Bruselská bizarnost: královský palác ukrývá strop z brouků
Už jen pár dní je veřejnosti přístupný Královský palác v Bruselu. Během léta tam mají běžní obyvatelé Belgického království a s nimi tisíce turistů příležitost nahlédnout do komnat, kam současný král Filip a královna Matylda zvou své hosty, kde se odehrávají honosné recepce, opulentní bály nebo formální diplomatická rokování.
První základy paláce byly položeny v 18. století, fasáda byla ovšem přestavěna kolem roku 1900. Není to však obyčejná prohlídka famózní architekturou a impozantním interiérem, jakou byste čekali v podobných stavbách. Tato končí v dechvyrážejícím zrcadlovém sále, kde téměř celý strop a jeden obrovský lustr září smaragdově tak intenzivně, až nechcete věřit vlastním očím. A než vyslovíte otázku, jak je možné, že v té zelenomodré barvě netypicky probleskuje lesk, jaký znáte spíš z přírody, v ten moment vám to dojde. Díváte se na stovky tisíc krovek brouků.
Statisíce mrtvolek
„Je to hnusné a krásné zároveň. Těch zvířátek je mi ale líto,“ říká jedna mladá návštěvnice. „Nechutné!“ zvolá starší žena vedle svého viditelně nadšeného doprovodu. Já osobně jsem si myslela, že broučí bizarnost vznikla jako výsledek kratochvíle a rozmaru krále Leopolda II. (1835 –1909), který do Belgie přivedl nebývalý blahobyt a pro něhož palác navrhl Alphonse Balat.
Ovšem pravda má mnohem mladší datum. Roku 2002 enfant terrible belgické umělecké scény Jan Fabre za asistence 29 mladých kreativců nechal — s prominutím — oškubat jeden a půl miliónu takzvaně šperkových brouků z Thajska. Dílo nazval Heaven of Delight a odkazuje jím na konžské bohatství a jeho kontroverzní minulost spojenou s Belgií. Celý sál nechal původně zrekonstruovat a vzory exotických a tropických květin vyzdobit právě Leopold II. Poté chátral, než se do něj pustil jeden z nejbohatších umělců Belgie.
Cestou do „broučího“ sálu míjíte romantické místnosti určené princeznám a střízlivé pracovny králů. Fascinující je nejen prestižní trůní sál s pozlacenými stěnami a pohádkově zlacenými lustry, ale také hlavní schodiště ze zeleného a bílého mramoru, zadní schodiště s benátskými zrcadly, freskami a obřími křišťálovými lustry. Když budete pozorní, objevíte Goyovu kresbu, reliéfy od Augusta Rodina nebo empírová křesla Napoleona Bonaparte.
V nejstarší části paláce vznikl plesový sál s bohatě zdobenými dubovými parketami. Velvyslanci bývají přijímáni v květinovém pokoji; ti nejoblíbenější mohou přešlapovat na starožitném perském koberci.
Le Palais Royal, jak říkají frankofonní obyvatelé metropole, najdete naproti Královského parku a federálního parlamentu, kousek od takzvané hory umění. Dodnes v něm sídlí královský kabinet, generální sekretariát, civilní i vojenské služby a protokol.
Královská rodina ovšem žije v Lakenu, čtvrti na okraji Bruselu. Tradice otevřených dveří byla zahájena v roce 1965. Vstup je zdarma. Ale pospěšte si, už jen do 3. září.
