Tipy pro všechny skialpové nadšence, kteří se chystají do Gruzie
V březnu 2019 jsme se vypravili na výlet do Gruzie. Cílem bylo navštívit Svenetii a dobře si pochodit po horách.
V tomto článku bych rád poskytnul pár informací a tipů pro všechny, kteří by rádi navštivili tuto oblast v zimě a chtějí si zaskialpovat. Článků je na internetu spousta. Doufám, že i tento bude pro někoho užitetečný.
Kde leží Svanetie
Svanetie je oblast na severu Gruzie. Především v létě je častým cílem milovníků hor. V posledních letech prožívá turistický boom. Skoro se dá říci, že se z toho stává komerce:) Více informací naleznete třeba na https://cs.wikipedia.org/wiki/Svanetie nebo https://www.gruzie.com/gruzie/svanetie.html.
Jak se dostat do Mestie
Mestie je největší město Svanetie. Letěli jsme z Prahy do Kutaisi. V současné době létá přímý let společnosti Wizzair. Cena pod 3.000,- Nízkonákladovka. Takže kdo sebou bere lyže a další vybavení pro chození po horách, musí počítat s přikoupením sportování vybavení. Jeli jsme ve třech a nakonec koupili dvě sportovní vybavení. Do jednoho jsme dali lyže a splita plus boty, pásy a několik dalších věcí. Měli jsme obavy, že nás na letišti budou prudit a budou chtít doplatit další sportbag. Nakonec v pohodě. Pak jsme měli každý 20kg batoh.
Možná by bylo lepší si koupit každý sportovní vybavení a Wizz Priority, v rámci kterého je větší příruční zavazadlo. Vyšlo by to levněji a věci by se měly v pohodě vejít. Příště.
Letěli jsme v sobotu tam a v úterý zpět. Takže jsme v Gruzii strávili 10 dní. Což si myslím, že je rozumné minimum, aby se člověk nemusel stresovat.
Z Kutaisi jsme si vzali taxíka, Ford Transit. Přílet ve 3 hodiny ráno, takže bus nejede. Taxík stál 300 Lari. Lari je 8,50 Kč. Jelo nás 5, takže na osobu 60 Lari. Cesta je dlouhá 250km a zabere přibližně 5 hodin.
Taxikář, který vypadal jako člen kavkazké mafie z Václaváku, celou cestu sledoval všechno ostatní kromě cesty samotné. Hulil jednu za druhou. Poslední dvě hodiny už na cestu ani neviděl. Takže, aby neusnul, řídil v tílku a měl otevřené okénko. Nicméně nás dovezl bezpečně do Mestie. Jak poznamel, takové lepší Švýcarsko.
Internety
Gruzie je pokryta signálem od severu na jih, z východu na západ. Lze koupit lokální SIMku. My jsme se na to vykašlali, ale lze snadno zařídit na letišti.
Bacha, Gruzie není EU, tak volání a dat jsou cenově mimo. Odchozí volání 70,-
Wifi je ale všude. Je použitelná a dá se volat přes všechny současné apky.
Ubytování
Nechtěli jsme nic řešit, takže jsme si domluvili ubytování dopředu. Bydleli jsme v Hotel Old House. Cenu jsme neřešili. Takže 80 Lari s half board. Ubytování super. Vlastní koupelna. Čisto, klídek. Jídlo maximální. Fakt se to nedá všechno sníst. Člověk jede na výlet a ještě ztloustne :)
V Mestii je spousta dalšího ubytování. V zimě není potřeba řešit rezervaci. Nabídka mnohonásobně převyšuje poptávku. Ceny od 300 Kč pro pět lidí. Pak je ale potřeba počítat s trochu hard core podmínkami.
Jídlo
Jídlo je obecně super. I pro vegetariána. Spusta zeleniny, fazole. A ke každému jídlu chléb a chačapuri, chlebová placka se sýrem. Taková gruzinská pizza quattro formaggi.
A jde se na lyže
Hned po příjezdu a krátkém koma jsem vyrazili do Hatsvali. Hatsvali jsme malý ski resort přímo v Mestii. Pěšky asi kilometr z centra. Trochu člověka překvapí krávy na silnici a kromě hlavní ulice všude povrch směs sněhu, bláta, kravských lejn, apod.
