Ágnes radí: Jak přežít deprese. Nejen ty švédské. Nejen ty zkouškové.
Jelikož jsem právě teď asi ta nejvíc nejpovolanější osoba, která vám může pomoci od vašich chmur a trápení a zachránit vám tím život, vyslintala jsem si tu tento líbezný článek.
Něco k tomu jak jsem se cítila během prosince. Stručně. Na hovno.
Stejně na hovno, jako spousta mých přátel. Jako spousta lidí, které znám.
Pravděpodobně. Jako vy.
Asi je to takhle během zimy normální. Obzvlášť letos.
Svým letošním empirickým bádáním /s nasazením vlastního života/ jsem ovšem zjistila, že tyto deprese, ve Švédsku, nabývají ještě zcela jiných rozměrů, nežli u nás v Čechách. Asi jako kdybyste pod pokličkou za tři dé prostorem zahlédli ten čtvrtý. A asi jako každá osobní zkušenost je i ta moje těžce předatelná. Každopádně tady je:
Zjistila jsem, že ve Švédsku je úplně jedno jestli každý den meditujete, berete vitamín D, chodíte na procházky, snažíte se naspat osm hodin a před zrcadlem se na sebe smějete .. prostě budete mít deprese. A je dobré se tomu nebránit. Prostě to přijmout a svým způsobem si to užívat. /Takže asi zhruba něco jako kovid. Haha./
Tenhle článek píšu /jsem psala/ v době, kdy jsem neviděla slunce 17 dní. Celkem to pak bylo 26 dní bez jediného paprsku.
Jasně, říkáte si. To je stejné jako u nás. No. To jsem si také myslela. Ale není. Je to o poznání horší než u nás. Zhruba tak o čtyři až pět hodin světla každý den.
Třeba vstanete v 9 ráno a nevíte, jestli je devět ráno nebo devět večer. Jindy stanete ve 4 odpoledne a nevíte, jestli je odpoledne nebo čtyři ráno… /Tento váš problém tedy vyřeší změnit si na telefonu čas z toho amerického na evropský, abyste věděli v kolik to vlastně vstáváte./ Co je ale daleko smutnější, že nenajdete mnoho důvodů, proč vstávat. Je tma. Je zima. Je kovid. A vy jste sami. V cizí zemi.
Jste smutní a unavení. A po nějaké době tento stav začnete mít rádi.
Přijmete to. Začne vám to pak připadat normální. A taky se začnete chovat divně /zhruba jako Švédi/.
Třeba se bojíte si s lidmi povídat a tak se radši na dva dny zavřete ve svém pokoji a s nikým během toho nepromluvíte. Nebo se rozhodnete sepsat závěť. Psát si sami se sebou na facebooku. Objímat stromy. Objímat sami sebe. Povídat si sami se sebou nahlas. Povídat si s mikrovlnkou. A nebo povídat si se svými prsty na nohou a každému z nich dát jméno..
Ale svým způsobem, si to vlastně můžete užít. Jednoduše jen tak. Právě proto. Že můžete.
Sice jsem to napsala v prosinci, ale je to svým způsobem dost univerzální text. Ve sračkách si s radostí můžete plavat celý rok.
Původně měl být tenhle článek nějaká satirická splácanina na téma takových těch hodně pozitivních knih a citátů, o tom, jak skvěle můžete naložit se svým životem. Využít veškerý svůj potenciál.. reinkarnovat se v druhého Ježíše /nebo Buddhu — dle vašich preferencí/ a spasit svět.
Ale možná to bude jen výsměch mě samotné mnou. Chtěla bych tu totiž s vámi sdílet čtyři body, které mi prokazatelně pomáhají překonat jakoukoli sračku.
A kdo ví. Třeba zrovna vám to pomůže.
Ale i tak. Čtěte s nadsázkou. Zde je můj domácí:
Recept na mentální zdraví
Pouze ze čtyř ingrediencí. To chceš!
1. přijímat své emoce
Prostě. Věci přijímat. Je úplně v pohodě a normální cítit se na hovno. Cítit se smutně. Cítit se nasraně. Cítit se zmateně. Cítit se unaveně.
Ještě aby se tak člověk necítil.
Jsme rok zavření doma a každý den se můžete dočíst, že jsme opět o kousek blíž k naší globální ekonomické ekologické sociální hodnotové hrůzu nahánějící apokalypse.
Přijmout to. Nebránit se negativním emocím. Hezky se vyplakat. Pohádat se. Kousnout svého partnera do nohy. Opustit rodinu a sedm dětí. Potlačování čehokoli totiž vede k daleko horším věcem. To vím jistě, protože mi moje maminka říkala: lepší jeden prd nežli deset doktorů. A ty už tak, jako tak, došli.
Tenhle bod neznamená být apatický. Pracovat s věcmi, to ano. Ale nemusíte se u toho tvářit jako sluníčko.
2. přátelé
V podstatě jakákoli sociální vazba. I ta elektronická. To neznamená být osm hodin na instagramu. To znamená zavolat svojí babičce, jak se dneska měla.
3. rutina .. bohužel
Každý den si vyčistit zuby je rozhodně dobrý start. Nejen dne, ale i vašeho přehlednějšího života. Nemusíte to mít rádi, ale zásadně to ovlivní kvalitu vašeho života. Co rozhodně není dobrý start /ani nápad/, je vstávat v pět ráno, udělat dvacet stojek na hlavě a sledovat východ slunce /ono totiž stejně nevyjde../. Každopádně, mít na sebe přehnané nároky od rutiny dost odrazuje.
4. fyzické zdraví
Sníst ve tři ráno dvacet skořicových šneků není dobrý nápad. Ačkoli jsou fakt dobrý!
Pokud naše fyzické zdraví není OK nemůže být ani naše psychika OK.
Prostě to tak je. Tady jen bacha na ty přehnané nároky ze třetího bodu.
Být OK totiž neznamená vypadat jako Victoria’s Secret models. Mít zadek jako Kim Kardashian, nebo .. nevím, doplňte dle své libosti.
Spíš to znamená vážit si svého těla, za to, že tu pro vás je. Že dýchá. A tak se o něj z lehka občas starat. Třeba si příště ve tři ráno dát těch skořicových šneků pouze deset. Nebo si dát celer.
PS: Tohle je poslední tip od mého kamaráda a je to také odzkoušené: sklenička vína. To je to poslední, co tě zachrání.
