Druhý ročník pochodu smíření studentů v Postoloprtech v duchu pátera Hilberta
Studenti z Loun a Prahy si mohli prvního června udělat představu o hrůzách z poválečných Postoloprt již na druhém ročníku připomínkového pochodu. Oproti loňskému roku byl však pochod veden opačně, z Postoloprt do Žatce přes zámek Stekník symbolicky v duchu pátera Hilberta, který zahynul právě při zpátečním pochodu do Žatce a akce byla završena předáním jeho pamětní desky žatecké farnosti.
Studenti šli tradičně za oběti masakru, jejichž jména měli na svém oblečení připnuty kolíčky na prádlo. V červnu 1945 totiž v postoloprtských kasárnách Československá armáda soustředila německé muže. Ženy, děti a starší lidi poslala do tábora v bažantnici. 763 z těchto lidí bylo poté na těchto místech prokazatelně zastřeleno, odhady obětí včetně neexhumovaných těl jsou však odhadovány až na 2–3 tisíce. Právě na louce u kasáren si studenti symbolicky lehnuli na zem s jimi vytvořenými postavami z papíru. V těchto místech pod nimi však leží odhadem nejméně patnáctinásobek německých těl.
To je moje Kalvárie, já už nemůžu!
Nejspíše poslední slova pátera Maximiliana Hilberta, vlastním jménem Josefa Hilberta, který byl po vyčerpání zastřelen dvěma střelami do hlavy. Hilbert do kasáren dorazil 3. června ve zbídačeném stavu. 7. června byl zahájen pochod většiny zajatých zpět do Žatce, kam už ale nedošel. Celý život pomáhal, ve sklonku svého života byl mučen. Ad perpetuam rei memoriam.