V Hatsvali je jedna sedačka, rozdělená na dvě patra. Letošní zima byla teplá. Takže se jezdilo pouze nahoře. Cena za denní permici 30 Lari. Takže asi 255,- Docela jsme koukali, ale sjezdovky super. Krásně upravené a na celém kopci tak 100 lidí max. Nahoře je restaurace a krásný výhled na jednu z nejhezších hor Ushbu, Uši.
Klouzali jsme se celé odpoledne a bylo to super.
První skialpový výlet Kuruldi lakes
Na skialpech chodíme asi 4 roky. Byl to první výlet do jiných větších hor než Alpy a Tatry.
Ráno jsme vyrazili z guest housu rovnou do kopce. Cílem byla hora na sever od Mestie nad Kuruldi lakes. Cílová nadmořská výška 3328 m.n.m.
Začátek je skoro bez sněhu. Hodně do kopce, pak lesem. Ráno mlha, ale pak vykouklo sluníčko. Moc nám to nešlapalo, ale statečně jsme to rvali pořád dále. S jednou pauzou jsme vystoupali na Koruldi lakes. Cestou jsme viděli asi osm dalších skialpinistů. Jinak nikdě ani noha.
Na Kuruldi lakes se začalo kazit počasí. A to dost rychle. Během půl hodiny nebylo nic vidět. Otočili jsme ve 3000 m.n.m. Přece se nechceme hned první den ztratit.
A stalo se. Nejdříve jsme chtěli sjet do bočního údolí, které vede k letišti. Pak ještě zamotávka u jednoho potoka a v plató. Třešničkou byl sjezd po totál krustovatým sněhu dolů do Mestie.
Nakonec to dalo 1700 výškových metrů a 24 km. KO.
Lyžování v Tetnuldi
Tetnuldi je největší lyžařské středisko ve Svanetii. Jak psali na https://www.tulenipasy.cz/freeride-oblasti/30932-freeridovy-snehovy-raj-v-gruzii-v-podani-winter-carrots-tetnuldi-a-mestia/ je postaveno na kopci. Takže je nutné jet necelou hodinu autem.
V guest house jsme si domluvili odvoz autem. Dá se s klidem říci, že doprava je v Mestii asi největší výdaj. Dopravovat se po okolních vesnicích a kopcích lze pouze offroadem. Nejčastější auto je Mitsubishi Delica. Malá 4x4 dodávka, která s dobrým řidičem vyjede neskutečné věci. Do Tetnuldi jsme platili 100 Lari tam i zpět. Taxikář na nás celý den čekal. Nakonec jsme ještě změnili místo nakládky a nechali se nabrat v Zhabeshi.
Ježdění V Tetnuldi je super. Jsou tam 4 sedačky. Teda vlastně jedna, která se skládá ze 3 částí a pak jedna boční. Nejvýše se člověk dostane 3100 m.n.m. Sjezdovky s menchasterem celý den. Mimo sjezdovky pecka. Cena za permanentku 30 Lari (255,-). Pěkná projížďka je od horní lanovky do údolí směrem do Zhabeshi. Chce se to držet za kopcem traverzem doleva a člověk dojede k boční lanovce.
My jsme poslední jízdu nasměrovali do Zhabeshi. Trochu složitější je trefit průsek lesem. Podařilo se a dojeli jsme do Zhabeshi v podstatě na lyžích. Ani jsme pásy nenandavali.
Zhabeshi je přísná vesnice. Ze sněhu člověk carvuje rovnou do hnoje:)
Hezký den jsme zakončili v Laila baru. Nedopadlo to dobře. Nakonec jsme museli vymazat následující den z kalendáře. Zmohli jsme se pouze na sightseeing v Mestii. Doporučuji muzeum ve věži.
Ushguli
Večer jsme se zastavili v Bridge House Caffé, které se nachází u mostu v Mestii směrem do Hatsvali. Provozují to tři holky. Nejupovídanější Karina nás nasměrovala do Usguli, domluvila odvoz i ubytko.
Předpověď počasí nebyla moc dobrá. Nicméně ráno krásně. Do Ushguli je to z Mestie asi 40 km. Cesta na necelé 3 hodiny. Terén hustý.
