Každé šesté dítě sdílí své intimní fotografie a videa. „Najděte odvahu o tom mluvit,“ radí Tereza Těžká.

Skautský institut
Čti SI
Published in
9 min readMay 12, 2020

Aktuálním středobodem pozornosti je pandemie; v jejím stínu však zůstává mnoho přehlížených problémů, mezi které spadá například zneužívání dětí na internetu. Tereza Těžká je mladá herečka a jedna z hlavních postav experimentálního dokumentárního filmu V síti. Její dětská tvář posloužila jako návnada pro sexuální predátory, kteří loví dvanáctileté oběti na internetu. Filmový štáb zahrnoval odborníky, psycholožku a sexuoložku, přípravy zahrnovaly pečlivé rešerše. Tereza přesto o jejím prvním Skype hovoru s predátorem řekla: „Myslela jsem si, že jsem na to nejvíc připravená. Ve chvíli, kdy na mě po druhé větě muž vytáhl penis a začal přede mnou masturbovat… Seděla jsem a ve svých 24 letech jsem se cítila naprosto zneužita.“ Po své zkušenosti Tereza formuluje radu pro rodiče i pro děti: „Je strašně důležité, aby děti právě v tomto věku měly v rodiče, ale i v pedagogy důvěru. Ve chvíli, kdy narazí na síti na někoho, kdo se o sexu chce bavit, třeba se špatným záměrem, tak v něm najdou někoho, kdo se o ně zajímá… Rodičům bych doporučila, aby byli svým dětem blíž a neodsuzovali svět na síti.“

Seriál NEBÁT SE. můžete také poslouchat na Spotify nebo Apple Podcasts Skautského institutu.

Teprve na castingu ses dozvěděla, že budeš v roli dvanáctileté holky, která si bude přes internet povídat s predátory. Nedostala jsi strach?

Dozvěděla jsem se to maličko dřív než na castingu. Strach jsem v té chvíli nedostala, naopak, řekla jsem si, že je to opravdu důležité téma, na tom chci určitě dělat. V září jsem se zúčastnila castingu a to už jsem věděla, že do toho chci jít.

Režisér Vít Klusák říkal, že byl překvapen, kolik hereček z castingu mělo se zneužíváním na sociálních sítích podobnou zkušenost. Zažila jsi ty sama něco podobného?

Ano. V době, kdy mi bylo dvanáct třináct let, nebyly mobilní telefony s internetem. Měli jsme čas na internetu dost limitovaný. Počítač byl společný pro celou rodinu. I přesto se mi stalo, že na stránkách lide.cz jsem potkala pána, který mi napsal takovou „zajímavou“ výzvu. Chtěl po mně mojí panenskou moč. Odůvodnil to tím, že je nemocný, že nad ním lékaři už zlomili hůl, že našel nějakou experimentální léčbu a že jsem ten jediný člověk na světě, který mu může pomoc. Že si se mnou rozumí a že mi za to zaplatí. Já jsem nad tím opravdu reálně přemýšlela. Nešlo mi tolik ani o ty peníze, ale měla jsem pocit, že mu musím pomoct. Byl hodně přesvědčivý. Říkal, že to mám donést na místo, kde on nebude a pak odejít, že si to vyzvedne a nechá mi tam peníze. Ale jak se to už blížilo, začal tvrdit, že moč potřebuje teplou a už schůzku začal směřovat na odlehlejší místa. V té chvíli jsem dostala strach a udělala jsem asi to nejlepší. Ani nevím, kde jsem sebrala odvahu, že jsem to řekla rodičům. Ti to tenkrát utnuli. Řekli: „Už mu nepiš, zablokuj si ho…“

Jak probíhaly přípravy na film? Využívaly jste psychology? Měli jste nějakou mentální očistu v průběhu natáčení?

