São Miguel
Vyrazit na Erasmus vlastním autem bylo jedním z nejlepších nápadů, co jsme mohli mít, cestování po Portugalsku pro nás tak není problém a myslím, že naše okolí známe už poměrně dobře. Tentokrát bych ale chtěla psát o výletu s poněkud delší cestou — o tom na největší z Azorských ostrovů São Miguel.
Být v Portugalsku a nevyrazit na Azory pokládám za hřích. Ostrovy, kterým se taky přezdívá Evropský Island má v itineráři snad každý a cesta z pevninského Portugalska je nepřekvapivě mnohem levnější než z Čech. Nebylo tedy moc co řešit a kupovali jsme letenky. Na Azory se sice doporučuje jezdit hlavně přes léto, ale naštěstí díky stále teplotě, která ani v zimě neklesá pod 16°C, není ani návštěva v listopadu od věci. Jedinou nevýhodou jsou častější deště, ale i ty se dají s dobrým itinerářem a především s obrovským množstvím termálních lázní zvládnout.
O Azorech po cestovatelských blozích koluje spousta informací. V tomhle případě je kupodivu dobré internetu věřit, vyzkoušeno za Vás:
- Autobusy na ostrovech nejsou. Když jsou, jezdí úplně jinak. ✔️
- Předpověď je zbytečné sledovat. Počasí se mění rychleji než v Alpách. ✔️
- Azory jsou přenádherný. ✔️
Stálezelený ostrov São Miguel je, jak bylo již řečeno, největším z devíti Azorských ostrovů ležících v Atlantském oceánu spadajících pod Portugalsko. Ani tak ale není nijak veliký, z východu na západ má pouhých 90 kilometrů a přejet ho lze zhruba za hodinu a půl — sice malý rozlohou, ale i tak plný překvapení. Ostrov je sopečného původu a tak zde lze najít spoustu vulkanických jezer, pláže s tmavým černým pískem a strmé útesy, ale taky divokou přírodu, vodopády, vyvěrající horké prameny a nekonečné travnaté pláně plné strakatých krav. Kýč allert:)
Hned po příletu jsme vyrazili do hlavního města Ponta Delgada. Od pevninského Portugalska se liší na první pohled, architektura je odlišná a ani typické modré a oranžové nátěry zde nenajdete, tady je totiž všechno hlavně černobílé. Jen kachličky samozřejmě zůstávají.
Nejen rychle se proměňující počasí může komplikovat návštěvu, občas taky absence map. To se tak třeba rozhodnete dát si krátkou předobědovou procházku kolem malebného jezera a může se stát, že nakonec visíte na kořenech, lezete po kolenou kolem vodopádu a kloužete se po balvanech. I za obě zničené boty to ale stálo, oběd pak chutnal tak jako ještě nikdy.
Jedním z must see jsou vyvěrající gejzíry v sopečné oblasti Furnas. Po stranách jezera se stejným názvem lze najít dvě aktivní sopečná místa s geotermálními horkými prameny a gejzíry. Místní využili příležitosti, že mají tyto přírodní parní hrnce všude kolem sebe, teploty se totiž pohybují od 70ºC do 100ºC, lokální specialitou je tak Cozido das Furnas. Toto oblíbené jídlo s dlouholetou tradicí je vlastně portugalský guláš vařený právě ve fumarolách, vulkanických dírách s vyvěrající vodou. V hliněných nádobách se několik druhů masa a klobás pomalu dusí společně s brambory, mrkví, zelím a kapustou v zemi asi 6 hodin.
Dalšími specialitkami Azor jsou nepřekvapivě mořské plody, především lapas a chicharros. Lapas jsou měkýšši podobní mušlím a chicharros malé smažené makrely, oboje podávané se silnou máslovo česnekovou omáčkou a místním pečivem. Lokální sladkostí je Queijadas de Vila Franca, tradiční pečivo připravované jeptiškami v klášterech v 16. století ve městě Vila Franca do Campo. Stejně jako proslule známý lisabonský Pastel de nata, i toto pečivo bylo připravováno ze zbytkových žloutků. Legenda praví, že jeptišky své prádlo škrobili bílkem a pro všechny přebytečné žloutky museli vymyslet využití. Někteří místní nám zase vyprávěli, že bílky byly v této době velmi využívané především pro úpravy účesů. Ať už vedl ke vzniku portugalských sladkostí ten či onen důvod, stálo to za to.
Ostrov São Miguel taky skýtá několik prvenství, například nejstarší čajová plantáž ležící v Evropě se nachází právě zde. Na malé farmě Gorreana pěstují čaj podle původních tradic ve výšce 150 metrů nad mořem a jejich plantáže jsou tak i nejníže položenými na světě. První sazenice se sem dostala z Brazílie kolem roku 1820. V této době Azory zachvátila pomerančová krize kvůli plísni a zemědělci proto hledali alternativní plodiny pro vývoz. Vedle čaje se tak zde taky objevil třeba ananas a maracuja.
Tím se dostáváme k další zajímavosti — kromě banánů a jablek preferuje azorské klima exotické ovoce, jako je jahodová guava a cherimoya. Ananas a mučenka ze São Miguel si dokonce vysloužily právo nosit pečeť označení chráněného původu. Na ostrovech se nachází přes 6 tisíc plantáží ananasu a jedna taková je i pár minut od hlavního města. Zde je možné si projít skleníky, dočíst se něco o lokální produkci a ochutnat třeba ananasovou pálenku. Místní ananasy jsou menší a sladší, než ty běžně dostupné u nás, a údajně také obsahují větší množství vitamínů a antioxidantů.
Co by to bylo za článek, kdyby chyběl nějaký pro tip na konec, žejo. Na ostrovy se dá od roku 2015 dostat poměrně levně. To proto, že v tomhle roce sem začal posílat svoje lety i Ryanair. Občas Vás ale vezme na ostrov, který se Vám zrovna nehodí anebo jich prostě chcete vidět víc. Pravděpodobně proto nabízí Azorská aerolinka SATA možnost přeletu zdarma. Při dodržení několika málo podmínek je to tedy super možnost ušetřit a vidět víc. A to se vyplatí!
