No UI je,

když poprvé otevřu krabičku se sluchátkama a nabídnou mi synchronizaci.
Vyndám jedno sluchátko z ucha a pauznou přehrávání.
Vyndám i druhý a zastaví přehrávání.
Nasadím jen jedno a přehrává v mono zvuku.
Poklepu kamkoliv na jejich povrch a aktivují Siri.
Přiblížím je ke svýmu mobilu a zobrazí stav baterií a jméno („Stevovy sluchátka”).
Mluvím a podle pohybu čelisti zjistí, že mluvím já.
Vrátím je do krabičky a začnou se nabíjet.

Nebo když zvednu ruku s hodinkama a tím se probudí.
Sklopím ruku a usnou.
Sundám si je a uzamknou se.
Nosím je a jsou odemčené.
Přijdu ke svýmu kompu a odemknou ho.
Začnu chvátat a trackujou aktivitu.
Přijde notifikace a poklepají mě.

Senzory nahradí tlačítka. Pod “Internet of Things” si nepředstavuju běžné věci (tj. lednička) připojené k internetu. Spíš věci, které se samy snaží pochopit své okolí a reagovat na něj. Takový primitivní organismy.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.