco nového naučil. Přitom jsem zjistil, že agenturní život mi úplně nevyhovuje.

Nastupoval jsem s představou vyváženého pracovního a osobního života. To se v DATARTu dařilo a byl jsem za to rád. Bohužel shodou různých okolností se tato moje vize velmi rychle zbortila. S mým týmem jsme museli zůstávat po večerech v práci. K tomu se přidaly tlaky z mnoha různých stran. Připomínalo mi to hašení požárů na mnoha místech. Výsledkem byl vyčerpaný a přetížený tým, kdy jednotliví členové neměli čas sami na sebe. Chyběla nám dlouhodobá vidina budoucnosti, že se brzy objeví řešení.

Agenturní život mi připomínal hašení mnoha různých požárů.

Do toho se přidaly další věci, které jsem si zavinil sám svými rozhodnutími a mým přístupem. Vznikl podivně chutnající pracovní mix a já se v něm necítil dobře. V týmu zavládla “blbá nálada”. Potřebovali jsme zastavit, načerpat síly, posílit tým o jednoho člověka, změnit způsob práce a vyvážit vztahy s klienty. Jenže to už byl příběh, který jsem dál nechtěl žít.

V průběhu práce pro agenturu jsem si totiž ujasnil, kde je ve skutečnosti moje srdce. Přestal jsem mít vizi, že budu vést tým lidí. Chybí mi k tomu určité osobní vlastnosti a zatím jsem se nenaučil vhodné postupy. Vedení “cizího” týmu mi také přišlo mnohem těžší. Odnesl jsem si z toho, že si lidé na nového vedoucího musí zvykat. On si zase zvyká na ně. Navzájem se poznávají. To všechno vyžaduje čas, který v týmu hodně silně chyběl. Zpětně vidím, že by pomohla delší doba “hájení” na všech stranách. Hodit nesladěný a čerstvě složený tým do bouřlivých vod plných krizových situací? Neosvědčilo se mi to.

Po mnoha důkladných úvahách jsem se rozhodl jít úplně jinou cestou. Od zaměstnání mám totiž úplně jiná očekávání. Nejsem člověk hypnotizující hodinky a očekávající dobu, kdy “pátá odbila”. Týden ve firmě mi uběhne velmi rychle. Těším se často na start nového týdne. Jsem prostě ♥. Vyhovuje mi svoboda poskládat si věci podle sebe. Chci do práce chodit rád a seberealizovat se tam. Jednat otevřeně. Od majitelů firmy cítit zájem o lidi, nikoliv zprostředkovaně slyšet “když nechtějí makat, tak je vyhoďte”. Pokud ve firmě existují hodnoty, dodržovat je také u vlastníků společnosti. Dělat svojí práci dobře bez nutnosti skládat účty pomocí časové evidence (velké firmy “timesheetují” i interní aktivity). Mluvit o věcech srozumitelně a bez nutnosti používat byznysovou hantýrku.

Možná někdy v budoucnu narazím na firmu, kde se naše hodnoty navzájem potkají. Ale do té doby budu pracovat sám na sebe. Protože tam mohu řadu věcí ovlivnit okamžitě. Chci mnohem více pomáhat drobnějším živnostníkům, menším a středním firmám. Vnímám u nich tu “člověčinu”, vidím výsledky reálné práce a většinou úplně jinou motivaci. Velké firmy často v honičce za výsledky zapomínají, že za počtem zaměstnanců v Excelu se skrývají skuteční lidé, jejich potřeby, sny, vize a plány. Zapomínají vytvářet bezpečné prostředí a místo, kam lidé chodí rádi a kde se navzájem těší z výsledků své práce. Pro takové firmy chci v budoucnu jako zaměstnanec pracovat.

Původně zveřejněno na LinkedIn (https://www.linkedin.com) 19. října, 2017.

Like what you read? Give Radim Hasalík a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.