Má skauting chtít inspirovat školy?

6. třída ZŠ v Kravařích na Školním výletě jako expedici

Skautská výchovná metoda je stoletím ověřený soubor principů, o kterém jsme jako skauti přesvědčení, že funguje dobře a smysluplně. Že se nám díky ní daří vytvářet fungující a živé kolektivy mladých lidí, že se daří tyto mladé lidi vychovávat k odpovědnosti za sebe, za své okolí i za budoucnost našeho světa.

Mohou některé z těchto principů inspirovat a obohatit i systém formálního vzdělávání v Česku? Existují prvky skautské výchovné metody, které by byly uchopitelné a užitečné pro (každého) učitele? A má být tato inspirace pouze jednosměrná? Systém formálního vzdělávání, přes všechny své problémy a nedokonalosti, vytváří přece také velmi inspirativní a tvůrčí prostředí, ze kterého si mohou odnášet know-how pro svou činnost i skauti…

Téma otevíráme s lidmi, kteří mu nejen rozumí, ale hlavně ho každodenně prožívají ve své profesi a ve svém životě.

Šlehy: V centru zájmu je mladý člověk a jeho celkový rozvoj

Lukáš Šlehofer — Šlehy zažil ve skautingu skoro všechno, co se zažít dá: skautem je od roku 1995, 8 let spoluvedl plzeňský 57. oddíl, poslední 4 roky spoluvede benjamínky v Kralupech nad Vltavou; vedl týmy několika velkých akcí (Intercamp, Národní jamboree) a vůdcovský lesní kurz, podílel se na některých projektech nového programu. Vedle toho šest let pracoval ve společnosti Scio, kde měl na starosti inovativní vzdělávací projekty. Nyní působí na Gymnáziu Na Zatlance jako učitel a zástupce ředitelky. Má na starosti projekt ALT, který se snaží o hledání nových cest v gymnaziálním vzdělávání.

Na pražském Gymnáziu Na Zatlance stál skaut Šlehy u zrodu alternativní třídy ALT, která zde funguje již třetím rokem. Není překvapivé, že se při promýšlení tohoto projektu inspiroval skautingem a skautskou výchovnou metodou: „Hodně důležitá je pro mě podpora dětí dospělými na respektující a partnerské bázi, služba veřejnosti prostřednictvím dobrovolnických aktivit, učení se praktickými činnostmi a pobyt v přírodě především v podobě nevirtuálního učení na expedicích.“ Jako ohromnou výzvu pro současné školství vnímá Šlehy cíl postupného osobního růstu, který nestojí jen na rozšiřování znalostní báze — právě zde by podle něj mohl být skauting školám velkou inspirací.

Rozdělení na formální a neformální vzdělávání je podle Šlehyho do jisté míry umělé. V centru zájmu obou systémů stojí dítě či mladý člověk a jeho celkový rozvoj, a už jen proto by se měly obě formy vzdělávání prolínat a vzájemně se obohacovat. Na straně formálního vzdělávání je k tomu podle Šlehyho potřeba, aby byli učitelé a vedení škol otevření, měli kus pedagogické odvahy a schopnost divergentního myšlení. Zároveň však hned dodává, že zrovna to aktuálně není na řadě českých škol moc reálné.

František Tichý: Dětské organizace umí věci, které školy neumí

František Tichý vstoupil do Junáka v roce 1990, po dvou letech se hlavně kvůli směřování svých aktivit s dětmi více k environmentální tématice a větší občanské aktivitě rozhodl založit vlastní dětskou organizaci Modrá obloha. V roce 1993 pak založil na Praze 7 Gymnázium Přírodní škola, které je skautingem inspirováno především v systému stezek, družinové práce nebo výjezdových akcí a funguje dodnes. O uplatňování prvků skautingu ve (své) škole napsal celou knihu Výchova jako dobrodružství.

Podle zakladatele Gymnázia Přírodní škola Františka Tichého je současná míra prolínání formálního a neformálního vzdělávání nejen nedostatečná, ale dokonce velmi smutná. „Paradoxně i za socialismu tohle prolínání mnohdy fungovalo lépe než dnes. Skauting a další zájmové dětské organizace ve výchovné rovině umí věci, které se ve školství řeší velmi neefektivně a nákladně. Je smutné, že tyto fungující věci nebylo školství schopno absorbovat ani po sto letech,” povzdechuje si. Na vině je podle něj i systém přípravy na pedagogických fakultách, kde učitel vůbec nemá povinnou vychovatelskou praxi, a i počet hodin vyučovací praxe se postupem času minimalizuje.

