Praha — není jenom most a hrad

Třetí Blueberry dessert nás nedovedl daleko, za to pěkně hluboko.

Mohlo by se zdát, že nosné téma PRAHA! nás nemá čím překvapit, ale kam až jsme měli možnost díky výstupům řečníků nahlídnout, to nečekal nikdo.

Početné blueberrácké publikum si smlslo na náloži multi-interpretačního rozboru hiphopové lidovky, doporučení na vlastnokožně odzkoušené podniky a fascinující lokality, a snad i všichni konečně pochopili důvody názorového rozkolu na „Pražáky a vidláky”.

Nutno zkraje podotknout, že kvůli velmi špatné kvalitě záznamů tento článek neobsahuje odkazy na videa samotných talků, proto se připravte na jejich autentičtější a delší popis. A dozvíte se taky, jaké místo jsme si my, ostřílení Pražáci, zvolili pro kvalitní afterparty.

Špinavý těsto nejde prát!

Ondra Matějka nám během 15 minut vysvětlil celý vesmír významů slovních obratů použitých v asi nejznámější z rapových zpívanek — songu Praha od Penerů strýčka homeboye. Už jste se někdy zamýšleli třeba jen nad etymologií a počtem přezdívek jednotlivých, tehdá asi nejslavnějších, českých raperů sypajících do nás jinotaje, které (až do Ondrovi přednášky) zůstali pro většinu posluchačů spíše jen tajem? Dozvěděli jsme se, že „parkovat přes hodiny” je zřejmě ekvivalent pro parkování za pomocí smyku díky zatažené ruční brzdě, nebo že ústřední motiv celého songu je návrat z dovolený za Prahou. Ale co že znamená to: „Špinavý těsto nejde prát”, to nevěděl ani sám Ondra. Tušíte někdo?

Vysvětlení ostatních pasáží a rýmů nám všem hodně usnadnilo životy. Nedozvěděli jsme se sice nic extra užitečného, ale rozšířilo nám to obzory ve světě, ve kterém denně žijeme. Teď věříme, že Praha není jenom most a hrad. Co víc si můžem přát? Snad jen znovu vidět Ondrovu interpretaci tohoto legendárního textu. A potom vidět záznam Ondry jak interpretuje svou interpretaci. A potom jak interpretuje interpretaci své interpretace. Ztratili jste se? Tak dobře, podívejte se sami, jak se tohle zvrtlo.

Video z interpretace textu, level 1.

Video z interpretace Ondrovi interpretace textu, level 2.

Video z interpretace interpetace Ondrovi interpetace, lever Inception.

Zaútočit ze zálohy

Naše bývalá kolegyňka, „ívenťačka” Evička, ostřílená návštěvnice nejrůznějších pražských podniků, pro nás nachystala nejen ochutnávku famfárových gruzínských vín, abychom ten informační páteček pěkně spláchli už v kancelářích, ale jako další přidanou hodnotu si připravila i sdílenou tabulku se seznamem všech odzkoušených míst v Praze, kterou můžeme všichni v Blueberry doplňovat, aktualizovat, komentovat, atd. Tento dokument je mj. velmi užitečný zdroj, pokud, jak sama Evička anotovala, chcete mít něco v záloze, když se vás někdo zeptá: „Kam v Praze na…?”

Tak třeba na brunch nám byl doporučen kromě již zavřeného Summa Cum Laude, také Marthy`s Kitchen, kde servírují snídaně celý den! A to nejedna víkendem znavená duše ocení.
Na typické české žrádýlko za rozumnou cenu nám doporučila hostinec U Vodoucha.
Na výbornou americkou kuchyni, ale u českého piva, si můžete zajít na Žižkov do restaurace amerického majitele, nazvanou hezky česky U Kurelů.
No a teď k těm „zábavnějším” podnikům, kterých je v Praze asi tisíc pět set, ale jen některé mají kouzlo, duši, atmosféru a už jen jejich návštěva nabízí nevšední zážitek. Tím je, dle naší EvAdvisorky, jednoznačně zašitá a alternativní Čítárna v Jindřišské pasáži. Znali jste ji? Ulevilo se mi, že Evi nevynechala ze seznamu kino BIO OKO, které je jedním z top míst pro drink a filmovou zábavu.
Pro noční život a konzumaci čehokoliv jsme dostali doporučení jak jinak než na „místo nečekaných událostí” — Vzorkovnu, kam jsme se večer přesunuli otestovat její věhlas. A stalo se opravdu spoustu nečekaných událostí.
Jako bonus nám Evi taky některé špeluňky i silně nedoporučila. Ale tam bychom za střízlivého vědomí stejně asi nikdy nezamířili.

A kam dál? No přeci do Portugalska, kam naše Evi v březnu míří objevovat další zašívárny a určitě nám o nich opět jednou povykládá.

Pražáci vs. vidláci

Honza Kříž, náš „talent sourcer” a student psychologie, nám naporcoval pohledy na Prahu zase z jiné perspektivy, a to rozborem věčného konfliktu mimopražských a těch „opravdových” Pražáků.

Úvodem jsme se dozvěděli, že Praha spadá do tzv. Beta+ levelu úrovně světových měst. (O hodnocení Global city si můžete více přečíst v článku na wikipedii.)
Dále nám Honza vysvětlil, že Pražáci jsou často spojováni s přívlastky jako: boháči, intelektuálové, hispstři, přecitlivělí, arogantní, líní, nepoužitelní pro život, atd…
Naopak vidláci se můžou v očích Pražáků pyšnit vlastnostmi: hlupáci, zabedněnci, chudý/prostý lid, pozadu, nepřátelští kverulanti, atd…
Prostor pro třídní boj je zde tedy velký, a proto není divu, že vtipů a článků o sobě navzájem tyhle „třídy” dokáží vyplodit nekonečnou studnici.
Příčinou vzájemného disrespektu jsou údajně vysoké platy pražáků, turismus, sídla státních institucí i třeba četnost výskytu v médiích.
A věděli jste třeba, co že je vlastně to „pražáctví” a čím je způsobeno? Obecně vzato se jedná o hrdost na žití v mece módy, mezinárodní kuchyně, v nevyčerpatelných možnostech nočního života, služeb, práce, cool projektů a kultury.

Z psychologického hlediska lze náhled na odčleňování Pražáků rozebrat daleko zajímavěji. Například teorie In-group favoritism pojednává o podvědomém preferování členů vlastní skupiny před členy skupiny jiné, což vyplývá mj. i z potřeby někam patřit, nebo z důvodů vytváření sociální identity. S touto teorií jde ruku v ruce i tzv. Outgroup derogation, což je ponižování členů okolních skupin. Uvedené teorie popisují, že ke sbližování tak rozdílných skupin je potřeba opravdu kus práce s pokorou a kritickým myšlením.
A chceme-li jít ještě hlouběji, můžeme se na celé téma podívat z hlediska BIRGing a CORFing. BIRGing (Basking in Reflected Glory) je tendence lidí se přibližovat k úspěšným skupinám. Příkladem uvedl Honza třeba fandění sportovním týmům a vztahu k jejich (ne)úspěchům. Když tým vyhraje, říkáme: „Vyhráli jsme!”. Když prohraje: „Ti kréténi prohráli”, což je zmiňovaný CORFing (Cutting of Reflected Failure). Tedy distancování od neúspěchů skupiny.

Svůj Talk Honza zakončil náhledem do diskuse, jestli se oddělování lidí z hlavních měst od zbytku republiky vyskytuje i v jiných státech a věřte nebo ne, vyskytuje. Takže na tom nejsme tak špatně jen my Pražáci a ti druzí, ale i občané jiných států. Ponaučením nakonec pro nás stejně je, že má smysl patřit k sociálním skupinám, minimálně do té naší blueberrácké. :)

Praha — pokud chcete…

A to by (ne)bylo, abych si jednu přednášku nestřihlá i já — hrdá spoluorganizátorka sladkých pátečních sešlostí. Za prvé proto, že se sama musím zlepšovat v prezentačních dovednostech a za druhé proto, že občas pořádám malé exkurze po neprofláklých pražských čtvrtích a místech, kam se ani „opravdový” Pražák normálně nedostane. Zakončila jsem tedy poslední dessertování v roce 2017 svým ametérským řečnickým výstupem plným doporučení na objekty, které by neměly uniknout žádnému zvídavému obyvateli Prahy. Úvod jsem odpálila návodem, jak si díky průchodům a pasážím na Praze 1 zkrátit a zpříjemnit cestu do nejfrekventovanějších lokalit, nepotkat při tom téměř ani živáčka, a ještě k tomu objevit spoustu kavárniček, dvorků a tichých vnitrobloků. Každý, kdo užívá apku Mapy.cz, se dneska může sám vydat šmejdit vyčárkovanými uličkami, které na mapách.cz jsou zřetelně zakresleny.

Dalším putovnickým tipem je jedno z nejvíc sexy míst v Praze — Barrandov. Desítky nádherných funkcionalistických vilek lemující ulice Skalní a Barrandovská končí nad pověstnými Barrandovskými terasami a zarostlým plaveckým bazénem pod skálou. Tento prostor se nyní rekonstruuje a já se nemůžu dočkat, až ho v roce 2019, budeme moct navštívit a přenést se do období největších večírků a sešlostí jako za první republiky. K mojí exkurzi jsem vytvořila mapku s odkazy na jednotlivé vilky i s informacemi, které by mohly být někomu užitečné, proto je dávám ke stažení:

Pokud si chcete zavzpomínat na blázny, satanisty, zesnulá zvířata nebo se jen pokochat nádhernými výhledy na Prahu, rozhodně doporučuji prozkoumat městkou část Bohnice. A chcete-li zažít něco opravdu nevšedního, domluvte si exkurzi bohnického Hřbitova chovanců místní psychiatrické léčebny a ostatních nešťastně končících lidí. Není to jen o procházce tajemným prostorem a břečťanem pokrytými pozůstatky hrobů. Dýchne na vás něco, co nedokážete pojmenovat. Asi i proto bylo místo zvoleno k tajným satanistickým rituálům. No proklikejte si odkazy a běžte si to zkusit sami. A pokud chcete najít, v čem je zakopaný pes, navštivte další bohnický hřbitov. Je hned naproti toho blázincového a podívaná je to vskutku dechberoucí. Na stovkách zvířecích hrobů jsou totiž zasazeny vzácné dřeviny a kosodřeviny, které mění hřbitov na botanickou zahradu plnou klidu a pohody. A je tam zakopaný pes jménem Done, čímž i já mohu tento článek označit stejně — DONE!

Děkuji za pozornost a věřím, že nyní i vy máte plnou hlavu nových pohledů a nápadů, co všechno můžete díky Praze zažít.