Ty si chceš založit klub?! Seš normální?

Mít svůj klub, milované místo, kam chodí všichni kámoši, mají se tam skvěle a spolu prožívají ty největší švandy. Spolu hrají divadlo, kalí a tak vůbec.

Platit nájem, přestavbu, lidi, co tam budou dřít, úklid a pivo… a taky houbičky na nádobí a toaleťák a bůhví co všechno v takovým klubu potřebuješ.

Ano, to první je báječná vznešená vize stand-up komika, herce a učitele rétoriky Radka Petráše.

A ano, to druhé jsou přízemní myšlenky výzkumnice Evy Syrovátkové.

Chodíme spolu.

A před pár dny jsem naběhla na jeho sen o svém novém klubu v Brně, trošku ho podupala, zmuchlala a tak vůbec podstoupila drsnému zacházení. A čekala, jestli stále bude trvat na svém, když mu předložím jen ty nejracionálnější argumenty.

Ty zatracený houbičky

Jakože nešlo úplně o houbičky na nádobí. Ale o to, že tam bude od nevidim do nevidim a já z něj neuvidim prostě neuvidim zhola nic. A dlouho, protože než sakra rozjedeš byznys, natož klub, tak to trvá pár let. Šak to tak je, ne?

Ono na proslov o tom, jestli se zbláznil úplně anebo jenom trošku bylo vlastně už skoro pozdě. Es er óčko založené, nájem rozjednaný, projekt na přestavbu bývalé restaurace Červený drak skoro hotový. Kámoši nadšení. Vlastně zrovna vybírají jméno.

A pak jsem začala

PROČ to proboha děláš? Copak teď nejsi spokojený? Uvědomuješ si, že všechno bude na Tebe? Že máš společníka, a ten je dost super, ale má sakra full time job? Že budeš řešit úplně všechno od domlouvání cizích divadel, která tam budou hrát, přes lidi, kteří se tě budou snažit okrást až po narážení sudů?

Že ti ty roky života, který tam strávíš, nikdo nevrátí? Že teď si tím, že děláš, co tě baví a vystupuješ s Na Stojákama, vyděláš jakože na pohodu? Že všechny peníze, který vyděláme oba, půjdu do toho klubu? A že tam můžou jako rychle zahučet? A že nepojedem na dovolenou fakt dlouho? A že lidi kolem tebe se na to vykašlat můžou, ale ty ne, protože v tom ty prachy a hlavně všechnu práci mít budeš?

Mluvila jsem zhruba 50 minut. Velmi plamenně.

A pak začal mluvit on

Celý život mě někdo zrazuje od mých snů. Celý život jsem poslouchal: “Uměním se živit nemůžeš.” “Všichni herci makaj jak blbci a dostávaj směšnej plat.” No a co sakra, že všichni? To, že všichni říkaj, že to tak všichni mají, neznamená, že to tak musím mít i já. Že to je pravidlo.

Ale jo, já jsem je poslechl a naše divadlo budoval a hrál po večerech. A abych se teda živil něčím pořádným, nasadil jsem uniformu (oblek) a začal dělat finančního poradce. Nenáviděl jsem to. To tyhle roky mi nikdo nevrátí. Víš, oni mají takovou věc, říkaj tomu phone party. Musíš obvolávat známý a přemlouvat je na schůzky. Jednou jsem se tam rozbrečel.

Paradoxně mi to celkem šlo, hledal jsem v tom to dobrý a snažil se lidem pomáhat. Ale pak jsem si řekl, tak co dopytle. Prachy? Ne, mám doma spoustu konzerv. A i kdybych měl hladovět další tři měsíce, tak svůj čas chci využívat tak, aby mě to bavilo. Abych dělal smysluplný věci. A rozhodl jsem se, že budu dělat stand-up. A že si v našem Divadle II.pád založím vlastní kabaret SuperCharada. A udělal jsem to.

A teď se živím uměním a mám se sakra celkem dobře. A hlavně jsem šťastnej.

Takže mi krucinál řekni, proč by mě zase nějaký dogma typu: “Všichni číšníci se tě budou snažil okrást”, “V klubu utopíš děsně prachů”, “Roky budeš dřít a nevyjde to, budeš muset zavřít” mělo odradit od mého snu?!

A já byla pořád zticha

Snažila jsem se mu říct to nejhorší, připravit ho na ty černý scénáře. Promluvit si o tom, že se můžou stát. A že je lepší to probrat, než to pak zažít. A že je idealista, což je super, ale jak si sakra tím klubem bude vydělávat?

A on mi to všechno řekl. A já jen valila bulvy, kde se v něm bere takový pragmatik.

Pak jsme se objali, lehli si do hamaky, kterou máme pověšenou v obýváku a oba mlčeli. Bylo to hezké.

Toto není gif s Phoebe a Chandlerem, jak se objímají v hamace

O tom, co mi řekl a proč ten bezva klub na Štefánikově 1 bude největší pecka od dob Baru, který neexistuje, zase příště.

Čti tenhle blog o novým klubu u zastávky Pionýrská v Brně, protože dříve nebo později tam na to pivko nebo divadlo zajdeš. Jo? Dík.
Like what you read? Give Ses zbláznil a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.