Naděje HR (k) sobě

Jak zajistit co nejlepší candidate’s experience a zároveň zjistit, zda kultura naší firmy, cíle a možnosti odpovídají potenciálu lidí, které nabíráme? Nejen tomu jsme se podívali na zub v rámci dalšího setkání HR (k) sobě, kam jsme tentokrát sezvali nadějné juniory z HR.

Abychom ze společného setkání vytěžili maximum a workshop byl interaktivní, omezili jsme kapacitu na 10 účastníků. Na setkání byli zástupci a zástupkyně společností Bonami, Heureka, Slevomat, Qest automation, GoodCall, IPG Mediabrands, ale i neziskové USE-IT. Takže o tipy, triky, dobrou praxi, ale i méně šťastné příklady nebyla nouze. Účast na celodenním workshopu, který jsem vedla spolu s Magdou Tluchořovou, HR Project Manager, Alza.cz (velký dík za sdílení prostor i zkušeností), nestála nic víc, než plnou pozornost, ochotu celý den tvrdě pracovat a otevřenou mysl. A že to byla dřina!

Nebudu plýtvat cennými vteřinami k popisu toho, jak je pro HRisty obtížné najít talentované lidi. To všichni víme. Věřím, že taky řada z nás někdy zažila sebe v roli zaměstnance, který zjistil až po zabordelení svého nového pracovního stolu, že místo, na které nastoupil, neodpovídá původním představám, ani tomu, jak byla vykreslena pracovní pozice a kultura firmy v rámci výběrového řízení. Takový věci se prostě dějou. Ale něco se s tím dělat dá. Mělo by. Musí.

Jeden z mých (bývalých) šéfů na konferenci o leadershipu prohlásil poměrně kontroverzní myšlenku: „Pokud máte perfektní nábor, nemusíte investovat do rozvoje lidí.” Možná teď souhlasně přikyvujete nebo se naopak nesouhlasně mračíte na svůj monitor. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že teprve pokud, nejen v rámci HR, dobře rozumím tomu, jaká jsou specifika naší firemní kultury, jaké jsou strategické plány a vize majitelů firmy, co jsou naše silné a slabé stránky, a v neposlední řadě, jakým způsobem řeší obtížné situace ti, kteří jsou v rámci naší firmy vnímání jako „top performers”, teprve pak můžu jít na pohovor s tím, že vím, co a koho hledám.

Když vím, co a koho hledám, co nabídnout můžu a nemůžu, nezbývá, než vyložit před kandidátem karty na stůl a společně zjišťovat, jestli se v těch nejzásadnějších věcech shodujeme nebo rozcházíme. Věřím, že to dává smysl. I přesto je ale řada společností, které věci, o kterých píšu, popsané nemají, nebo popsané jsou, ale už dávno neodpovídají nové realitě neustále se proměňujícího světa.

Páteční setkání HR (k) sobě jsme proto zacílili na mladé HRisty, které zajímalo, jak lze zmíněné problémy řešit ve 100+ hlavé technologické firmě typu Blueberry, či tísícovky hlavé firmě typu Alza.cz.

V dopolední části jsme se zaměřili na to, jak zjistit, co přesně coby HRista hledám. Nevyhnuli jsme se tak tvorbě kompetenčních modelů (což jsme mimochodem krásně potrénovali na hledání klíčových kompetencí mopsího canisterapeuta). V odpolední části jsme pak cizelovali schopnost umět najít, co hledáme a sdíleli naše zkušenosti stran toho, co je možné udělat proto, aby byl zážitek (i odmítnutého kandidáta), co možná nejlepší.

Mrzí vás, že jste na akci nebyli? Sledujte náš facebook, ať vám žádná aktualita neunikne. Snažíme se dělat, co můžeme, pro vzájemné sdílení know-how, nápadů, myšlenek a best practices v rámci HR komunity. Věříme totiž, že tímto posuneme dál nejenom sebe, ale i lidi kolem nás.

Těšíme se na viděnou na další akci. Třeba to bude ta nadcházející, červencová, kdy nás pohostí holky ze Slevomatu. A jestli už teď máte nápad, jakým workshopem byste chtěli přispět, sem s ním!