Naše společnost nedávno prošla a stále prochází výraznou přeměnou z následků koronavirové krize. Zjistili jsme, že jako společnost i přes všeobecnou podporu, integritu a národní hrdost, máme v různých oblastech zásadní nedostatky. Netýká se to jen nejvyšších státních činitelů a poslanecké sněmovny, kdy jeden resort nakupuje ochranné pomůcky za zcela jiné peníze než resort druhý. Zcela nečekaně krize zasáhla i školství, které v některých ohledech muselo otevřít oči a přiznat si, že již (bohužel či bohudík?) nežijeme v době Komenského, ale v jednadvacátém století.

Image for post
Image for post
Photo by Ivan Aleksic on Unsplash

Kde tkví jádro pudla?

Pedagogové i studenti z ničeho nic museli přestat chodit do školy a namísto toho začít s výukou na dálku. Známá frontální výuka se najednou stala pasé. Do popředí se dostaly digitální technologie. Ano, ty technologie, které si většina pedagogů spojí především se sociálními sítěmi, na kterých jejich žáci tráví příliš mnoho času. …


Fenoménem zvaný Open Data, neboli v češtině fenomén otevřených dat, je značný zejména v oblasti státní správy a samosprávy. Je již standardem že státní instituce zpřístupňují konkrétní data (například výdaje, schválené zakázky, apod). Ne vždy, ale ve velkém množství případů naopak ano. Trend otevřenosti dat čím dál tím více prostupuje i do vzdělávání a jeho konkrétních podob.

Vzdělávání se stejně jako další oblasti s aktivním zapojením digitálních technologií neustále a rapidně rozvíjí. A to prostřednictvím různých přístupů či daných platforem, které umožňují studovat nejen prezenčně, ale také distančně. …


Multitasking, hluboká práce, ztráta pozornosti a podobně. To vše jsou problémy, které jsou digitálním technologiím přisuzovány. Na druhou stranu nám však umožňují automatizovat procesy, vyhledávat veškeré potřebné informace nebo se stát prakticky naší prodlouženou rukou. Škodí nám digitální technologie? Nebo vylepšují náš život?

Pravda je tak někde napůl. A velmi záleží na daném kontextu, kdy, kde a zejména jakým způsobem digitální technologie využíváme. Od toho, jak s těmito technologiemi pracujeme, se odvíjí veškeré aspekty, které s nimi přichází. Jak už bylo řečeno, digitální technologie čím dál více umožňují plnou automatizaci konkrétních procesů. …


Microlearning je v oblasti vzdělávání novým trendem, který má stejně jako jakákoliv vzdělávací forma své výhody i nevýhody. Ze zahraničí se čím dál více začíná dostávat i do našich končin. Už nějakou dobu tak můžeme sledovat například platformu Seduo, která prostřednictvím mikro vzdělávacího obsahu dokáže představit určité téma. Je microlearning tou správnou vzdělávací cestou?

Microlearning je v dnešní době z ekonomického či technologického hlediska vítanou změnou v oblasti vzdělávání. Microlearning v této oblasti představuje malou revoluci, umožňuje totiž lidem studovat prakticky kdykoliv, kdekoliv a hlavně rychle. Dostat se k tomu nejdůležitějšímu a naučit se ty nejzákladnější dovednosti a schopnosti s pomocí různých formátů. …


Nedávná pandemická situace nám ukázala, jak důležité je online vzdělávání v oblasti formální vzdělávání a jaké díry v něm české školství má. Učitelé i studenti museli ze dne na den přejít do digitální prostředí, s nímž dosud neměli prakticky téměř žádné zkušenosti, alespoň většina z nich. Nástroje jako Google Classroom, Microsoft Teams nebo Zoom se staly pro žáky a pedagogy denním chlebem, které si našly své příznivce i odpůrci. Jedno je však jasné. Bez digitální nástrojů se české školství do budoucna neobejde.

