Management: práce, ne odměna

Nedávný článek o kariérním postupu mne namotivoval k sepsání dalšího příspěvku. Chtěl bych pojmenovat problém, který v českých firmách často vidím a zkusím navrhnout co s tím.


V článku, který zmiňuji Jiří Knesl píše:

Mnoho firem dokáže nabídnout první kariérní cestu. Z vývojáře team leaderem, z team leadera IT manažerem, z IT manažera IT ředitelem. Na začátku řeší escapování dat a na konci řeší rozpočty na servery za 10 mega. Tato cesta je vhodná pro všechny, kdo obětují to, že už neprogramují a za to dostanou příležitost pracovat s lidmi.

Článek jako takový se věnuje potřebě nabídnout kariérní cestu specializace a dá se s ním obecně souhlasit. Výše zmíněná věta, byť vytržená z kontextu, však ukazuje na jeden ze základních problémů řízení IT v naší kotlině. Tím je představa, že IT manažer není práce, ale odměna za dlouholetou práci pro firmu. Že programátor, administrátor nebo specialista je vlastně ideální kandidát na řídící funkci. Ostatně, vždyť tomu záhadnému oboru rozumí, nebo ne?


Trochu mi to připomíná médii více probíraný a pojmenovaný problém s řediteli nemocnic. Než jsme přišli na to, že ředitel nemocnice by měl mít především ekonom, manažer a teprve potom lékař, stálo to náš rozpočet miliardy. Nemocnice krachovaly a rušily se, zatímco jejich soukromá konkurence vzkvétala, nemluvě o firmách, které z nerozumných rozhodnutí těch státních profitovaly.


Mohlo by to vypadat, že směřuji k jednoznačnému závěru: nechte management studentům MBA a elitních univerzit. To je ale druhý extrém, který osobně považuji za ještě nebezpečnější. Můj argument nezní tak, že z žádného programátora nemůže být dobrý manažer. Naopak. Znám ze své praxe mnoho příkladů, kdy se zdatný programátor posunul do role manažera a v ní rozkvetl do kvalitního a robustního leadera.

To co chci říct je, že toto můžeme čekat u výrazné menšiny technicky zaměřených osobností. Pro většinu z nich firmy vytváří očistec, ve kterém se musí rozhodnout jestli přijmou roli, kterou dělat většinou nechtějí, nebo půjdou profesním životem se stigmatem někoho, kdo nezvládl osobní růst. Hřebík do rakve racionálního rozhodnutí potom tvoří finanční motivace. V drtivé většině firem bere team leader víc než ostatní členové týmu. Když se do této pasti dostanete, je velmi těžké říct: děkuji, ale rád bych rostl dál jako programátor, rozšiřoval své znalosti a kompetence. Málokterá firma to totiž ocení.


Jaký je z toho závěr? Především ten, že manažer, leader, nebo jak těmto pozicím chceme říkat, je zaměstnání. Vyžaduje specifické znalosti a dovednosti. Pokud to chcete dělat dobře, vyžaduje i ekvivalentní vzdělání. A hlavně, musí vás to bavit, protože to je prostě jiná práce než programování. To neznamená, že se touto cestou nemáte vydat, pokud jste programátor. Spíš to znamená, že firma, ve které pracujete by měla být nastavená tak, aby vás do toho netlačila. Aby byla připravená na to, že třeba selžete, pokud se rozhodnete touto cestou jít a nevytvářela vám zbytečné stigma. A taková je má rada firmám. Vytvářejte prostor pro růst i těm, kdo chtějí dál programovat, administrovat nebo dělat jinou IT činnost. I oni se mohou posouvat k hlubší a širší znalosti a firma by to měla umět ocenit.