Měsíc používáme Basecamp. Začal jsem si psát seznam nákupu

Klikám v Premiéře na tlačítko Export. Konečně. Znamená to pro mě jediné – mám chvíli osobního volna. Chtěl jsem ten čas proflákat, ale něco mi říkalo, že bych se potom cítil velmi špatně; a protentokrát už by toho bylo hodně, protože dopoledne jsem snědl půlku tabulky čokolády. Místo toho jsem se rozhodl oživit „Můj milý deníčku“ zápisník, kterému tak vznešeně říkám blog.

Ale zpět k podstatě tohoto článku. Mohl jsem napsat nějakou glosu či komentář na aktuální dění, ale realita je často tak vtipná sama o sobě, že bych nosil akorát dříví do lesa. Tak jsem se rozhodl sepsat „geekovský“ článek o tom, jak používáme chytrý tool, který stojí 99 dolarů měsíčně.

Proč Basecamp?

Ano. Na konci prosince jsem se rozhodl, že vyzkouším Basecamp (založil ho v dobách pravěkého internetu Jason Fried). Důvod byl jednoduchý: projekty se hrnuly pátý přes devátý a já ztrácel přehled. Často jsem se dostával do situace, kdy jsme jeden projekt řešili přes e-maily a druhý v nějaké konverzaci na facebooku (což mimochodem nikdy, ale nikdy nedělejte!). A dost, řekl jsem si. Tohle už nejde.

V novém roce jsem tedy zavedl nový pořádek, pracovně jsem to pojmenoval „Aplikace štábní kultury 2.0“. Začali jsme si projekty pojmenovávat interní značkou, která má jasná pravidla. Až dosud jsme si psali pouze název klienta, pomlčka a název projektu. Nově tedy má každý projekt logickou značku, podle toho se vytváří i složky k archivaci a další věci.

A tady začíná příběh Basecampu. Než jsme se plně pustili do této vychytávky, jako správný Čech šetřící na cokoliv v budoucnosti a horší časy, začal jsem vyhledávat levnější variantu, ale stejnou muziku. Pravda, našel jsem něco podobného (například Nestíhačka nebo Caflou), ale ani jedno nevyhovovalo přesně mým představám (byť třeba Caflou využívám).

Rozhodl jsem tedy zaplatit nekřesťanských devětadevadesát amerických dolarů za měsíc používání této aplikace. Myslel jsem si, že to další měsíc asi zruším, ale ne. Už po měsíci a půl můžu říct, že Basecamp je opravdu priceless. Kromě sebe jsem aplikaci naučil používat i našeho kameramana, který od začátku odmítal používat i sdílený kalendář na Googlu; a to už je co říct! K mému překvapení na používání aplikace přistoupili všichni bez většího odporu.

Jak vypadá úvodní nástěnka týmu.

Co se změnilo mně?

I když Basecamp vypadá velmi jednoduše a neumí do komentářů přidávat gify, je opravdu promyšlený. Najednou mám přehled o tom, kdo na jakém projektu pracuje a jakou tam má funkci. Mám přehled o tom, co se na daném projektu právě děje a jaká je poslední aktivita. Veškerá projektová komunikace je na jednom místě, včetně e-mailů.

Základní nástěnka, jak tomu říkám, projektu v Basecampu je jednoduchá. Můžete mít až šest okének, které k něčemu slouží. Tu je okénko k chatování, tu k přidávání důležitý zpráv (jakože statusů), tady zase je kalendář, vedle máte to-do list (úkolníček, jak říkám já), tady zase soubory a nakonec je tu i možnost automatických dotazů. Můžete používat vše nebo jen jedno.

Tohle jsou ingredience, kterých je zapotřebí na domácí karamelky. (Kromě vajíček)

Propracovaný to-do list je opravdu užitečný poklad. Věřte nebo ne, ale já jsem si díky tomu začal psát nákup. Ano, mohl jsem si to dělat v poznámkách, ale proč, když na to mám Basecamp?

Úkoly se v každém projektu dají někomu přiřadit, takže už se nikdo nemůže vymlouvat na to, že o tom nevěděl. Samozřejmě vám to pohlídá i deadline a to je pro bohémské kolegy, a pochopitelně i mě, opravdu skvělá funkcionalita.

Budu takhle mluvit i po roce?

To nevím. Ale já pevně doufám, že budu nejen já, ale i kolegové a spoluuživatelé Basecampu stejně spokojení. Když už jsme do toho ty peníze investovali, tak se nám to musí vrátit. Jedno je ale jisté, Basecamp mi uklidil ve virtuálním světě.


Recept — domácí karamelky.

  1. Formu na pečení vyložíme pečícím papírem. (Tohle je easy.)
  2. Mléko ohřejeme zhruba na prostředek kolečka na plynovém vařiči (jinak třeba na trojce, když máte sporák do šestky), přidáme cukr a ten necháme rozpustit — ale mícháme, mícháme, furt mícháme. Když se cukr rozpustí, přilijeme karamelové salko (můžete trochu ujíst), máslo a vaříme „Hey Siri, set timer to 13 minutes“. Dáváme pozor, aby se nám to nepřipálilo (stává se i lepším kuchařům, viď, mami).
  3. Připravíme si sklenici se studenou vodou a kápneme trochu toho z hrnce do sklenice. Když se udělá taková kulička, víme, že všechno je na dobrý cestě a můžeme to z plotny sundat (pokud máte v kuchyni teploměr-nebo třeba za oknem-, počkejte dokud hmota dosáhne 118 stupňů, chytrý, co?).
  4. I když to sundáte z plotny, furt mícháme, dokud se to nezačne natahovat jak žhavý sklo a následně to nalejeme do formy. Pěkně uhladíme (aby se líbilo holkám) a necháme vychladnout.

(Jel jsem podle receptu na Nejrecept.cz, dík.)


Tento článek neobsahuje žádný affiliate odkaz. Spíš slouží jako můj memoár, jak jsem z toolu nadšený a třeba pomůže někomu se rozhodnout. Připomínky a starosti můžete opět posílat na můj e-mail lukas@lukasreznik.com.