Spisovatelka Bianca Bellová dostala Cenu EU: U psaní Jezera se mi potily ruce

Spisovatelka Bianca Bellová (1970) převzala v Bruselu Cenu EU za literaturu. V oceněné knize Jezero vypráví sžíravý příběh dospívajícího chlapce. Děj se odehrává v bezčasí na neurčitém místě, nicméně autorčinou inspirací byla fotoreportáž z vysychajícího Aralského jezera. Za román obdržela též hlavní českou cenu Magnesia Litera.

Spisovatelka, která se nebojí jít na hranu. (Foto archív B. Bellové)

Vaše poslední kniha Jezero (Nakladatelství Host) během krátké doby získala dvě významná ocenění. Stalo se Knihou roku, nyní jste převzala prestižní cenu Evropské unie. Čím podle vás Namiho putování oslovilo čtenáře, kritiky i odbornou veřejnost?

Nemám vysvětlení, to je otázka spíš na čtenáře a kritiky. Důležité asi je, že kniha má čitelný příběh, narativ, po kterém čtenáři i kritici volají. Už asi mají dost experimentování s formálními či introspektivními texty. Navíc je to celkem svižné vyprávění a nějak se v něm odráží naše současná realita.

Během besedy s bruselským publikem jste naznačila, že jde o archetypální příběh dospívání na okraji společnosti i pokraji lidských sil. Jak reagovali zahraničí čtenáři?

Něco univerzálního v tom příběhu nejspíš funguje, i když zatím Jezero nebylo přeloženo, takže reakce zahraničních čtenářů zatím nemám. Pracuje se na překladech do několika jazyků, protože se Jezero velice dobře prodává do zahraničí. Tamní nakladatelé jej asi vnímají jako text, který by mohl u jejich čtenářů rezonovat.

Je pravda, že se vám Jezero psalo poměrně snadno a rychle?

Ano, šlo to skoro samo. Není to dlouhý text. Už během psaní jsem cítila, že mi to jde od ruky. Při psaní jsem měla fyzické symptomy jako zrychlený tep a pocení rukou. Když má text drajv a rychle plyne, cítím ten adrenalin jako lovec, který je v patách kořisti. Vím, že jdu správným směrem.

Bianca Bellová (uprostřed) během besedy v deBuren. Spolupořádalo ji České centrum Brusel. (Foto Kateřina Farná)

Během besedy jste naznačila, že nemáte ráda přepisování a cizelování vět. Proč?

K textu se vracím velmi málo, a pokud možno, tak vůbec ne. Opravdu velice nerada přepisuju, to raději vyhodím celý text a začnu s něčím jiným. Snažím se psát na první dobrou. Je ale pravda, že jsem musela jednu celou kapitolu přepsat. Moje pochybnosti mi potvrdil redaktor z nakladatelství — netáhlo to dobře.

Jezero je vaší čtvrtou knihou, debutovala jste Sentimentálním románem v roce 2009. Říká se, že uspět s první knihou není tak obdivuhodné jako třeba třetí nebo čtvrtou potvrdit autorské kvality. Vnímáte to obdobně?

Těžko říct. Tím, že píšu delší dobu, se už předem vyhýbám slepým uličkám, protože už poznám, že tudy cesta nepovede. Možná jsem se v psaní zrychlila a dostala do něj víc rutiny. Kdyby někdo udělal komparativní analýzu mých textů, možná by v nich našel opakující se prvky. To je asi něco, čemu se nedá úplně vyhnout.

Jsou autoři, kteří napíšou debut, z kterého si celý svět sedne na zadek. Existují také studie o tom, že velký román musíte napsat do 35 let, protože to je autor na vrcholu sil. Osobně bych řekla, že na to univerzální pravidlo neexistuje.

Všechny vaše knihy jsou poměrně útlé. Neláká vás jako zkušenou ženu a matku tří dětí pustit se do vážného ženského tématu v rozsáhlé rodinné sáze?

Ženská témata nemám potřebu řešit. Jestli se ptáte, na čem nyní pracuju, tak to vám samozřejmě neprozradím. Bude to opět kratší příběh — i kdybyste mi stála s bouchačkou u hlavy, tak vám tlustý román nenapíšu.

Rámeček:

Cena EU za literaturu je udělována od roku 2009 talentovaným autorům ze zemí, které se podílejí na programu EU Kreativní Evropa. Cílem je upozornit na bohatství současné evropské literatury jakožto součásti jedinečného kulturního a jazykového dědictví kontinentu. Každoročně Cenu EU za literaturu získávají autoři zpravidla z 12 vybraných zemí.

Letos byli kromě Bellové oceněni rovněž Rudi Erebara (Albánie), Ina Vultchanova (Bulharsko), Kallia Papadaki (Řecko), Halldóra K. Thoroddsen (Island), Osvalds Zebris (Lotyšsko), Walid Nabhan (Malta), Aleksandar Bečanović (Černá Hora), Jamal Ouariachi (Nizozemsko), Darko Tuševljaković (Srbsko), Sine Ergün (Turecko) a Sunjeev Sahota (Spojené Království).

Za Českou republiku se v minulosti laureáty stali Tomáš Zmeškal (2011) a Jan Němec (2014).