Pomyslné nůžky se však rozevíraly a stále rozevírají i v této oblasti. Je rozdíl mezi žákem, který má doma k dispozici internet a vlastní zařízení, a mezi tím, který toto zázemí nemá. Je také rozdíl mezi pedagogy, kteří pomyslně představují generaci starší, tedy takzvanou generaci digitálních imigrantů (digital immigrants), a mezi žáky, kteří zcela naplňují představy generace digitálních domorodců (digital natives). …


Řekněme si to upřímně, stát selhává. Selhává v mnoha směrech, ale jedním z nich je i školství. Oblastí, kde české školství selhává konkrétně, jsou například rámcové vzdělávací programy (RVP). Ty učební látku velmi oklešťují a nastavují jasné mantinely, co a učit a na co už jaksi nezbývá čas. RVP zároveň jasně naznačuje přesně daný postup, co se bude učit nyní a co se bude učit za týden/měsíc/rok.

Tento problém lze vnímat nejen v kontextu frontální výuky, ale také v její distanční podobě. A to je špatně. Zatímco u frontální výuky by se jasně nalinkovaná učební témata dala pochopit, u distanční výuky tomu tak být nemůže. Učení v digitálním online prostoru je velmi specifické a je potřeba respektovat (a to mimo jiné také u frontální výuky) vzdělávací cestu každého žáka, která může být mnohdy rozdílná. …


Vzdělávání jako celoživotní proces či proces změny byl již postupně akcentován v minulém desetiletí. Dvacátá léta 21. století by však mohla do vzdělávacího procesu přinést řadu dalších výrazných změn. Jednou z nich je nástup (a v určitém ohledu i převzetí kontroly) umělé inteligence. Je to vůbec příhodné? Co nám AI může nabídnout a kde naopak ztrácí?

Image for post
Image for post
Photo by Owen Beard on Unsplash

Problematiku umělé inteligence ve vzdělávacím procesu můžeme přenést na dvě pomyslné roviny. Na té první se nacházejí samotní pedagogové, kteří sice vnímají potřebu změny kurikula, jsou však přesvědčení, že učení je záležitost lidí. …


Image for post
Image for post
Zdroj: Blog Digiskills

Petr „Jezevec“ Pouchlý. Konzultant v oblasti strategického řízení či HR. Evangelista game thinkingu a designér lidské interakce, který čerpá ze zkušeností světa nadnárodních korporací, prostředí neziskovek i soukromého sektoru. V neposlední řadě projektový či produktový manažer, školitel nebo team leader, který se v současné době stará zejména o vedení svobodné firmy Court of Moravia.

Proč zrovna přezdívka „Jezevec“? Odkud vlastně vzešla?

Ze skautu zhruba v osmi letech. Jelikož má každý ve skautu přezdívku, tak jsem taky jednu dostal. A nějakými okolnostmi mi zůstala i na střední škole. Měl jsem totiž spolužáka, s nímž jsem jezdil na tehdy brněnské podnikové tábory, kde jsem tuto přezdívku používal. …


Designéři obvykle přistupují k problémům a překážkám velmi specifickým způsobem. Takový jejich přístup můžeme definovat jako designové myšlení, které, obecně řečeno, v konečném důsledku propojuje teorii s praxí. Designové myšlení se vesměs opírá o procesy řešící konkrétní problémy. A řešení takových problémů můžeme nalézat s pomocí různých cest a nástrojů, mezi něž lze zahrnout i vizualizaci.

Důležitost takzvaného vizuálního myšlení v kontextu designu výrazně vyzdvihuje například Tim Brown ve své knize Change By Design. …


Image for post
Image for post
Obr. [1]

Jak to bylo?

První komerčně dostupná videohra spatřila světlo světa roku 1972 a nesla název Magnavox Odyssey. O pár týdnů později se zjevil arkádový automat Pong, který učinil z firmy Atari lídra na nově vzniklém poli videoher [1].

Následoval raketový vzestup videoher, který se již v osmdesátých letech mohl porovnávat do velikosti a popularity s dalšími průmysly. …

Vojtěch Hamerský

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store