Dostaly jsme za úkol zaměřit se na to, čím prochází dvanáctileté dívky, děti. Na to jsem využila sestřenici s bratrancem, kteří jsou právě v tomto věku. Těšila jsem se, jak si zase přečtu Bravo Girl a podívám se na filmy, a vrátím se do mých dvanácti let. Ale zjistila jsem, že dnešní děti baví úplně jiné věci, hlavně letí YouTube. S Vítem a Bárou jsme si pak zkoušeli komunikaci s predátory nanečisto. Na serveru Omegle jsme si zkoušeli krátké videohovory už s reálnými lidmi. Tam jsme se poprvé setkali s komunikací s predátorem. Celou dobu jsme neměly podepsanou smlouvu; kdybychom zjistily, že to nezvládneme, nemusely jsme do projektu jít. Bylo skvělé, že na nás nikdo netlačil. V ateliéru jsme už byly s celým štábem, měly jsme sexuoložku, psycholožku a různé odborníky, člověk se na to necítil sám. A vždy, když už toho na nás bylo moc, mohly jsme se vypovídat a srovnat si myšlenky v hlavě. Když jsme odcházeli z ateliéru, tak jsme ho vykuřovali šalvějí bílou, to bylo takové rituální ukončení práce. V komunikaci jsme ale pokračovaly i doma, s holkama jsme byly hodně v kontaktu a radily jsme si.

Jaké to bylo vžít se do dvanáctileté holky? Umím si představit, že jste se držely trochu zpátky. Běžně jsou dvanáctileté holky vyzývavější.

Měly jsme stanovený docela přísný kodex, jak s predátory komunikovat. Cílem bylo ukázat, jak je snadné do toho spadnout, přestože „nic neuděláte“. Nenapsaly jsme žádný inzerát, neflirtovaly jsme, nezačínaly jsme se sexuálními tématy… Držely jsme se hodně zpátky. Naše sexuoložka říkala, že vystupujeme skoro jako desetileté dívky. Dvanáctileté dívky už jsou méně naivní, víc se o téma zajímají. Což souvisí s tím, že ve dvanácti letech už se děti cítí dospělé. Je to krizový věk, kdy děti chtějí, aby se s nimi jednalo jako s dospělými, ale zároveň si plně neuvědomují svou sexualitu. Neuvědomují si dopad toho, co se stane, když ztratí kontrolu nad konverzací. Nedokážou domyslet důsledky, když pošlou nahou fotku. Spousta predátorů si záměrně vybírá takhle mladé lidi, protože se s nimi dobře manipuluje. Dvanáctileté děti mají problém říkat ne starším lidem. Predátoři jsou často ve věku rodičů, učitelů, je to někdo, kdo je zralejší, dospělejší. Jsou naučené, že dospělí se musí poslouchat.

S kolika muži jsi byla v kontaktu?

Přes dvě stě! Za těch deset dnů v ateliéru nás oslovilo celkem necelých 2500 mužů. A z toho každá z nás si psala se 150 až 200 muži. A za jeden den v ateliéru jsme dohromady my tři udělaly kolem dvaceti až třiceti skype hovorů. Podle toho, jak „plodný“ byl den.

Následně jste přešly z té pasivní roviny do aktivní. Jaký byl první kontakt na Skypu?

Můj první Skype hovor proběhl hned první den v ateliéru. Myslela jsem si, že jsem na to nejvíc připravená. Ve chvíli, kdy na mě po první druhé větě, muž vytáhl penis a začal přede mnou masturbovat… tak jsem tam jenom seděla a absolutně jsem nechápala. Ten hovor skončil a já jsem tam seděla a ve svých 24 letech jsem se cítila naprosto zneužita. Přišlo mi to hnusné, že mě takhle použil, pak ten hovor prostě vypnul a už se nezajímal dál. Ten první Skype byl určitě jeden z nejtěžších.

Jaké bylo se s těmito muži později setkat? Jak se to lišilo od video hovorů?