A jaké jsou podle něj prvky skautingu, které mají potenciál formální vzdělávání nejvíce obohatit? „Práce malých, ideálně věkově smíšených skupin, systém samoplánování a vlastních aktivit dětí inspirovaný skautskou stezkou, vrstevnické učení a aktivity venku. Zkušenosti s tím vším máme a funguje to i ve škole. Základním omezením je mentální bariéra učitelů, vedení škol a mnohdy i rodičů. S dětmi by to šlo dobře a téměř hned.“

Červánek: Důležitý je princip přijímání odpovědnosti

Stejně jako oba předchozí mluvčí má i Ivan Čermák ve svém profesním působení ohromný prostor pro inovace a zkoušení vlastních nápadů. Na Naší škole už několik let s úspěchem pořádá prakticky skautské výpravy: „Několikrát do roka jezdíme s žáky na vícedenní akce. Vždy vyrážíme na různé skautské či horolezecké chalupy nebo úplně pod širák. Není myslitelné, aby náš “výjezd” proběhl někde, kde si nebudeme muset vařit, topit, uklízet a celkově se starat o sebe navzájem,“ říká Červánek. „Důležitý princip je přijímání odpovědnosti. Může jít o odpovědnost za skupinu a její stravování na výjezdu, péči o školu ve smyslu úklidu, společné nastavování norem chování nebo přijímání odpovědnosti za vztahy ve skupině, a dokonce i za své vlastní učení — říkáme tomu Učení ve vlastní režii,“ popisuje, jak skauting ovlivňuje ideové založení Naší školy. K praktickému naplňování těchto myšlenek využívá Nová škola podobně jako Přírodní škola nástroj podobný skautské stezce, který obsahově rozvíjí kurikulum základní školy.

Ivan Čermák — Červánek začínal podle svých slov v Junáku jako skautka — jeho sestry ho totiž už od malička nosily v batohu na své schůzky. Později se stal rádcem a následně vedoucím smečky vlčat, kterou vedl několik let. Podílí se jako instruktor na vzdělávacích akcích ve svém regionu. Na základní škole, kterou řídil vedoucí jeho skautského střediska, začal suplovat hned s nástupem na pedagogickou fakultu. S koncem vysoké školy plynule navázal prací na plný úvazek a učil na této státní škole přes deset let. Nyní je čtvrtým rokem na soukromé škole Naše škola, kterou zakládal se svými kolegy. Aktuálně zde vykonává funkci zástupce ředitele. Zároveň pracuje v organizaci Učitel naživo, kde se podílí na vzdělávání budoucích učitelů.

Červánek je přesvědčený o tom, že povinná školní docházka by měla pokrývat naprostou většinu potřeb mladého člověka, ale od tohoto ideálu jsme podle něj daleko. Mezi oblasti s největším deficitem řadí rozvoj samostatnosti a odpovědnosti za sebe a své počítání, aktivní prožívání sounáležitosti s určitou komunitou, nebo vztah k přírodě založený na dlouhodobém pobytu a soužití s ní. Tedy oblasti, na které se právě skauting dlouhodobě zaměřuje. Bylo by podle něj velmi přínosné ukazovat, co už žáci základních škol v těchto oblastech dokáží, když jsou vhodně vedeni: „Mladí kluci a holky už desítky let prokazují, že si svěřenou důvěru zaslouží. Představuji si, a u nás ve škole už i vidím dobré příklady, jaké by to bylo, kdyby učitelé na základních školách zaprvé dali dětem více prostoru a důvěry, a zadruhé více přemýšleli o tom, jak se o různých tématech společně učí. Máme vyzkoušeno, že když se vytvoří vhodné podmínky pro vrstevnické učení, tak funguje efektivně.“

Další myšlenkou převzatou prakticky ze skautingu, která se Červánkovi & spol. v Naší škole osvědčila, je partnerský přístup k žákům. Učitelé si s nimi tykají, ráno společně snídají, snaží se sdílet myšlenku školy jako společného díla. Letos jdou ještě dál s metodou tzv. patronů, ne nepodobných družinovým rádcům: „Děti, které v určité dovednosti ve škole dosahovaly kvalitních výsledků, mají v této oblasti právo fungovat jako podpora, ale i jako finální hodnotitelé pro děti z mladších ročníků. Prokázaly dlouhodobě schopnosti a dovednosti a úměrně tomu dostávají důvěru.“

Libor Pospíšil: Vedení škol musí budovat prostředí otevřené inovacím

Skrze své skautské i profesní zkušenosti vnímá Libor dvě hlavní oblasti, ve kterých může skauting inspirovat formální vzdělávání: „Jednou je jednoznačně přístup skautingu k práci s hodnotami. A druhou vidím v tom, jak je učení a jeho efektivita ve skautingu přímo závislá na důvěře a na tom, že jsou skauti vedeni k tomu, aby přijímali zodpovědnost za svůj rozvoj, spokojenost a za okolní svět.“

Libor Pospíšil ve své ‘skautské kariéře’ vedl sedmdesátihlavý oddíl ve Velkém Týnci, pořádal okresní roverské akce a několik let byl šéfem týmu roverského kurzu Svatoplukovy pruty. Libor není aktivním učitelem, ale vede tým programu Ředitel naživo, který podporuje ředitele škol a jejich zástupce v tom, aby se v jejich školách všechny děti učili naplno a s radostí.

