„Nejvíc mě na mé práci baví to, že mě baví,” říká designér Vršovský

Vladimír Vršovský je nastávající otec, který se více než deset let živí designem. Vyzkoušel si práci v malé firmě, 5 let byl na volné noze a poslední dva roky pracuje na pozici 3D senior grafika v CREAM Real Estate. Je známý větou „Pos*raná realita“. Specializuje se na webdesign a 3D vizualizace.

Už to pomalu bude tři roky, co pracuješ ve zlínském CREAMu. Jak spolupráce začala?

Před třemi lety jsme začali spolupráci na 3d vizualizacích pro bytové domy, to jsem byl ještě na volné noze. Po půlroční spolupráci a vzájemné spokojenosti mi nabídli, jestli se nechci stát členem inhouse týmu. Po pěti letech práce z domu jsem si řekl, že je na čase opět vyrazit mezi lidi.

Pět let jsi tedy pracoval jako freelancer. Jak zaměstnání tvůj život proměnilo?

Je to velká změna a ovlivní to tvůj rytmus od rána až do večera. Když jsi na volné noze, organizuješ si svůj čas podle svých potřeb, kdežto teď mám jasně daný režim. Stejně tak to ovlivní život i po finanční stránce, kdy v zaměstnání máš stabilní příjem a na volné noze jsou i velké rozdíly v měsíčních příjmech a musíš více myslet na rezervy. Co se týká zadání, tak jako freelancer pracující pro více zadavatelů se dostaneš k širokému spektru oblastí jejich podnikání. A teď vzhledem k zaměření firmy CREAM se pohybuju primárně ve světě nemovitostí. Také co se týká přístupu k informacím při práci na projektu, je to teď lepší, protože jsi v neustálém kontaktu s kolegy, můžeš se doptávat a diskutovat.

Co ti tedy vyhovuje víc?

To je hrozně těžké říct, protože obojí má něco. Jako freelancer jsem byl svým pánem, ale zase jsem musel řešit i jiné problémy jako například platby faktur, domlouvání zakázek, což teď mohu vypustit a soustředím se jen na práci. Momentálně jsem v období, kdy mi tenhle režim vyhovuje.

Jak ses k designu vlastně dostal?

Začalo to atomovým výbuchem. Před patnácti lety můj bratr vytvářel web, kde do pozadí obsahu umístil obrázek atomového hřibu otočený o devadesát stupňů. Řekl jsem mu, že je to hrozná debilita, ať to předělají. On mi nabídl, ať tedy s něčím přijdu sám. No a tehdy jsem udělal první návrh webu, začal jsem se o obor více zajímat, hledal informace, vzdělával se v oboru, spolupracoval s talentovanými lidmi a vše se nějak nastartovalo.

Co je pro tebe známka dobrého designu?

Věc, která funguje a člověk ji ani jako designovou nevnímá.

A co se ti vybaví, když se řekne český design?

První mě napadl TON. To je český design, který zná celý svět. Je to historie, kvalita, poctivé řemeslo.

Koho vnímáš jako nejkreativnějšího českého designéra?

Nejkreativnějšího nevím, ale zrovna teď mě moc baví práce Maxima Velčovského, například jeho kolekce Frozen pro Lasvit. V oblasti brandingu je pro mě velká ikona zlínský Honza Zábranský.

Zaměřuješ se převážně na interiérový design. Jakým směrem se tento obor ubírá?

Myslím, že se už nehraje na prvoplánový luxus a designuje se pro konkrétního člověka. Dříve byl také design vnímán jako záležitost pouze pro horních deset tisíc, dnes toto slovo lidé vnímají úplně jinak.

Zdroj: www.vrsovsky.cz
Zdroj: www.vrsovsky.cz

Co je pro úspěch designéra nejdůležitější?

Je to podle mě chuť na sobě neustále pracovat, vyhledávat inspirativní prostředí, mít štěstí na lidi, být empatický a chápat, co zadavatel požaduje a umět ho i nasměrovat k lepšímu řešení. Je to i ochota pracovat více než osm hodin denně. Dnes je obrovská konkurence a i když je člověk extrémně talentovaný, tak bez vlastní píle je těžké se prosadit. Je taky důležité někdy potlačit vlastní ego a nechat si poradit, mnohokrát mi to velmi pomohlo. Slepě jsem neprotlačoval vlastní myšlenky.

A v průběhu kariéry, co tě nejvíc posunulo?

Spolupráce s lidmi, jako Martin Valenta a Honza Zábranský. Změnilo to mé uvažování a přístup k práci.

Co nejdůležitějšího ses za dobu své kariéry naučil?

Asi přemýšlet jako cílovka, to vnímám jako zásadní. Skloubit při tvorbě seberealizaci, očekávání klienta a vytvoření produktu, který je co nejpřesněji zacílen. Produkt by měl pasovat nejvíc těm, které má oslovit.

Téma letošního Zlin Design Weeku bylo omezení. Co ty vnímáš jako největší omezení při vlastní tvorbě?

Především čas. Já jsem člověk, který odevzdává práci převážně poslední den termínu. Hodně o zakázce přemýšlím, stále se k ní vracím, mazlím se s ní. A k tomu je potřeba hodně času.

Autorka: Nikola Prášilová