Budoucnost je teď: jak se z umělé reality stala realita všedního dne
Současné technologie jsou schopné upříst z řádků kódu virtuální sen, který nahradí denní šeď dobrodružnou pohádkou. Přínos virtuální a rozšířené reality však netkví jen v jejich schopnosti bavit a budit úžas. Mohou pomáhat, edukovat — a zajistit podnikům náskok v době velkých změn.
Je to tak, realita je nudná. Tvoří ji monotónní koloběh, k jehož každodenním vrcholům patří nákup pečiva, vyplňování formulářů, čekání na kurýra a bezmyšlenkovité přejíždění prstem po mobilním displeji. Kdo by neuvítal únik do syntetického světa, v němž se člověku nabízí bitva s radioaktivními monstry nebo procházka v dojemné krajině jednorožců?
Magie virtuální reality spočívá v tom, že člověku dovoluje, aby se nechal zcela pohltit umělou, digitální krajinou, do níž jako by se teleportoval celým svým tělem. Vstup do tohoto alternativního světa začíná nasazením helmy, která funguje podobně jako brýle z povídky Pygmalion’s Spectacles z roku 1935 od spisovatele Stanleyho G. Weinbauma: “Umějí zařídit, že se ocitnete vprostřed příběhu, promlouváte ke stínům, jež odpovídají nazpět, a místo, abyste hleděli na plátno, je celý příběh o vás a vy jste v něm”.
“Já ti nevím, z toho se mi bude akorát motat hlava,” říkají lidé, kteří si při pohledu na náhlavní sestavu Oculus vybaví ústřižky z filmů, v nichž se protagonisté s podobnou helmou pouštějí do akrobatického zápasení s lotry budoucnosti. Virtuální realita však překvapivě nachází využití i v jiných situacích, než jsou zběsilé honičky na světelných kolech či boj o titul šampiona v aréně smrti. Ostravští zaměstnanci hutí ArcelorMittal se ve virtuální realitě školí, jak hasit hořící rozvaděče. Londýnský fashion week, důležitá módní událost, na níž návrháři předvádějí kolekce pro příští sezónu, se letos celý odehraje v kyberprostoru. Architekti provádějí klienty virtuálními verzemi staveb, letečtí giganti Boeing a Airbus zase v digitálním prostředí předvádějí prototypy strojů. Vojenští veteráni se pomocí XR léčí z traumat prožitých během válečných konfliktů. A pacienti na oddělení popálenin v losangeleské nemocnici Cedars-Sinai během čištění ran virtuálně cestují do trojrozměrné ledové fantazie, jejíž chladivá modř tlumí bolest podobně účinně jako opiáty.
SLŮŇATA A UPRCHLÍCI
“Virtuální realita krmí naše smysly podněty, které působí tak skutečně, že je jako skutečnost vyhodnocujeme. U všech ostatních médií vnímáme, že jsou jen prostředníky. Ve virtuální realitě tohle odpadá, jsme přímo uvnitř, médium neexistuje,” popisuje technologický inovátor, umělec a zakladatel firmy Within Chris Milk. Vzpomínky vytvořené ve virtuální realitě se ukládají do stejných paměťových center koncového mozku jako jakékoliv jiné zážitky. Jde o technologii, která dovede posilovat empatii, pochopit různé úhly pohledy a zprostředkovat složité emoce — třeba, když se uživatelé virtuální instalace Návrat ’68 v budově Českého rozhlasu mohli stát sovětským tankistou i občanem, který si před jeho tank na protest lehnul. Umělec Ai Weiwei ve spolupráci s projektem Acute Art zase dovolil divákům, aby se přenesli do krajiny osiřelých slůňat putujících vypálenou džunglí a vžili se do kůže barmských uprchlíků. Jistě, virtuální realita báječná zejména proto, že v ní lze světelnými meči rytmicky odpalovat jezdící krychličky. Její největší přínos však spočívá v tom, že nám pomáhá usnadnit a pochopit realitu, kterou skutečně žijeme.
VIRTUÁLNÍ, NEBO ROZŠÍŘENÁ?
Jako každé nové médium, jehož vzrušující možnosti si lidé teprve osahávají, i virtuální realita si prošla rozpačitým stádiem, v němž se snažila vymanit z kategorie drahé, kuriózní atrakce. Urychleně dospět ji nutí zejména současná krize vyvolaná globální pandemií, která infikovala společnost obezřetností. Kulturní instituce a podniky všech velikostí se probírají z paralýzy, počítají škody a vymýšlejí, jak se adaptovat na novou realitu, v níž nelze spoléhat na fyzické prodejny, mezinárodní veletrhy a otevřené showroomy. “Kdyby svět tušil, že přijde koronavirus, investovalo by se do virtuální reality více. Firmy si nyní přejí, aby to bývaly byly učinily,” myslí si Richard Vincent z firmy FundamentalVR, jejíž simulační platforma dovoluje chirurgům trénovat operační dovednosti ve virtuální realitě. “Jsem toho názoru, že současná krize dramaticky zrychlí osvojení těchto technologií v následujících dvanácti měsících,” říká.
Virtuální realita se zdá jako všelék na neduhy současné doby, která přeje eskapismu všeho druhu. Proč tedy zatím stále bojuje o místo v zábavním středoproudu? V její neprospěch mluví vyšší pořizovací cena helem, která jednoho donutí se zamyslet, zda doma vskutku potřebuje mít možnost se každý den svézt na hororové horské dráze. Komplikace kolem nákupu hardwaru odpadají u příbuzné technologie, jíž je rozšířená realita — k jejímu rozchození je zapotřebí jen dostatečně chytrý telefon nebo tablet.
Co dovoluje rozšířená realita? Vidět svět kolem sebe obohacený o digitální předměty, portály a potvory, které vypadají, jako by se v něm přirozeně vyskytovaly. V rozšířené realitě můžete pitvat žábu, obdivovat egyptské mumie pod rentgenem, zkoušet si tetování nanečisto, vybavit si domov nábytkem z IKEA nebo přivést k životu dinosaura. Rozšířená realita umí nahradit produktový katalog, překvapovat, bavit, předávat informace. A také přivádět uživatele k šílenství, což potvrdí každý hráč Pokémon Go, který někdy s vybitým telefonem běhal po setmělých koutech parku, v němž jiný hráč údajně zahlédl legendárního Snorlaxe.
Virtuální a rozšířená realita nejsou sci-fi fenomény přespříští generace, už dnes se stávají realitou všedního dne. Podcenit jejich nástup v zábavě i byznysu by se mohlo vyplatit podobně, jako když měly Zlaté stránky před pětadvaceti lety zato, že ty internety nebudou pro každého.