Jak uvedli Šlehy a František Tichý, aby se ve školách dokázaly podobné inspirace úspěšně prosadit, je třeba, aby to podporovali ti, kteří školy vedou.Právě s nimi je Libor v blízkém kontaktu v projektu Ředitel naživo. Díky tomu Libor soudí, že plodná spolupráce mezi skautingem a školstvím má dvě základní podmínky: „Jednak je potřeba, aby někdo ve škole nebo v širší komunitě školy měl pozitivní osobní zkušenost se skautingem. A jednak se vedení školy musí dlouhodobě snažit budovat ve škole takovou kulturu, ve které mohou nové iniciativy vyrůstat. Ve chvíli, kdy přijde člen nebo členové sboru s nějakým návrhem, takový návrh cíleně podpořit. I zde platí to stejné, co v oddíle — člověk musí umět dávat důvěru a podpořit aktivitu.“

Na druhé straně Libor vidí ve školství i možné inspirace pro skauting, a to především v práci s dětmi se speciálními potřebami a nebo v rozvojovém přístupu k hodnocení a zpětné vazbě. V obou oblastech je však třeba čerpat z příkladů opravdu dobré praxe. Ty podle něj nenabízí české formální vzdělávání jako celek, ale spíše různé konkrétní kvalitně řízené instituce.

Mája: Děti mají největší zážitek z užitečnosti a praktičnosti

Projekt Skauting pro školy, na kterém už přes dva roky pracuje ve Skautském institutu i Marie Brichová, nedělá ze školních tříd skautské oddíly. Jeho cílem je spíše hledat prvky skautské výchovné metody, které mohou být inspirací a obohacením pro formální vzdělávání. Tyto prvky tak projekt využívá při přípravě strukturovaných programů pro školy, vzniká tak například ‘skautský’ školní výlet, seznamovací kurz, nebo třeba program do hodin občanské výchovy zaměřený na lokální historii a péči o veřejný prostor.

Marie Brichová — Mája pochází ze střediska Štika Turnov, kde byla 11 let aktivní členkou. Vystudovala sociální pedagogiku na univerzitě v Hradci Králové. Zkušenosti s formálním vzděláváním získala na desítkách škol jako lektorka primární či sekundární prevence. Aktuálně už třetím rokem pracuje ve Skautském institutu na projektu Skauting pro školy.

Tyto programy jsou v rámci projektu zkoušeny v praxi, Mája tak má z tohoto prolínání řadu bezprostředních dojmů: „Přijde mi, že děti mají největší zážitky z užitečnosti a praktičnosti. Z toho, že zažívají pocit zodpovědnosti — v případě školního výletu si například samy rozhodují o tom, kam se pojede. Sami si vaří jídlo, bez kterého by byly o hladu. V noci se jdou projít do přírody, a nejde o stezku odvahy, nikdo na ně nebafá zpoza skály, jde o prostý kontakt s přírodou. To bývá ve výsledku ten největší zážitek.“

Propojení formálního a neformálního vzdělávání vnímá nejen v náplni výuky, ale i u sebe jako vzdělavatele: „Díky zkušenosti s obojím — skautingem i formálním vzděláváním — intenzivně vnímám neustálý vnitřní dialog a reflexi: co dělám, jak to dělám, proč to dělám a jestli to dělám správně, jestli jsem zvolila pro danou skupinu žáků nebo účastníků tu nejsprávnější cestu.“

Díky dlouhodobé práci na projektu docela dobře zná rizika propojování těchto dvou světů z obou stran. Na straně skautů by byla ráda, aby to nevypadalo, že se projekt snaží „skautovat“ ve škole, nebo skauting co nejvíce propagovat a rozšiřovat. Na straně učitelů se zase ze všech sil snaží nevyvolávat dojem, že něco jako skauti víme ze všech nejlépe, a že jsme to přišli všechny naučit. Cílem je zkrátka otevřít dialog mezi školou a skautingem a co nejvíce se jím vzájemně posouvat.

Jak to vidíte vy?

Budeme rádi, když se k hledání odpovědí na tuto otázku Skautských otazníků zapojíte i vy. Váš pohled na to, zda a případně čím by skauting měl chtít inspirovat školy, můžete napsat na redakční email skautskysvet@skaut.cz.

Skauting pro školy

Informace o projektu a o možnostech zapojení do něj najdete na skautskyinstitut.cz/skauting-pro-skoly

Přehled s pomocí týmu projektu Skauting pro školy připravil Jakub Ambrozek — Mravenec pro časopis Skautský svět.