Évora, Setubal, Mora

Jesika Štantejská
AAF na výletech
Published in
4 min readOct 29, 2021

Jsme tady, dojeli jsme do Évory, našeho univerzitního města.. Jenže co teď.

Tahle historka vlastně začíná už asi tak měsíc nebo dva před naším odjezdem. Měli jsme milou představu, že si zajistíme bydlení ještě před příjezdem do Portugalska a tak jsme někdy během letních měsíců začali obepisovat inzeráty. Nejdřív jen tak zlehka, žádnej spěch, jen ty, co se nám opravdu líbily a s ideální cenou. To nás ale dost rychle opustilo. Věc se má tak, že Évora je sice okresním, univerzitním a historicky významným městem, ale i přesto je poměrně malá, má necelých 60 tisíc obyvatel. Ubytování je tu tedy poměrně málo s vysokou poptávkou a tak i cenou. Navíc se ukázalo, že Portugalci pravděpodobně nesnáší emaily. Nezavoláš? Nic nebude. Když už se někdo uráčil odepsat, většinou jen kvůli tomu, aby nám oznámil, že shání nájemníky minimálně na roční smlouvu. Postupně jsme tak napsali na zhruba 50 nabídek různých kvalit, několika realitkám a dokonce jsme i objeli obchody, jestli náhodou nemají vyvěšené inzeráty. Nic. Takže co teď? Jsme v polovině týdne na začátku září, škola začíná až týden další, v Évoře nemáme kde zůstat.. no, oceán je jasná volba.

Setubal je milé přímořské město (2x větší než Évora, ubytování tedy dost:) ležící pod lisabonským zálivem známé díky fotbalu, sardinkám a jedním z nejkrásnějších trhů světa. Během objevování pláží a místních ryb jsme samozřejmě taky řešili naši bezdomovčí situaci a hledali byty dál a dál. A nakonec našli. I když vůbec ne v Évoře a vůbec ne byt.

A tak se to nějak stalo — bydlíme v malém, typicky portugalsky modrobílém statečku v Moře, malé vesničce asi 50 minut od Évory, s tím nejkrásnějším výhledem, zahrádkou s olivovníky, pomeranči, kaki, morušemi a taky s naprostým klidem.

Nakládáme olivy, zavařujeme marmelády, lisujeme džusy. Idylka.

Mora je ze všech zmíněných měst samozřejmě nejmenší, má jen 5 tisíc obyvatel, jeden větší obchod, poštu ale třeba taky říční akvárium, megalitické muzeum a michelinskou restauraci. Je tu krásně.

Nejmilejší sousedi a Pastel de Nata, pudinkový košíček se skořicí.

Mohlo by se zdát, že jen zavařujeme a chodíme na procházky po vesnici, ale ne, do školy v Évoře taky občas jezdíme. Umělecká fakulta sídlí v moderně přestavěné budově, která v letech 1916–1993 sloužila jako největší mlýn regionu.

Escola de Artes da Universidade de Évora

Samotná Évora je hezká, ale poměrně nudná. Hlavní památky jako je kostnice, katedrály a muzeum se dají projít za den, dva.. Takže třikrát sláva naší vesničce!:)

--

--