Zvláštní bylo, že mnoho z těch predátorů, kteří na síti vystupovali vulgárně až sadisticky, agresivně, vydírali, tak najednou takovým zvláštním způsobem zkrotli. Měli strach vytahovat některá témata. Naším úkolem bylo naopak snažit se mluvit o stejných tématech, o kterých jsme si psali. Zajímavé je, že spousta z nich si byla jistá, že to bude někam pokračovat. Například za druhou herečkou Sabinou přijeli dva lidi ze Sokolova a už pro ní měli koupenou i zpáteční jízdenku. Nebo za námi přijel muž, který už měl objednaný hotel a wellness pobyt. Jednou jsem seděla s chlapem, který už objednával Uber, že pojedeme k němu domů. Stávalo se, že směřovali tu schůzku někam, kde budeme o samotě. Schůzky byly těžké také v tom, že si s někým čtyři měsíce píšete a víte, co ten muž dělá nezletilým dívkám, často ti muži oslovili mě i druhou herečku. Věděly jsme, že to opravdu dělají aktivně. Na osobních schůzkách jsme měly bodyguarda, když bychom řekli slovo „požár“, tak by toho chlapa sejmul. Bylo to záchranné heslo, kdyby nedej Bože vytáhl třeba nůž. Často jsem si říkala, že bych to řekla jen tak.

Jak se film V síti, natáčení, psaní si s predátory promítlo do tvého života? Má to dopad i na tvůj intimní život?

Tohle je pro mne docela těžká otázka. A je to také jeden z důvodů, proč jsem po natáčení využila možnost popovídat si s psychologem, abych si to celé v sobě uzavřela. Mám naprosto báječného muže, se kterým jsme teď v létě měli svatbu a je to chlap mých snů. Mám skvělého tátu. Celý můj život je založený na tom, že se nesnažím škatulkovat muže a ženy. A najednou jsem žila půl roku v něčem, kde muži na internetu dělali to, co dělali. Mezi nimi se objevilo pouze pár desítek žen, které nebyly ani tak agresivní. Pro mě bylo těžké to celé strávit. Začala jsem být třeba přecitlivělá, když vidím holku, co se v baru chová vyzývavě. Nebo když si ke mně na zastávce někdo stoupne blízko, mám divný pocit. Obecně nesnáším narážky typu: „Máš pěknej zadek!“, na to jsem začala být alergická.

Dolehly na tebe příběhy některých konkrétních mužů? Měla jsi s některými dokonce i soucit?

Určitě jsme se setkala s případy, kde bylo jasné, že ti muži nemají úplně lehký život. Například mají nefungující vztah, mají nízké sebevědomí, nedaří se jim najít si ženu… To pro mě bylo těžké, protože nastaly chvíle, kdy jsem si říkala: „To je chudák…“ Pak jsem si musela v klidu sednout a uvědomit si, co vlastně ten člověk dělá. Jde o to, že nic není nikdy černobílé. Ale jsou určité věci, zákony, morální zásady, přes které by člověk za žádných okolností jít neměl. Měla jsem jednoho predátora, se kterým jsem měla „nejvýraznější“ vztah. To byl člověk, se kterým jsem byla v kontaktu 6 měsíců. Vydíral mě a zveřejnil mé falešné nahaté akty, vytvořené ve Photoshopu. Několikrát mi vyhrožoval, že ví, kde bydlím, že si mě odchytí, že mě znásilní, že mě znásilní s bandou bezdomovců. Prostě vystupoval jako agresivní sadistický predátor. Když jsem s ním měla schůzku, všechno tohle skončilo. Najednou jsem začala mít zvláštní pocity: „Pane Bože, co jsem to udělala, co když jsem to v něm vyvolala já…? Co když předtím takový nebyl?“ Začala jsem mít vůči tomu muži lítostivé projevy. Tohle bylo pro mě také těžké; obviňovala jsem se z něčeho, co absolutně nebyla moje vina. Ten člověk je, promiňte mi to, ale hajzl.

Měla bys nějakou radu pro rodiče a pro děti? Proč děti podle tebe v kontaktu s predátory vůbec pokračují, proč v tom zůstávají?