Nemá cenu psát o Ushguli. Vesnice vypadá pohádkově. V zimě naštěstí nikde nikdo. Pouze několik partiček na skialpech.
Ubytování v Usghuli Guesthouse. Cena 65 Lari s polopenzí. Jídlo asi nejlepší co jsme jedli. Potkali jsme prima partičku z Česka.
Ihned jsme vyrazili na výšlap. Vzhledem k podmínkám jsme vybrali severní svahy. Bylo docela teplo a každou chvíli se něco vysypalo.
Převýšení něco přes kilák. Výhledy super. Sjezd parádní. Nahoře prašan, dole jarní firn. Akorát bylo potřeba dávat sakra majzla na laviny. Prudší svahy stačilo přejet a už se to sypalo.
Druhý den jsme vyrazili na jiný kopec. Na vrcholek jsme nedorazili, neboť se začalo kazit hned po obědě počasí. Nemělo cenu bloudit v mlze. Včas jsme otočili a i si užili sjezd dolů.
Po obědě jsme ještě vyrazili na turistický výlet směrem ke Shkhara mountain. Se svými 5200 metry se jedná o nejvyšší horu Gruzie. Úplně nás dostalo, když nám pak vyprávěla jedna slovinka v kavárně, že potkala horolozece ze Slovinska, kteří teď v zimě vylezli na Shkharu. S nimi tam vylezl ale i pes, který se k nim přidal. Nahoru to dal bez pomoci. Dolů ho museli parkát slanit. Hustej:)
Následující den zase překvapení. Sluníčko nás vytáhlo hodně brzy. Po bezprecedentní snídani, která by stačila pro deset lidí jsme vyrazili na lyže. Ráno jako vymalované.
Rozhodli jsme se, že dáme vrchol vedle Gvinari. Začátek cesty stejný. Pak se jde zasněženým potokem nahoru. Následuje výstup po hřebínku. Lavinově bezpečné. Opět jsme museli otočit před vrcholem, protože se přihnali mraky a nedávalo smysl se hnát do totální mlhy.
No a to byla pro mě poslední jízda. Při cestě dolů jsem chtěl počkat na zbytek skupiny. Smyk, měkký a težký sníh, levá lyže do leva, pravá do prava, v koleni lup a konec.
Následovalo vytažení lékárny, fixace kolena. Lyže dolů. Noha bolela jako kráva. Klopýtáním, sjižděním po zadku a chvilku na splitu jako na sáňkách se mi podařilo po dvou hodinách dopajdat dolů. Fakt si nedovedu představit, kdyby jsme nemohl alespoň trochu chodit. Kluci došli do guesthousu pro věci a řidiče, který na nás čekal. Já jsme se v křeči dostal do spodní vesnice a skrz na silnici. Bláhově jsme si myslel, že si cestou někde sednu. Třeba dokonce na pivo:)
Tetnuldi v mlze
Následoval přesun do Tetnuldi, kde se kluci rozhodli, že si ještě jeden den zalyžují. V Tetnuldi je jeden guest house. Je skoro na sjezdovce. Provozují ho dvě sestry. Cena něco kolem 60 Lari. Setry divný. Nějak jsme nepochopili jejich mentalitu. Takový bizardní zážitek. Nebudu psát jak to tam probíhalo.
Nicméně já jsem následující den ležel. Kluci vyrazili na lyže. Na sjezdování to nebylo. Nebylo nic vidět.
Pak už jenom přesun do Mestie, jedna noc ve Svaneti guest housu, kde nevětrají celou zimu, dárky a taxíkem přes několik zastávek na letiště a hurá domů.
Závěr
Gruzie a Svaneti je super. Počasí vrtkavé. Nejlepší je jet na předpověď. Nebo na měsíc. Ceny dobré. Dá se pořídit hodně levně. Když poletí člověk z Krakowa a bude bydlet u nějaké babičky, tak fakt za hubičku. Lidé moc příjemní, bezpečno.
Hory nádhera. Zatím v zimě málo lidí. Co více si může člověk přát :) Možná více sněhu, lepší počasí a méně zranění. Nakonec po návštěvě lékaře v ČR přetržený boční vaz. Žádné kostky ani jiné části kolena. Snad to konzervativní léčba
A příští rok repete.
