Kýbl krve v Arizoně

Když pojedete přes Holbrook v Arizoně — čímž neříkám, že byste to měli dělat, ale může se vám to stát po cestě z Flagstaffu na východ — měli byste si pamatovat dvě věci.

Zaprvé: nespěte v místních motelech, které jsou vedle trati. Průjezd vlaku není jako když vám pod okny projede osobní vlak Chotěboř — Ždírec se dvěma vagony, ale tříminutový rachot, uvozený mohutným troubením nebeské polnice, ohlašující příchod Apokalypsy.

A zadruhé: když budete rychle ujíždět, tak za tím železničním přejezdem trochu přibrzděte a podívejte se doleva.

Ulice, co tam vede, se jmenuje Bucket of Blood. Tedy česky doslova “kýbl krve”.

To bylo tak…

V osmdesátých letech 19. století byl Holbrook typické městečko z Divokého západu. Já vím, že máme všichni romantické představy o Limonádovém Joeovi, kovbojích na koních a ušlechtilých sedmi statečných, ale nesmíte si to tak malovat. Kovboj totiž není ze slov “kov” a “boj”, ale cow a boy, tedy doslova chlapec od krav. Kovbojové hnali obrovská stáda dobytka z východu na západ a intelektuála byste mezi nimi hledali marně. Jejich úkolem totiž nebylo přinášet kulturu, ochraňovat slabé nebo hrát westernové melodie na harmoniku, ale dohnat stádo do cíle a ubránit ho po cestě před predátory a zloději.

Do výbavy průměrného kovboje patřilo zhruba šest zubů, osm kompletních prstů na rukách, dva revolvery, flaška levné pálenky a balíček ohmataných karet. Jeho zálibou nebylo skládání kovbojských písní ani prociťování širých planin amerického středozápadu, ale docela přízemní karban, levná pálenka, ještě levnější ženské, a především pak bránění vlastní cti v soubojích pěstních i jiných pokaždé, když se kovbojovi zdálo, že se jeho cti někdo dotknul. A u takových lidí to bylo hned.

Zkrátka žádná romantická selanka, ale opravdu divoký Západ.

Photo by Yann Allegre on Unsplash

Bylo to někdy v osmdesátým šestým — totiž 1886, když parta kovbojů se stádem, které čítalo zhruba 50 tisíc dobytčat, dorazila do Holbrooku, odkud měli namířeno dál, na Flagstaff. Přijeli do města, dle vyprávění, přesně tak, jak to známe z filmů: na koních, s řevem, stříleli do vzduchu a naháněli hrůzu.

Nahánět hrůzu v Holbrooku tehdy už něco znamenalo. Místní kronikář městečko v těch dobách označoval za “příliš tvrdé pro ženské a církev”. A tak to i bylo.

Na Centrální ulici (jestli pořád stojíte za železničním přejezdem, tak je to dneska ta, která vede doprava, ovšem tehdy to byla i ta levá část) stál v té době Terrill’s Cottage Saloon. Podnik, kam chodili místní, kovbojové, různí desperáti, surovci, rváči, tuláci, notorici, zkrátka všelijaká sebranka. Když jste se chtěli porvat, nebo někoho vyhecovat k závodění ve střelbě, nebylo lepší místo, které byste si v Holbrooku mohli vybrat.

“Celá záležitost začala jako všední spor dvou opilců u partičky pokeru,” popisují záležitost dobové prameny. Hádka přerostla v pěstní souboj, ten se zvrtnul, když někdo vytáhnul revolver, …

Druhý den ráno kdosi hlásil: “Pánové, tam to vypadá, jako kdyby někdo vylil na podlahu kýbl krve!”

A přezdívka byla na světě.

Mimochodem, v tom šestaosmdesátém prý ve městečku bylo zabito víc než dva tucty lidí, tedy skoro deset procent tehdejšího obyvatelstva.

Na začátku 20. století se do Holbrooku přistěhoval nový soudce se svou ženou, postavil kostel, a nakonec byl saloon uzavřen. Lidi začali víc chodit do kostela a míň pít… Navíc zlatá éra kovbojů skončila, a tak saloon chátral a chátral a dneska už byste ani nepoznali, že to je on:

Google Maps

Ale stále stojí ve východní části bývalé Central Street. Té se od těch dob říkalo stejně jako Cottage Saloonu, totiž Kýbl krve, “Bucket of Blood”…

Stránka The Crazy Tourist nabízí 15 věcí, co můžete dělat v Holbrooku. Můžete zajet do Petrified Forest, což je národní park se zkamenělými stromy. Můžete si koupit zkameněliny, můžete jít do muzea, můžete si prohlédnout Ella’s Frontier, nebo můžete přespat v teepee motelu. Což bych, být vámi, nedělal.

My jsme Holbrook projeli s krátkou zastávkou v Kýblu. Ráno jsme vyjížděli z Flagstaffu směrem Winslow, po cestě jsme se podívali na meteorický kráter, a přes Holbrook jsme pokračovali dál na jihovýchod: St Johns, Springerville, Quernado, Datil, a za Datilem jsme odbočili na silnici 52 a dojeli jsme na úplně opuštěné místo, jen malý kousek od vesmíru. Ale o tom až někdy příště.

Best Western

Co dělat na západě USA

More From Medium

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade