Vánoce v Bruselu: místo vánočky cougnou, místo kapra humr a ústřice

Malé ohlédnutí za bruselskými vánočními oslavami, které jsou stejně pestré jako samo multikulturní srdce Belgie. Možná si pamatujete rok, kdy se na romantickém Grand Place místo obrovité jedle zeleně rozsvítila kovová konstrukce. Jedni v ní viděli avantgardní experiment a snahu se odlišit, druzí na ni žehrali jako na ústupek stále početnější muslimské komunitě, která by se mohla urazit.

Na romantickém Velkém náměstí už zase svítí skutečný vánoční strom. (Foto Kateřina Farná)

Radnice se nakonec vrátila k tradici a nechala zase ozdobit skutečný 17metrový strom, což jeden kolega mého manžela komentoval slovem „konečně“ s dodatkem, že té politické korektnosti už má plné zuby, protože Vánoce jsou Vánoce, ať už se někomu líbí, nebo ne.

Se snahou nedotknout se početné nekřesťanské komunity žijící v Bruselu to bylo trochu jinak, než se snažila některá média, včetně českých, prezentovat komentáři typu „muslimové zakázali Bruselu vánoční stromek“. I mezi Belgičany ovšem padaly požadavky na respekt k jindy nespecifikovaným belgickým hodnotám, objevovala se provolání, že si nenechají vzít klasické svátky, když už na některých bruselských školách bylo zakázáno vepřové maso v jídelnách a adventní trhy se musely přejmenovat na Zimní radosti čili Plaisirs d’hiver, Winterpret nebo anglicky Winter Wonders.

Vánoční pseudostrom totiž financovala firma Electrabel jako součást svého sponzorského daru, jímž pomohla vyprahlé městské kase. To jen na okraj.

Zeleně nasvícená železná konstrukce vzbudila v Belgii velké rozpaky. (Foto archív)

Černý Petr v ohrožení?

Vánoční přípravy začínají v Belgii podobně jako v Česku už začátkem prosince s příchodem Mikuláše (Saint-Nicolas, Sint-Niklaas), který se svým pomocníkem Černým Petrem rozdává do připravených zimních bot dětem sladkosti a někdy drahé hračky. O Štědrém dnu (Kerstavond vlámsky a le Réveillon de Noël valonsky) se normálně pracuje, což znamená, že se hodování a rozbalování dárků odehrává v mnoha rodinách až 25. prosince. Ani Zwarte Piet, jak se nizozemsky Černému Petrovi říká, ovšem neunikl novodobým debatám o rasové korektnosti. Vyústila v to, že některá nizozemská a vlámská města zakázala tuto postavu s černým nebo barvami začerněným obličejem, kudrnatými vlasy a záměrně zvětšenými rty. Aby bylo jasno, všeobecně se deklaruje, že Černý Petr je černý od sazí, protože prolezl komínem. Jenže někteří v něm viděli otrokářskou minulost. A tak začaly půtky, kdo tedy bude rozdávat dárky, protože někdo tu „práci“ nakonec udělat musí…

Černý Petr je v ohrožení. Údajně zaujímá před Saint-Nicolasem příliš submisivní roli. (Foto ilustrační)

Brusel během adventu svítí barevnou výzdobou, na náměstích i kolem bulvárů jsou rozesety dřevěné stánky pokryté umělým sněhem, protože ten skutečný se objevuje vzácně stejně jako letní slunce. Hlavní trasa se tradičně táhne přes dva kilometry od Velkého náměstí kolem burzy přes bulvár Anspach až po malebný Rybí trh u kostela sv. Kateřiny. Ovšem absolvovat to celé je pouze pro otrlé. Docela prímovou atrakcí bývá hrůzostrašný kolotoč Le Manége Magique a téměř stále plné umělé venkovní kluziště (mimochodem díky Bruselu my Češi známe brusli a bruslíme! Více ZDE). A hlavně na každém rohu se hoduje, pije a diskutuje.

Všude samé dobroty

Za ochutnávku stojí ústřice, tartiflette (francouzské brambory), raclette, tenoučké palačinky, šneci, cibulová polévka. Zakousnout se můžete do klobásky, dát si španělské churros z koblihového těsta, ochutnat kaštanový krém nebo speciální vánoční piva, která se od těch běžných liší barvou, bývají nasládlá a kořeněná.

