Riga
Když se daří, tak se daří
V úvodu bych chtěla předat radu všem, co zvažují Erasmus a májí podobný přístup k věcem jako já, nechávat věci na poslední chvíli. Nenechávejte to na poslední chvíli :D! Je super se spontánně přihlásit, ale pak je to docela fofr. Řešit věci dostatečně dopředu je bohužel asi boží dar, který nemám, a tak jsem si užila před odletem krásných 14 dnů plných stresu kolem uzavírání předmětů, vyplňování a podepisování různých papíru.
Už jsem v Rize měsíc a půl. Nechci nic zakřiknout, ale myslím, že už jsem se konečně trošku vyrovnala a funguji v rámci možností. Ze začátku se mi přihodilo pár super situací, které byly opravnu fackou reality.
Den před odletem mi můj pronajímatel bytu napsal zprávu, že se mnou nepočítá, protože si mě spletl s jinou Johanou… a že jsem mu nezaslala depozit o kterém mi nezaslal žádné informace. Byl velkorysý a nabídl mi dočasný byt za 15 € na noc (miniinfo → pozor na pronajímatele občas trochu využívají Erasmus studenty a napálí jim vysoké ceny)
Hned první večer v Rize se mi potvrdilo, že tu mají opravdu hodně dlouhé ulice. Povedlo se mi objednat si pizzu omylem na druhou stranu mojí ulice (byla jsem unavená z letadla). Zachránil mě deliver z woltu, který jel zrovna zrovna kolem a já jsem si myslela, že je pro mě. Nebyl. Nicméně zavolal mému deliverovi z boltu a dopadlo to dobře.
Dále jsem zjistila, jak fungují bolt koloběžky…. bohužel takovým způsobem, že jsem pospíchala na sraz erasmáků na prohlídku města a omylem jsem jí zaparkovala a neukončila jízdu…(takže kdyby vás zajímal limit koloběžky, tak na 3h vyšla na 36€😊)
Protože jsem jela z Česka s antibiotikama prvních 10 dnů mi bylo do toho všeho zle a rozhodla jsem se jít k doktorovi na kontrolu. Na mojí univerzitě mi doporučili soukromou kliniku, kde jsem za to, že mě pan doktor zkontroloval a řekl mi, že si myslí, že už mi nic není zaplatila 35 €. Ano poctivě jsem ležela v posteli a přeležela si záda.
Když už jsem se konečně zdravotně zlepšila, tak jsem si polila notebook čajem. Naštěstí moje Univerzita nám všem dala na welcomeday jako dárek na přivítanou malou sadu nářadí, kterou jsem si myslela, že nebudu potřebovat. Omyl. Díky ní jsem úspěšně rozebrala a následně složila notebook.
Sérii těchto situací jsem však snad úspěšně uzavřela výletem do Zoo, kde jsem si sama se sebou udělala radost a koukala na kapybary. Kolem Zoo je nádherný Mežapark, ve kterém jsem se na pár hodin potom zatoulala.
Riga je moc hezké město. Lotyši a počasí jsou chladní. Ve škole mají na všechno čas, a pak najednou chtějí rychle rychle ukázat progres. Přístup dělej si, co chceš je fajn, ale pro nerozhodného člověka, jako jsem já, vlastně vůbec. Nicméně mě baví zkoušet nové věci, protože nejsem přímo na fotografii, ale na vizuální komunikaci, takže pracuji víc s videem, zvukem, 3D a mám dokonce i sítotisk a volitelný předmět, kde děláme linoryt.
Momentálně pracuji hlavně na zadání předmětu Media Composition. Mám udělat minutové video (sestříhané z dvousekundových videí) + zvukovou stopu (nestíhám to a už jsem to měla odevzdat 😊). Velkou výzvou je pro mě předmět Sound Composition, kde musím nahrát audio příběh. Samozřejmě jsem si vymyslela takovou johankovinu, že jsem na sebe fakt zvědavá. Učitel je moc fajn a vypadal velmi pobaveně, když jsem mu řekla svůj nápad (bude to příběh o rybičce v akvárku). Jinak to, že jsem v Ústí odmítala 3D se mi tu vrátilo jako bumerang a pracuju v programu Unity (program na vytváření prostoru pro hry). Zatím mě to baví, protože mám super učitelku, která mluví kvůli mně anglicky a všichni jedeme od základů. Přiznávám se ale, že jsem měla mít ještě 3D modelování a Kódování webu pro VR (mooc hustá věc, ale po každý hodině jsem odcházela s hlavou jako balón, skoro jako po přednášce paní Dytrtové).
Jsem ráda, že se učím nové věci, i když je to pro mě těžké a připadám si občas jako ufon. Mám pocit jako bych byla znovu na začátku rozhodování, co chci vlastně v umění dělat, protože teď nad pracemi nepřemýšlím jen čistě fotograficky, tak mám v hlavě malinko guláš, ale je to asi vlastně fajn.
