Z Turecka do Řecka — Kastellorizo
Ač si to nechceme připustit, i léto v Antalyi pomalu končí. Snažíme se proto využít každý volný víkend a stihnout výlety s co nejhezčím počasím. Tentokrát jsme se vydali až za hranice! Řecké ostrovy jsou plné mýtů a typických barevných domečků, slunce, ouza a historie. Kastellorizo v jejich výčtu ale často chybí, což je škoda, pravděpodobně je totiž jedním z nejkrásnějších.
V sobotu odpoledne jsme vyrazili autem z Antalye na místo jménem Kaş, příjemného přístavního městečka, vzdáleného zhruba 200 km. Téměř celá cesta vede podél moře, příjemná podívaná. Turecko je levné, jasně, ale jen odsať podsať. Kaş nás překvapil nejenom milou atmosférou, ale taky spoustou turistů a tudíž vysokými cenami. V přepočtu 700 kč za jeden stan v kempu se nám zdálo vcelku hodně, zvolili jsme tak radši spaní na divoko.
Ráno jsme zamířili do přístavu, z něhož je možné Řecka dosáhnout za pouhých 20 minut, Καστελλόριζο neboli Μεγίστη je totiž nejbližším ostrovem Turecka. Mezi místními dokonce koluje vtip, že za správněho větru je možné z Turecka cítit vůni kebabů.
V 10 hodin tam, ve 16 zpět. Ač se to může zdát jako krátká doba na výlet, Katellorizo má pouhých 9 km² a z toho většinu tvoří neobydlené skály, je to vlastně ostrov s jedinou vesničkou.
Hned po vylodění jsme se vydali hledat ideální místo pro brunch. A to se vzápětí ukázalo samo. Snídali jste někdy s kočkami? Já vím, kdo ne..
.. a co s karetami?! Fakt že jo, pod náma si plavala hejna ryb a dvě mořské želvy! I kdyby to bylo všechno, co Castellorizo nabízí, stojí to za to!
Po jídle to chtělo koupel, přes poledne máme přece jen pořád kolem 30°C. Najít pláž tu není tak jednoduché, jak se může zdát, ale poradili jsme si.
Dalším cílem byl hrad postaven na červené skále Castello Rosso, která dala název název nejenom hradu, ale i celému ostrovu.
Ač je Kastellorizo malinké, má obsáhnou historii. V průběhu let byl ostrov obsazen vládci Egypta, neapolským králem anebo třeba osmanským sultánem a tak má tento hrad za sebou spoustu bourání a oprav. Výhled je z něj ale pořád skvostný.
Před odjezdem nám zbývala ještě chvíle času, rozhodli jsme se tedy bloudit řeckými uličkami a jen vstřebávat atmosféru. Stručně řečeno, Kastellorizo je perfektním ostrovem pro pomalé cestování. Má svůj vlastní rytmus, jakýsi mír a vstřícnost.
No a co by to bylo za návštěvu Řecka, kdyby neproběhl gyros! A ještě že tak, bylo to (vlastně ale k naší smůle) asi nejlepší jídlo, co jsme za náš Erasmus zatím ochutnali.
Jedna z věcí, co mě na tomhle roztomilém ostrůvku mile překvapila (možná speciálně po návštěvě Istanbulu), bylo malé množství lidí. Prošli jsme ho vesměs celý a nejenom, že jsme se nikde nemuseli mačkat, všehovšudy jsme na stezkách potkali tak 10 turistů. Za mě určitě jedno z nejhezčích míst, co jsem kdy viděla.