A nemůžou samozřejmě chybět krevety a mušle připravované na nespočet způsobů. Ovšem na tu největší lahůdku si většina Belgičanů raději než na trh zajde do lepší restaurace. Za luxusní štědrovečerní a novoroční pochoutku místní považují humra. Macatí klepetáči se dovážejí z Kanady, protože v okolním Severním moři jejich stavy rapidně klesají a zdaleka nestačí poptávce. Poprat se na talíři s klepety sice vyžaduje trpělivost a trošku cviku, ale gurmánský zážitek potom stojí za to.

Dárky se v belgických domácnostech rozbalují různě. Buď před večeří, po ní, anebo až druhý den, na Boží hod vánoční, kdy se za pošmourného rána pojídá opravdická rarita cougnou neboli cougnoulle — sladké pečivo ve tvaru novorozeného Ježíška a chuťově podobné české vánočce. S jistou dávkou fantazie mnohým připomíná tělo děťátka, a aby nedošlo k mýlce, zapíchnou pekaři ještě do „Jezulátka“ malou růžovou cukrovou postavičku, s níž si potom děti hrají. Někdy těch cukrových Ježíšků musí být víc, aby se ratolesti nehádaly. A kdyby náhodou měli Belgičané pocit, že se jim toho růžového štěstí nedostává, mohou zajít do supermarketu a nakoupit si miniaturních panáčků s bílou plenkou, kolik jen chtějí. Drazí nejsou, taky jsem si na památku jedny koupila.

Budova staré burzy v centru města každoročně vánočně září. (Foto Kateřina Farná)

Tradiční sladký vánoční chléb má délku kolem 25 až 30 centimetrů, výjimkou však nejsou ani obří kusy. „Nejde ani tak o rozměry, jako o dodržení konkrétního tvaru. Většinou si lidé cougnou kupují, nepečou to doma, stejně jako speculoos. Cougnou se jí s máslem a marmeládou, nebo se kousky máčejí v horké čokoládě. Módou poslední doby je položit na sladké pečivo plátek uzeného lososa,“ vysvětluje mi pekař v oblíbeném patisserie Gâteau a zdůrazní, že do těch nejlepších se přidává voda z pomerančových květů a cukrové perličky. (Více ZDE)

Tajná diplomatická zbraň

Další typickou (nejen) vánoční sladkostí jsou vafle. Američané jim dokonce přezdívají tajná diplomatická zbraň Belgičanů. Vůně sladkých moučníků pečených mezi dvěma těžkými železy s typickým mřížkováním se line ulicemi tak mocně, že málokdo odolá.

Dělí se na dva hlavní typy. Bruselské (gaufres), po stranách pravidelné cukrovinky, bývají dlouhé obdélníky připravované z řidšího kynutého těsta . Jsou lehké, nadýchané a křupavé, s velkými kapsami. Můžete si je dát jen tak poprášené cukrem nebo bohatě obložené nejrůznějšími ingrediencemi. Lutyšské — zvané gaufres liégeoise, odvozené od valonského města Liége (Lutych) a zanesené na seznamu kulturního dědictví Valonsko-bruselské federace — mají okrouhlejší, nepravidelný tvar bez ostrých rohů. Jsou menší, hutnější a sladší.

Během štědrovečerní hostiny nemohou chybět ani krémové kmeny, takzvané Bûche de Noël neboli Yule log. (Foto Kateřina Farná)

Svůj předobraz mají už v 9. až 10. století, kdy se mezi železy spojenými pantem opékaly oplatky často s biblickými výjevy. Středověká vafle byla mnohem tenčí a většinou na sobě neměla mřížku.

Setkat se také můžete s vlámskými kynutými s máslem nebo nizozemskými stroopwafel, vypadajícími jako tenké oplatky slepené sladkou sirupovou náplní. Nečekané chuťové zážitky slibují jak slané gofry, podávající se jako příloha k hlavnímu chodu, tak i nejrůznější experimenty třeba z pivního těsta.(Více ZDE)

Skvělou předsilvestrovskou náladu a vše nejlepší do nového roku vám přeje vaše Bruselská sojka.