V tom věku se jak děvčata, tak kluci, ocitají v životní fázi, kdy ještě nejsou dospělí, ale už nejsou dětmi. Je to kritické období, kdy už by byly rády, aby se s nimi jako s dospělými zacházelo, ale zároveň na to nemají rozum. Proto je strašně důležité, aby právě v tomto věku měly v rodiče, ale i v pedagogy důvěru, aby se mohly na cokoliv zeptat, mohly v klidu probrat téma sexu, aby to nebylo tabu. Protože ve chvíli, kdy narazí na síti na někoho, kdo se o tom chce bavit, bohužel třeba se špatným záměrem, tak v něm najdou někoho, kdo se o ně zajímá. Je strašně důležité najít odvahu to říct, když do toho spadnou a dostanou se do situace, kdy je začne někdo vydírat, protože v neuvážení poslaly nahou fotku. Protože ty následky toho, co udělal ten muž, jsou horší než ty jejich. Měly by to řešit jak s rodiči, tak případně s policií. Hlavně tu konverzaci neblokovat, nemazat, protože může posloužit jako důkaz proti tomu člověku — to, co ten člověk udělal, je trestný čin a musí být za to potrestán. Rodičům bych doporučila, aby se na své děti zaměřili v tom smyslu, že sociální sítě nejsou jenom špatné, ale hodně ovlivňují náš svět. Děti jsou na síti často a nejde se toho úplně zbavit. Myslím si, že jediné řešení je, když se o to budou rodiče víc zajímat a s dětma se bavit. O tom, co je na těch sociálních sítích baví, založí si například svůj Instagram a Facebook, aby vůbec věděli, co tam děti dělají. Rodiče by měli být dětem blíž a neodsuzovat svět na síti. Když se tomu dítěti, nedej Bože, něco stane, tak bude mít větší důvod se jim svěřit, bude vědět, že má v rodičích oporu.

Abychom skončili pozitivně, máte už dnes i nějaké pozitivní reakce, že se nešíří pouze panika a strach? Pomohl trailer a diskuze kolem připravovaného filmu některým dětem či rodičům „nebát se“ a o problému zneužívání na internetu mluvit? Ozval se někdo Vám konkrétně, že by podobný problém chtěl řešit?

Ano. Začali se mi ozývat jak kamarádi v mém věku, že se jim něco podobného stalo dřív, tak také rodiče, kterým se svěřilo dítě, jak to mohou řešit. Dokonce i jedna dvanáctiletá holčička mi napsala, že viděla ten trailer a že si mě našla na Facebooku. Že mi to potřebuje říct a neví, co má dělat. Je skvělé mít možnost dodat někomu odvahu takový problém řešit, protože se to musí řešit. Musí se o tom mluvit. Musí se s tím něco udělat.

A jaká byla ta rada pro tu holčičku?

Poradila jsem jí, aby se obrátila na stránky ebezpeci.cz, kde najde veškeré informace, jak situaci řešit. A rozhodně aby se nebála říct to rodičům, protože ti jí mohou pomoc. Samozřejmě nebudou skákat radostí a asi se budou trochu zlobit, ale nakonec budou rádi, že za nimi přišla a že v ně má důvěru.

foto: David Růžička

Tereza Těžká v roce 2011 nastoupila na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě na obor herectví. Na této škole v roce 2015 ukončila studium maturitou a byla přijata na DAMU, kde se věnovala oboru Alternativní a loutkové herectví, a kde následně v roce 2019 studium ukončila. Zahrála si jednu z rolí například v historickém filmu německé koprodukce Die Himmelsleite. Mezi seriály, ve kterých Tereza účinkovala, patří například Doktor Martin. Rovněž účinkovala v jednotlivých dílech několika českých kriminálních seriálů, například Specialisté.. Za svou největší zkušenost však považuje natáčení dokumentárního filmu V síti, kde ztvárnila roli náctileté Michaely Soukupové.

Rozhovor vedla Marianna Stránská, editovali Markéta Křížová a Martin Kubíče.

--

--

Skautský institut
Čti SI
Editor for

Stavíme mosty mezi tradicí a hodnotami skautingu a mezi životním stylem a potřebami společnosti. A to i v článcích na tomto kanálu.