Už podruhé v tomto roce se zavřely brány fitness center, posiloven i jógových a tanečních studií. V důsledku toho nastal mohutný odliv lektorů a trenérů do on-line prostoru a ani já nejsem výjimkou. Začínám mít totiž dojem, že na hraně virtuálního a hmatatelného budeme balancovat ještě dlouho předlouho, a je potřeba se s tím smířit.

Balancuji na na hraně… ehmmmm… Děkuji, vyprovodím se sama😶😅

První koronavirová vlna a dvouměsíční nucené volno mě přiměly k natáčení videí pro domácí praxi. Nebyla v tom žádná velká ambice ani žádná mohutná organizace, prostě jsem je nahrála doma. Jednak mi ta práce chyběla, a jednak jsem chtěla pomoci zůstat v kondici těm, kteří u mě cvičí. Nabídla jsem možnost cvičit zadarmo, případně poslat dýško. Dodnes mě překvapuje a dojímá, kolik lidí hodilo a ještě teď dobrovolně hází peníze do mého virtuálního buskerského klobouku. Velmi děkuji všem svým dobrým vílám, které mi umožnily využít volno k tomu, abych si prohloubila vzdělání, v klidu si rozšířila kvalifikaci a načerpala novou inspiraci (a mohla za to svým lektorům taktéž zaplatit). …

Some time ago I participated in an Instagram challenge (thanks for nominating me, Eva!). Seven days, seven asanas, all of them propped up in a creative way. Surprisingly enough, a week later I was informed that I had won a FeetUp.

My winning picture:

I whooped a bit to celebrate my victory and then my little inner voice asked: “Whataheck is this FeetUp?” So you understand — when I do yoga, I barely use something as simple as a yoga block. …

To jsem se jednou takhle nechala hecnout do instagramové výzvy (díky, Evi!). Jednalo se o týdenní sdílení fotek v předem určených pozicích s kreativním využitím pomůcek. Tak jsem si vymýšlela, fotila a po týdnu se na účtech organizátorů objevila má fotka s informací, že jsem vyhrála FeetUp.

Vítězné foto:

Zajuchala jsem si, že jsem něco vyhrála, a v hlavě se mi ozval tenký hlásek. Co že je to ten FeetUp? Totiž takhle. Když cvičím, jsem ráda, že sem tam použiju bloček. Jinak pomůckám moc nedávám a už vůbec nestíhám sledovat nějaké jóga hipster trendy. …

Diastáza. Bylo o ní napsáno mnoho, přesto jste o ní možná neslyšeli. Jedná se o rozestup přímého břišního svalu, který vzniká v důsledku těhotenství či nevhodné svalové zátěže. Jak jsem zjistila, informace o ní občas minou i budoucí/čerstvé matky, tedy skupinu, které se tento problém opravdu týká. Rozhodla jsem se tedy, že se podělím o svou zkušenost, když už jsem měla s diastázou tu čest.

Nutno podotknout, že při prvním těhotenství se mi tyto potíže vyhnuly. Říká se, že diastáza postihuje převážně ženy necvičící a ochablé, což nebyl můj případ, tudíž jsem předpokládala, že jsem z obliga. Chyba.

Jak se rozestup projevil? …

…a proč je stále ještě držím

Už to jsou dva měsíce, co jsem se vrátila ze svého posledního vystoupení. Byla jsem tehdy vypruzená, že tam bylo pět a půl člověka a že atmoška celkově stála za houby. Za pár dní to budou dva měsíce také od mé poslední odučené hodiny jógy. Měla bych už zřejmě asi být nervózní a jako někteří se vrhat do práce, ale nemám chuť. Proč?

Nevím, školy nemám, ale otevření fitness center mi přišlo trochu přepálené. Najednou přišla v pátek zpráva, že v pondělí se může otevřít, a člověk se to dozvěděl ještě tak nějak pokoutně na Instagramu místo z novin (každopádně děkuji Dominikovi Ferimu za neúnavnou práci na sockách — cením!). …

Tramtadadá, mám to za sebou. Přinesla jsem si domů čtyřkilového kloučka. Bublina v břiše pomalu slehává. Tělo se zotavuje. A já si pomalu můžu oddychnout, že už je to zaplať pánbůh pryč. Není totiž buben jako buben.

Naivně jsem očekávala podobný průběh jako u předchozího těhotenství. A proč taky ne? V kondici jsem byla, dokonce v životní. Věděla jsem, do čeho jdu. Zvládla jsem to jednou, zvládnu to zas’, že ano. A navíc mi celý listopad, kdy jsem na svůj jiný stav přišla, nebylo vůbec nic.

A pak nastoupil prosinec a srazil mě na kolena. Takhle zle mi snad ještě nebylo. Představte si měsíc trvající těžkou kocovinu a přidejte občasné vyšší teploty. Přes všechny své zásady jsem dokonce několikrát musela zrušit hodiny jógy a měsíc jsem netrénovala. Třikrát ble. …

To jsem takhle jednoho krásného dne na konci listopadu stála na hodině jógy v pozici vírabhadrásany jedna, hovořila o postavení kyčlí, a ejhle, najednou jsem nemohla popadnout dech. A jelikož už se trochu znám, hlavou mi blesklo: “Aha!” Cestou domů jsem se rovnou stavila pro těhotenský test. A co myslíte, bylo to tam.

“Aha,” řekla jsem si ještě jednou. “Fajn, aspoň to bude odbytý,” protože tak to je v pořádku. Čím víc trpaslíků, tím větší sranda. A navíc mi tou dobou bylo skutečně dobře, energie jsem měla tak pro tři lidi. Bude to pohoda, myslela jsem si.

S nástupem prosince jsem si to myslet přestala. Tehdy se mi začalo dělat nelidsky blbě. Učila jsem tou dobou i deset hodin týdně, což jen povzbuzovalo to zlo, které se mi dělo. Musela jsem na měsíc přestat trénovat. Párkrát, a přiznávám se k tomu nerada, jsem zrušila lekce, jelikož jsem div nelezla po čtyřech. Taky jsem začala být vzteklá. Nestačila jsem se divit. Takový klid jsem měla před dvěma lety, a teď tu za hurónského smíchu své ani ne dvouleté dcery kopu do nábytku. Co to jako má bejt? …

Poslední dobou pozoruji na svých hodinách takový nešvar. Rozmáhá se nám tam naprostý ignor shavasany, neboli pozice mrtvoly. Je to ohromná škoda a dotyčné (kupodivu vždycky zdrhají jen dámy) se tím ochuzují o spoustu benefitů a příjemných prožitků.

Pro jógou nezasažené — co je tedy ta shavasana? Shavasana je ve zkratce řečeno relaxace po cvičení jógy. Po fyzické námaze přijde zklidnění, člověk se položí, jen si tak dýchá a chvíli jako by nebyl. Neříkám, že je to snadné. Může to trvat dost dlouho, než si na to hlava přivykne. Sama, ač X let praktikující, se to stále učím. Zažila jsem si v mrtvole vše od netrpělivosti přes frustraci po vztek, než jsem ji vzala na milost. …