Rota Vicentina
V Portugalsku je jaro. My se rozhodli tu nejen zůstat, ale taky tu běhat, lozit po skalách a chodit dálkový treky. Zbláznili jsme se? Možná. A nebo se právě snažíme nezbláznit ze světa? Rozhodně.
Jak jsem naznačila v úvodu, tenhle článek se bude týkat šíleného nápadu a jeho ještě šílenějšího provedení, který mým přátelům na všech sociálních sítích už asi trochu leze krkem, ale není zbytí, taková věc se musí zaznamenat všude! Jde o dálkový trek po pobřeží Portugalska s názvem Rota Vicentina, který jsme podnikli na začátku března.
Rota Vicentina je souhrnný název pro síť turistických stezek vedoucích podél pobřeží regionů Alentejo a Algarve. Dvě hlavní stezky nesou názvy Fishermen’s Trail a The Historical Way. Rybářská stezka patří mezi 6 nejkrásnějších pobřežních stezek na světě a je dlouhá celkem 226,5 km.
Historická cesta se skládá se převážně z venkovských stezek vedoucí skrz města, památky, korkové lesy, údolí a řeky. Zahrnuje celkem 13 úseků a 263 km. Obrovskou výhodou je, že na sebe obě stezky částečně navazují a potkávají se, a je tedy možné je libovolně střídat jako v našem případě. Cesty jsou navíc krásně značené a je vlastně téměř nemožné se ztratit.
Jak to začalo.. no, vlastně hrozně rychle. Popravdě, snad každý z nás měl v několika posledních týdnech takový pocit bezmoci, že nedokázal klidně sedět a nic nedělat. My se proto poměrně rychle sbalili.. a šli) Ještě předtím jsme tedy stihli něco o dálkových trecích načíst, protože pro obě z nás to byla první cesta o takové délce. Překvapilo nás, jak málo věcí je dle článků na cestu potřeba. A je to tak, ozkoušeno za vás. Ono i tak to je těžký až až)
Představte si takový trek po útesech u oceánu. V mých představách šlo o poměrně rovné cesty, protože jaký převýšení asi tak v bezprostřední blízkosti nulové nadmořské výšky může být. Logika, žejo. Tyhle představy se sice s realitou docela potkaly, s čím jsem ale nepočítala, byl písek. Nebo tedy počítala, jistěže, ale ne s tím, že bude TAKOVOU překážkou. Nevěřila bych, kolik písku se dokáže do bot dostat během sta metrů. Takže jo, kopce skoro žádný, ale když už jo, bylo to spíš na sněžnice.
Co se týká spaní, teploty v noci klesaly maximálně k 6°C, takže na spaní ve stanu úplně v pořádku. Teda jen díky správnýmu vybavení — díky Péťo!) Rota Vicentina je mezi cestovateli dost oblíbená, každý den jsme potkali minimálně desítku nám podobných poutníků, a tak je poměrně dobře vybavená otevřenými kempy i mimo hlavní sezónu. Ze začátku se nám dařilo je najít na konci každého úseku, občas jsme ale přespali i na divočáka, ačkoliv je to v Portugalsku zakázané. My ale měli na místní štěstí.
Naše původní trasa byla naplánovaná na 11 dní a 135 km. Kvůli počasí, našim silám, písku(!) a náladě se ale měnila ze dne na den. Jak jsem zmínila, kombinovali jsme obě dvě stezky, tedy pobřežní i vnitrozemní a občas dokonce vymýšleli svoje. Každým dnem jsme se nestíhali divit, jak rychle se krajina kolem mění.
Rozhodně nelze říct, že by celá cesta byla taková procházka parkem, jak se může zdát. Množství nadávek, puchýřů, modřin a otoků v průběhu cesty u nás obou bylo větší, než bych dokázala spočítat. Nechyběly ani další jobovky, jeden večer jsme třeba zjistili, že jsme si rozdělali tábor uprostřed pastvin a ráno by nás ze spacáků pravděpodobně vytáhli krávy a vidláci s vidlema, dle Sašiných slov) Při západu slunce a s předpovědí pořádnýho lijáku jsme se tak vydali hledat nové místo pro stan, jenže to nikde v okolí nebylo a povedlo se nám v kopcích akorát ztratit jedna druhou. Nakonec jsme přece jen po úmorné hodince našly sebe i plácek, a i když nestál za moc, do rána jsme to zvládly v suchu.
S čistým svědomím ale podotýkám, že plusy rozhodně převažovaly. Náš trek proti trudomyslnosti a doomscrollingu svůj cíl splnil. Nakonec se nám povedlo za 8 dní ujít 157 kilometrů:)
