37th / Proč běhám?

Dnes jsem se probudil do opravdu krásného rána, které mi aspoň na chvíli vrátilo pocit, že je léto. To mi totiž začíná chybět čím dál více.

Každopádně i když počasí venku bylo nádherné, připadal jsem si ráno jako přejetý traktorem. Začínám si myslet, že mezi mnou a pružinovou matrací, kterou mám to úplně neklape. Doufám, že se ale mýlím, že je to jen přechodná fáze a nebudu to muset řešit. Spát rok na něčem co vám nedělá dobře asi nebude úplně ideální.

S tím, jak se ráno cítil, se mi ale nakonec podařilo vyběhnout a ještě jsem z toho vytřískal pohodový půl maraton. Běželo se mi fakt dobře, nebyl důvod zastavovat a po dvou hodinách bylo po všem.

Moje první fotka na blogu

Na oběd jsem nic nekuchtil, protože jsem těch těstovin včera udělal nějak moc a je potřeba je sníst.

Celé odpoledne jsem si pak četl knížku Finding Ultra od Riche Rolla.

A sledoval dokument o týpkovi jménem Ido Portal. Dozvěděl jsem se o něm z jednoho podcastu tento týden a docela dost mě zaujal. Pokud vás zajímá pohyb a jeho filozofii neznáte, tak určitě doporučuji. Minimálně vás to donutí se nad pohybem / sportem zamyslet zase trochu jinak.

Dnešek tak byl celkově o pohybu a to jak aktivním, tak jeho “studování”. Jinak se nic zajímavého nestalo a pro dnešek je to tak vše.

Zítra by nám měli přijít vyměnit sprchový kout. Juch.

Taky mě čeká nějaké první hodnocení mé práce. V pátek odpoledne mi přišel email jestli můžeme udělat v pondělí meeting, který se bude týkat review (tedy jakéhosi zhodnocení) mého kódu. Myslím, že jsem udělal mnohem více než ode mne prozatím očekávali, ale zároveň nečekám nějaké velké nadšení, neboť počítám, že mé programátorské praktiky, jako člověka, který před tím na také úrovni nikdy nic neprogramoval, nemají s nějakou “štábní programátorskou kulturou” moc společného. Ale uvidíme.

Proč běhám?

Při dnešním běhu jsem nad tím docela dost přemýšlel, neboť jsem si uvědomil, že to vlastně nemám úplně srovnané a vyřešené… Je 12. srpna a já mám tento měsíc už 111 km za sebou. Není to nějak extra hodně. Ale není to ani úplně málo (na amatéra).

Hledal jsem nějaký extra důvod, nějaké hlavní proč. Ale asi bych řekl, že to dělám pro tohle všechno zároveň.

1. Protože zdraví

Myslím, že hlavně kvůli zdraví jsem s tím minulý podzim začal. Ze začátku jsem to neměl rád. Musel jsem se hodně přemlouvat. Trápil jsem se. Moc jsem si to neužíval. Spíše vůbec. Ale tím, že jsem si položil jednoduchou otázku: “Co pro mě je lepší? Když budu sedět nebo se budu hýbat (půjdu si zaběhat)?”, která má naprosto jasnou odpověď, jsem se vždy zvednul, znova obul boty a šel běhat. Protože zdraví máme jen jedno.

2. Protože je to pro mě forma neuvěřitelného relaxu

Za tu dobu jsem se to naučil mít běh opravdu rád, neboť jsem se u toho naučil vypnout, zrelaxovat a zresetovat. Vždy jsem to jen já, běh a sluchátka s podcastem. Úplně nejraději mám, když je podcast opravdu chytlavý, já se do něj ponořím a samotný běh už ani nevnímám.

Když jsem přišel ze školy, tak se mi vůbec nic nechtělo, byl jsem psychicky unavený a vyčerpaný a zbytek dne stál za nic. Od té dobý co jsem hned po škole začal chodit běhat se už tak necítím. Jo po škole, teď vlastně po práci, jsem většinou vyřízený, ale běh mě zresetuje a zbytek dne můžu ještě normálně fungovat. Což je obrovský benefit.

3. Protože podcasty

Tenhle důvod trochu souvisí s 2, ale myslím, že si zaslouží vlastní odrážku. Pro mě jednoznačně jeden z největších benefitů je fakt, že při běhání mohu poslouchat tolik zajímavých rozhovorů a vstřebávat velké množství informací. A ještě k tomu v cizím jazyce. Člověk tak dělá něco pro své zdraví a ještě se vzdělává. Co víc chtít.

Dovolím si malou odbočku spojenou s podcasty a Irskem. Byl jsem naivní, když jsem si myslel, že poslouchání podcastů mi v Irsku pomůže s jazykem. Irská angličtina totiž nemá s tou americkou moc společného.

4. Protože nemám rád zkratky

Ohledně běhání mám pár cílů. Nevím jak jsou reálné a jestli je někdy splním? Vůbec netuším. Možná jsem naivní, ale také věřím, že mít nějaký cíl, nějaký plán, či cestu je vždy lepší než nemít vůbec nic. Navíc mě hrozně přitahuje myšlenka, nebo možná spíše vidina, kdy se dlouhá, konzistentní a vytrvalá práce v jeden moment splatí. Kdy všechny ty kilometry a hodiny směřují k jednomu jedinému cíli. A tím může být cílová čára půl maratonu, kratšího triatlonu, ultra maratonu, nebo dokonce Ironmanu.

Jestli k někomu za tu dobu co běhám vzhlížím, tak to jsou právě lidé, kteří se věnují endurance závodům. Takové závody se prostě nedají převést. Na ty člověk musí být řádně připravený a věnovat jim neskutečné úsilí. Líbí se mi to. Láká mě to. Nejbližší cíl pro mě je ale teď uběhnout ten maraton. Ať už třeba sám v jednom svém výběhu. Ale uběhnout to. Uvidíme co pak dál.

5. Protože endorfin

Nevím jestli tohle je úplně relevantní důvod, ale nedávno jsem si tak nějak uvědomil, že to vlastně platí i o mě.

Během a po sportovním výkonu se člověku v těle vyplavují endorfiny. A to mají lidé obecně rádi a velice snadno si na něm vybudují závislost. Všiml jsem si na sobě, že pokud jeden, nedej bože dva dny vynechám, začínám se cítit mnohem hůře a něco mi hrozně chybí. Myslím, že to je právě závislostí na endorfinu. Dost by mě zajímalo jak to třeba máte vy? Přemýšleli jste nad tím někdy takto?

6. Protože jídlo

Tenhle důvod je trošku důvodem omluvným. Budu zcela upřímný. Někdy se zastihnu, jak si říkám: “Však co, já to vyběhám.” Jídlo mám rád, to asi není žádným tajemstvím, takže pokud na něj dojde, tak nejsem moc vybíravý, co se zdravého / nezdravého jídla týče. Naštěstí ho nemám rád ve smyslu přejídání se, ale spíše ve smyslu toho, že si dopřávám co mi chutná a na co zrovna mám chuť. Snažím se jíst zdravě, ale zároveň se nebráním věcem méně zdravím, pokud je mám rád, nebo třeba zní opravdu zajímavě.

Tímhle způsobem tak běh někdy zneužívám. Abych se necítil provinile.


Nějak tak bych asi shrnul to proč běhám.

Běháte taky? A proč? Celkem dost by mě vaše důvody zajímaly.

Pro dnešek je to vše.

samvirsku